Polní pych a pytláctví na vzestupu

Významným jevem v současné české společnosti je zlodějna. Rozmáhá se ve všech oblastech života na nejrůznějších úrovních. Zloději se činí dnes a denně, navzdory opatření, která jsou proti nim podnikána. Budovy s byty, kancelářemi, provozovnami a sklady lze opatřit mřížemi, bezpečnostními závorami i zámky a hlídat elektronickými systémy. Zloději tudíž berou všude a všechno, co se dá. Podnikají nájezdy na polní plodiny, neurvale češou ovoce v sadech, navštěvují veřejné budovy - dokonce i nemocnice - a demontují cokoliv, co mohou zpeněžit. Specialitou je pytláctví. Lze sice namítnout, že pytláctví je staré jako lidstvo samo, ale přece jenom je tu rozdíl. Pytlák (slovo pochází ze starobylého německého biutel) se nazývá pytlákem proto, že odnáší ulovenou kořist v pytli. Právě v tom přinesla současnost podstatnou změnu. Dnešní pytláci pracují v organizovaných skupinách a kořist odvážejí z lesa značkovými terénními automobily. Na Českolipsku si pytláci berou na mušku zejména chovné rybníky. Rybí maso je zdravé a prodávané pod cenou nepochybně velmi zajímavé. Rybářská stráž se má co ohánět a není od věci připomenout, že jde o práci někdy hodně nebezpečnou. Do tuhého jde zvlášť tehdy, kdy se stráž přiblíží ke skupině pytláků domlouvajících se mobilními telefony a kryjících si ústup i střelnými zbraněmi. Z některých rybníků každý rok zmizí velká část kaprů a dalších druhů ryb dřív, než se lidé z Petrova cechu sjednou k oficiálními výlovu. Pytláctví je už tak významé, že ohrožuje dávné rybářské tradice.