Odešel vzácný člověk

Odešel vzácný clovek

Dne 6. kvetna 2000 po dlouhé nemoci odešel "do vecných lovišt" Ing. Josef Vágner, CSc., ceský lesník, prírodovedec, zoolog, ucitel, cestovatel, politik, spisovatel, publicista, zakladatel ceského safari, ale predevším prítel a vzácný kamarád.

Josef Vágner se narodil 26. 5. 1928 ve Ždirnici v okrese Trutnov. Po vystudování prumyslové školy chemicko-textilní ve Dvore Králové nad Labem vystudoval Vyšší lesnickou školu v Trutnove a Vysokou školu zemedelskou lesnickou v Praze. Vzdelávání prijal za své po celý život a proto pokracoval v postgraduálním studiu tropického lesnictví (1965) a v roce 1974 obhájil kandidaturu zemedelsko-lesních ved. Domluvil se rusky, nemecky, anglicky, francouzsky a svahilsky.

S manželkou Zdenkou vychovali tri syny a dve dcery. Rodina mu vždy byla svatyní a manželka oporou. Do prvního zamestnání nastoupil jako nácelník Správy vojenských lesu v Mirošove (1952 - 1958), pusobil jako ucitel na lesnickém ucilišti ve Svobode nad Úpou (nejprve Labská) (1958 - 1964), v roce 1965 se stal reditelem ve VC ZOO ve Dvore Králové nad Labem. Toto významné postavení prijal predevším pro uskutecnení svého klukovského snu - Afrika. Soucasne v nem uzrála i velká myšlenka - ZOO Safari se specializací na africkou zvírenu. Tomuto snu podrídil i celých 18 let nejproduktivnejšího života. Založil ZOO Safari ve Dvore Králové nad Labem a v sedmi velkých a dvou malých expedicích do Afriky a Asie privezl do CR témer 2000 kusu zvírat. Pri techto výpravách byl šestnáctkrát zranen, z toho dvakrát težce. Nekolikrát onemocnel malárií a následky zanechala i hepatitida a bilharioza.

Pri své práci se neustále vzdelával a stal se uznávaným vedcem a zoologem. Pracoval v Ugande, Súdánu, Keni, Tanzánii, Zambii, Kamerunu, Mozambiku, Egypte, JAR, Namibiku, Indii, Srí Lance. Jeho aktivity nebyly zamereny pouze na realizaci projektu ZOO Safari ve Dvore Králové. Byl spoluautorem projektu ZOO v Košicích, pro Kenu vypracoval projekt osídlení levého brehu reky Tana a pro indickou vládu vypracoval projekt záchrany indických nosorožcu pancérových. V Asuánu v NP na rece Brahmaputre. Jako lektor a clen vedeckých symposií prednášel v Polsku, Madarsku, Rusku, Nizozemí, Rakousku, Nemecku, Belgii, Francii, ve Švédsku, v Dánsku, Anglii a Itálii. Tato nesmírne cinorodá práce pri budování svého snu - ZOO Safari mu vydržela až do roku 1983, kdy odchází do invalidního duchodu, pokracuje v literární a publikacní cinnosti. Zvláštní kapitolou jsou jeho knihy, ze kterých vyzaruje z nich moudrost, filozofie lidskosti, prátelství a lásky, zaujmou nás nejen fakta, ale nutí nás k premýšlení o vztahu cloveka k prírode, o postoji cloveka k životu a jeho vztahu k ostatním lidem, jsou to Sen safari (1971), Simba a ti druzí (1972), Mzuri Afrika (1975), Safari pod Kilimandžárem (na svetové výstave v Lipsku získala kniha cenu "Zlatá kniha" za nejkrásnejší knihu roku 1979), Afrika, ráj a peklo zvírat (1978), Afrika, život a smrt zvírat (1979), Afrika (1987), Animal of Africa (1989), Zvírata v Africe (1992), Africká zvírata (1995), Rádžové indických džunglí (1996), a poslední dokoncená kniha Kimuri. Knihy byly preloženy do sedmi jazyku. Dále publikoval 46 vedeckých a odborných prací, psal clánky v novinách a casopisech, vystupoval v televizi a v rozhlase.

