Proč nevypalovat suchou trávu

Přestože jsou zkušenosti s vypalováním starých porostů trávy, plevelů či náletových dřevin, většinou tristní, stále je možné se s nezodpovědnými lidmi setkat. Nejčastěji se jako argumentu proti pálení používá, že se oheň může rozšířit na další porosty, například les, mohou se vznítit i budovy, dokonce může utrpět škodu i sám „palič“. 

Ale snadnost, jak se zbavit takového množství nechtěného materiálu je tak svůdná. Když takového člověka neodradí ani to, že jde o činnost zákonem zakázanou a hrozí vysoké pokuty, (desetitisíce fyzické osobě a statisíce právnické osobě), snad by mohla od pálení odradit ohleduplnost k živým tvorům. To znamená uvědomit si, kolik živočichů v takovém případě může nalézt a nalezne smrt v plamenech. A nejde jen o „jakýsi pouhým okem téměř neviditelný hmyz“, ale i o ptactvo, drobné savce a leckdy i o ty větší.

Není lepší použít ručního nářadí, jako hrábí, či na větší ploše nějaké techniky a získanou hmotu kompostovat? A když spálit, tak je třeba vždy takovouto činnost nahlásit hasičům, obci a vždy respektovat jejich pokyny!

Jako argument proč nepálit lze také uvést, že nový porost po vypálení nebude lepší. Místo žádoucích druhů trav totiž porostou mnohem odolnější a nežádoucí plevele.

 Josef Duben, tisk. mluvčí SVS