Potravní strategie našich kopytníků

Informace o potravních strategiích jsou odrazovým můstkem k lepšímu porozumění potravních nároků našich přežvýkavých kopytníků a slouží rovněž jako vodítko při zazvěřování i oceňování honiteb a při volbě vhodných krmiv pro přikrmování.

Na základě studií týkajících se anatomie a fyziologie trávicího traktu stanovil Hoffmann (1989) tři základní potravní typy evropských přežvýkavých kopytníků. V našich podmínkách je to srnec s losem, kteří jsou zařazeni mezi okusovače, jelen, daněk, kamzík a koza bezoárová jsou potravní oportunisté a muflon s domácími druhy jako je ovce a skot, jsou spásači (viz obr.). Tyto typy se navzájem liší především rozdílnou schopností trávit buněčné stěny rostlin.

Jako příklad okusovače vezmeme srnce. Živí se částmi rostlin, které jsou lehce stravitelné a bohaté na živiny. Jsou to především mladé listy, výhonky dřevin a byliny. Přijatá potrava prochází rychle trávicím traktem, proto má jeho potravní cyklus v průběhu 24 hodin 11 až 12 pastevních period. Při sběru potravy vyhledává rostliny, jejich části nebo vývojová stadia odpovídající nárokům na uvedenou kvalitu potravy. Není schopen dobře trávit potravu bohatou na vlákniny (např. trávy). Proto jsou v jeho potravě zastoupeny jen málo a to hlavně v jarních měsících, kdy jsou stravitelnější. Mezi okusovači nejsou domestikované druhy.

Příkladem spásače je muflon. Je to druh, který má schopnost trávit i hůře stravitelná, silně celulózní pletiva rostlin. Při pastvě je podstatně méně náročný než okusovači a tráva bývá v jeho potravě dominantní složkou. Proces trávení probíhá déle, delší jsou i periody přežvykování. Během 24 hodin má maximálně 6 pastevních dob (u skotu jsou to jen 3). Většina domestikovaných druhů jsou spásači. Jsou schopni zužitkovat celulózu, hemicelulózu a pektin a je velmi neekonomické krmit je zrnem.

Mezi oba extrémy jsou zařazeni tzv. potravní oportunisté. Jedním z nich je jelen evropský. Je to druh potravně přizpůsobivý, schopný konzumovat jak lehce, tak hůře stravitelné potravní složky. Podle kvality potravní nabídky se může živit jako okusovač i jako spásač. V časovém rozložení pastvy a přežvykování zaujímají potravní oportunisté postavení uprostřed mezi okusovači a spásači.

Z hlediska morfologicko-fyziologické adaptace zažívacího traktu jednotlivých potravních typů se při zachování základní struktury a funkce trávení zvyšuje schopnost trávit buněčné stěny (vlákninu) ve směru od okusovače ke spásači. V témže směru roste také kapacita a hmotnost trávicí soustavy ve vztahu ke hmotnosti těla. Směrem od spásačů k okusovačům se zase produkuje v trávicí soustavě více slin a kyselin a schopnost rychleji trávit škroby.

Při sezónní přestavbě trávicího traktu procházejí u všech přežvýkavých kopytníků některé jeho části regresí, jiné se rozvíjejí. Tato sezónní přestavba je výrazná zvláště u potravních oportunistů, u nichž se zvyšuje schopnost přecházet z jedné potravní strategie do druhé. U okusovačů a spásačů jsou tyto možnosti omezeny.

RNDr. MARTA HEROLDOVÁ, Csc