Před hodnocením je třeba znát fakta

SLOUPEK

Zřejmě největší mediální téma v oblasti zemědělství za uplynulý měsíc bylo sucho a s ním spojené problémy, které mohou zemědělci, ale i celá společnost očekávat. Bohužel, celkem bez překvapení zaznělo v této souvislosti mnoho účelových, zkreslených a neúplných informací. Jde přitom o stále stejný problém - téma našeho venkova nemá příliš mnoho objektivních interpretů, a už vůbec ne z řad zemědělské reprezentace. Díky tomu pak ani v médiích není možné soustředit všechna fakta související s určitým zemědělským problémem, a povědomí o rezortu tak tvoří většinou příslušná vyjádření jednotlivých podnikatelů nebo představitelů jednotlivých rezortních institucí. Výsledkem je, že jedinec může svým osobním názorem ovlivnit názor celého národa.

Tak například v souvislosti se suchem několikrát zaznělo, jak budou mít zemědělci díky aktivitě svého ministerstva zadarmo vodu. Nikdo už k tomu nedodal, že dotační podporu zavlažování, která byla po několik předchozích let jednou z podpor zemědělců, MZe pro letošní rok z dotací vyškrtlo. Také jsem zaslechl, že nebude dostatek řepky pro výrobu metylesteru řepkového oleje (MEŘO), což je surovina nezbytná k výrobě bionafty. Dotyčný podnikatel možná svou řepku pro MEŘO skutečně nedodá - nicméně letošní domácí produkce řepky bude zhruba milion tun, z toho je třeba pro výrobu rostlinných olejů asi 400.000 tun, pro MEŘO 200.000 tun a zbytek je stejně určen na vývoz. To samé se týká medu, který je také dlouhodobě tuzemským exportním artiklem. Prostě - možná že něčeho bude méně, to však ale neznamená, že by národ hladověl - jak občas z podtextu obdobných zpravodajských šotů či článků vyznívalo. Zmíněné příklady jsou přitom ilustrativní ukázkou toho, jak se u nás, zdaleka nejenom v zemědělství, tvoří z detailů zásadní princip. Jistě - sucho je pro naše zemědělství nepříjemné a povede k prohloubení obtížné ekonomické situace některých podnikatelů. Generální problémy rezortu však leží zcela jinde.

Například stanovení referenčního období, které by mělo být základem k vyjednání pozice ČR při vstupu do EU. Podle první reakce Bruselu na poziční dokument, ve kterém ČR navrhla 32 požadavků v zájmu domácího zemědělství, by se měl stát základem pro stanovení budoucího objemu tuzemské zemědělské produkce rok 1999. Ten rok, který znamenal propad cen rozhodujících komodit na celém světě, rok, kdy naši producenti zaznamenali historicky největší propad svých tržeb, rok, kdy klesaly ceny potravin. Jestli je něco pro naše zemědělství z hlediska perspektivy naprosto nepřijatelné, pak je to právě tato teze. Oficiální místa však k odpovědi EU mlčí, a tak na nepřijatelnost takto stanoveného referenčního období upozornilo jen občanské sdružení Farmářské centrum. To samozřejmě nestálo nikomu ani za řádku, ačkoli právě tady je zakopaný pes k tolikrát populisticky deklarovanému "udržení rozměru českého zemědělství".

Od novely obchodního zákoníku si zemědělci slibovali zejména možnost dostat za dodávky svého zboží včas zaplaceno, což by znamenalo odstranění jednoho ze systémových problémů domácích prvovýrobců - ale nestalo se tak. Zákon nadále neuznává kontraktační vztahy, které jsou právě v zemědělství dominantní, nebo možnost kapitalizace pohledávek. Především však nereflektuje povinnost odběratelů zaplatit za takzvané rychloobrátkové zboží alespoň do třiceti dnů. Osamocený hlas prezidenta Agrární komory ČR Václava Hlaváčka, který na problém upozornil, přitom nebyl až na jeden případ také nikde slyšet. Existují samozřejmě i další klíčová témata - role celní unie se Slovenskem, konkurenceschopnost domácího potravinářského průmyslu jako odběratele zemědělské produkce, a zejména takzvané mimoprodukční funkce zemědělství a jeho propojení s rozvojem venkova vůbec. Bude-li ale nad těmito tématy vítězit záběr na zemědělce třímající uschlou kukuřici, nikdo se nikdy nedozví, co že je to vlastně potřeba s naším zemědělstvím opravdu udělat.

PETR HAVEL, publicista