Podzimní aplikace kejdy je přípustná pouze na zazeleněných plochách

Podzimní aplikace kejdy je ekologicky přípustná pouze na zazeleněných plochách

Pěstování meziplodin. Na základě podpor pro ekologický program ÖPUL se zazelenění orných ploch přes zimní období rozšířilo v téměř všech zemědělských oblastech Rakouska. Pod rostlinným pokryvem je tady v průběhu podzimu a částečně po celé zimní období zhruba 18 % (240 000 ha) orné půdy. Výzkum v posledních letech byl zaměřen především na sledování vlivu zazelenění v kombinaci s aplikací kejdy na ztráty živin a kvalitu nově vytvořených podzemních vod.

Ekologické přednosti meziplodin spočívají v zachování úrodnosti půdy v důsledku přivádění organické hmoty do půdy, ve zlepšování půdní struktury a v zamezení půdní erozi. Rozšíření osevních postupů omezuje rovněž zaplevelení a rozšíření chorob a škůdců. Zároveň se považuje zazelenění (při redukovaném zastoupení, popř. úplném vyloučení černého úhoru) v průběhu podzimu a zimy za jedno z nejúčinnějších opatření pro snížení ztrát živin, zejména nitrátů, vymýváním do podzemních vod. Nebezpečí vymývání nitrátů z kejdy do podzemních vod bylo jedním z námětů na 8. lyzimetrických dnech konaných v Gumpensteinu ve dnech 13.-14. dubna 1999.

Vliv zazelenění v kombinaci s aplikací kejdy na ztráty živin a kvalitu nově vytvořených podzemních vod se vyhodnocoval pomocí lyzimetrů. V hloubce 1,4 m byla umístěna plastová nádoba s keramickou deskou, která sloužila k zachycení prosakující srážkové vody. U takto získaných vzorků vody se zjišťoval obsah živin, především nitrátů. Na základě množství prosakující vody bylo potom možné vypočítat celkové ztráty živin.

Pokusné stanoviště se nacházelo v severovýchodním podhůří Alp, kde úhrnné roční srážky dosahují asi 860 mm. Půda: pseudooglejená parahnědozem, písčitohlinitý slín se středním obsahem humusu 1,9 až 2,2 %, půdní reakce slabě kyselá (pH 6). Jako meziplodiny byly pěstovány řepka a směsky - ozimé žito s jílkem vytrvalým a ozimé žito s vikví, zaseté v pozdním létě a zaorané následující rok na jaře před výsevem kukuřice na zrno.

Před pěstováním meziplodin i před výsevem kukuřice se aplikovalo 30 m3 kejdy skotu, což odpovídalo aplikaci asi 55 kg dusíku. Na kontrolních variantách (černý úhor) se na jaře ke kukuřici místo kejdy hnojilo odstupňovanými dávkami minerálního dusíku.

Průsak vody za daných půdních a klimatických podmínek nebyl podstatně ovlivněn zazeleněním a dosahoval z celkového ročního úhrnu srážek 30-40 %. Předpokládá se, že v sušších oblastech se vliv zazelenění projeví výrazněji.

U variant se zazeleněním se při pěstování kukuřice na zrno v následujícím kalendářním roce pohybovala koncentrace nitrátů mezi 25 až 38 mg. l-1 a byla tedy pod zákonem stanovenou limitní hodnotou 50 mg. l-1 v pitné vodě. Všechny varianty bez meziplodin tuto limitní hodnotu překračovaly a dosahovaly hodnot 55-95 mg. l-1 nezávisle na dávce minerálního dusíku (0-160 kg N . ha-1). Také roční ztráty nitrátového dusíku vymýváním vykazovaly při pouze nepatrných rozdílech v množství prosakující vody stejný výsledek: při zazelenění to bylo 15-27 kg dusíku na hektar a rok, zatímco bez zazelenění 34-60 kg dusíku; docházelo tedy k více než dvojnásobným ztrátám. Z meziplodin se nejlépe osvědčila řepka.

Výsledky tříletého pokusu ukázaly, že o vymývání dusičnanů nerozhoduje pouze výše dávky dusíku ke kukuřici, nýbrž v podstatně větším měřítku vyloučení černého úhoru přes zimu před pěstováním kukuřice. Rostlinný pokryv v průběhu podzimu snadno vymývatelné dusičnany váže a tím zabraňuje jejich ukládání v hlubších vrstvách půdy, kde již nejsou pro kořeny následné plodiny dostupné. Tato skutečnost platí, zvláště je-li následnou plodinou kukuřice, u níž dochází k příjmu živin až od června a kořeny dosahují do hlubších vrstev půdy teprve v průběhu léta. Zazelenění ploch před výsevem kukuřice tedy omezuje ztráty dusíku vymýváním. Ekologicky přípustná aplikace kejdy na podzim je proto možná pouze na plochách s vegetačním pokryvem.

Hospodárnost tohoto opatření potvrzují zároveň dosažené výnosy: aplikací kejdy (30 m3 před řepkou jako meziplodinou a 30 m3 před pěstováním kukuřice) se dosáhlo výnosu pouze o 0,1 t . ha-1 nižšího než aplikací pouze minerálního dusíku v dávce160 kg.ha-1 . Avšak ztráty dusíku byly u varianty zazelenění a kejda o více než 30 kg na hektar a rok nižší než u varianty s pouze minerálním hnojením bez zazelenění.

Navzdory jednoznačným výsledkům těchto pokusů z hlediska pozitivního vlivu meziplodin na životní prostředí nemohly být změny v kvalitě podzemní vody, pokud jde o zjištěný obsah nitrátů, dosud stanoveny. Jako zdůvodnění se uvádí, že kromě zemědělského využití půdy je třeba vzít v úvahu i další obecnější vlivy týkající se půdy, klimatu a vlastních podzemních vod. Vzhledem ke komplexnosti celé problematiky je zapotřebí více let, než použitá opatření prokáží první měřitelné výsledky.

Nicméně zemědělci mohou již nyní ze získaných výsledků vyvodit, že je potřeba i nadále po sklizni hlavní plodiny ve zvýšené míře využívat zazelenění pozemků a omezit co nejvíce plochy s černým úhorem.

Zapravení meziplodin by se mělo uskutečnit pokud možno na jaře, aby se tím co nejvíce prodloužilo vázání dusíku v nich. Tento požadavek je obsažen i v návrhu směrnic programu "ÖPUL 2000". Pouze při zachování těchto trendů lze totiž očekávat zlepšení kvality podzemní vody.

Blick ins Land, 1999, č. 8, s. 22-23 (DK)