Recenze knihy: Kurt Menzel - Posuzujeme věk spárkaté zvěře

MVDr. Zdeněk Kolář

Vydavatelství Víkend, Praha, představuje v dokonalém provedení (tvrdé desky, křídový papír) knihu dr. Menzela, který je externím spolupracovníkem časopisu Wild und Hund, pravidelným rozhodčím na ME ve vábení jelenů a u našich západních sousedů uznávaným odborníkem na chov jelení zvěře.

Při recenzích bývá zvykem, že se recenzent nutí do chladné objektivnosti. Jsem rád, že tentokrát mohu povolit uzdu osobním sympatiím. Jestliže totiž autor projevuje zdravou skepsi k detailizujícímu určování “na rok, vždy a všude”, je to pro mě velmi potěšující. Vždycky mi totiž dost “zaručených” metod připadalo poněkud “násilně vědeckých” a tvrdíval jsem, že myslivci se nejvíce hádají o ženách a věku zvěře. Zatímco o prvním se většinou shodnou - o tom druhém nikdy! Přesto se alespoň na základním principu shodnout musejí a k tomu právě slouží podobné publikace, i když pocházejí z ciziny, kde jsou jinak postavené věkové třídy, jiné doby lovu (např. jelení čiplenka), nebo jiné způsoby (např. naháňky na srnčí). Nejen biologické aspekty mají širokou platnost, ale i pitomost je bezbřehá a nezná hranic, což dokumentuje autor na osobním zážitku s lovcem a jeho komentářem k chovnému jelenímu špičákovi. Jako by to znělo z českých hvozdů...

Větší část publikace je věnována posuzování živé zvěře a nedílnou součástí je množství výstižných fotografií, které jsou doplněny komentářem s řadou osobních postřehů.

Recenzentovi by ovšem nemělo ujít nic. Tak tedy: je možné dost pravděpodobně pochybovat o věku muflona (pět roků) na str. 116. Dobře zřetelné segmenty (mimo bíle zdůrazněné) svědčí o určitém nedopatření.

Za velmi originální považuji zakončení: “Autor podává veškeré údaje podle nejlepšího vědomí a svědomí. Přesto je žádoucí zacházet s nimi opatrně.” Smekám před moudrostí!