Za odbornou, vedeckou a publikacní cinnost obdržel radu ocenení: od CSAV stríbrnou plaketu G. J. Mendela (1978), cestné medaile od Institutu tropického a subtropického zemedelství v Praze, Zemedelské univerzity v Praze (1978), Veterinární univerzity v Brne (1984), je doživotním clenem East Africal Wildlife Society. Osobnost Josefa Vágnera díky projektu ZOO Safari byla vždy pevne svázána s mestem Dvur Králové n. L. Jeho zásluhou se z nevýznamného provincního mestecka stalo svetove známé synonymum - Dvur Králové - Vágner a naopak, obrovský význam pro jeho popularitu ocenili zastupitelé mesta na sklonku života pana Vágnera jednomyslným udelením cestného obcanství.

Ve zralém veku se projevil i jako uvážlivý politik. Nadšene uvítal "sametovou revoluci" a aktivní úcastí na verejných mítincích jako mluvcí OF za VC kraj významne prispel k formování spolecnosti dnešních dní. Jako výraz uznání bylo Ing. Vágnerovi nabídnuto zastupovat CR v roli velvyslance ve Východní ci Jižní Africe. I zde se projevila jeho rozvážnost a vzhledem k pokrocilému veku (prosazoval vždy mládí) a k zdravotním problémum, tuto nabídku neprijal. Celou svou duší však pusobil na domácí scéne a se zaujetím obhajoval subjekty ci organizace jemu obzvlášte blízké - Lesy Ceské republiky, s. p., Vojenské lesy a statky, Mestské lesy, CMMJ...

Tak jak byl Josef Vágner hrdý Cech, miloval i slovenský národ. Za objektivní postoj pri vysvetlování ceskoslovenských vztahu v CR i ve svete mu byla 30. 12. 1996 na Bratislavském hrade udelena pocta Björnstjerne Björnsona.

Josef Vágner mel rád život a lidi, muziku, zejména housle, umení - obrazy (Burian, Židlický) a dobré moravské víno. Snažil se neustále naplnovat své krédo - aktivne bojovat proti zlu a rozdávat dobro a lásku. Prestože jsme se znali 30 let a posledních 15 let jsme byli dobrými práteli, bylo pro me každé setkání s ním velkým zážitkem. Byl obdivuhodným vypravecem a jak ríká starosta mesta Dvora Králové n. L. z jeho slov jste meli vždy pocit, že jste se napili ze studánky moudrosti. Byl clovekem, se kterým si máte vždy co ríci a nesledujete ubíhání casu.

Mimo rodiny byla jeho velkou láskou od samého mládí príroda. Vztah k lesu vyjádril slovy: "Les je mi chrámem, stromy zpovedníkem, zvírata duverníky." Príroda mu dávala inspiraci, radost, pocit rozkoše, obcas i zklamání. Tak jako v obcanském živote, kdy poznal slávu, ale i lidskou závist a neprejícnost. Byl také vášnivý myslivec a presto, že svého "životního" a soucasne prvního jelena (232 bodu CIC) ulovil již ve svých 22 letech (3. 10. 1949) ve Skároši na Slovensko-madarském pomezí a po celém svete nalovil spousty vzácných trofejí, vždy zustal verný zveri srncí. Na všech toulkách prírodou ho vždy provázel verný prítel - lovecký pes. Byl dlouholetým predsedou klubu barváru. V myslivosti prožil léta hojnosti, ale i neúspechy, zustal jí a myslivcum verný. Dvere u jeho domu byly vždy otevrené, nešetril zkušenostmi a každému rád rozdával ze své studánky moudrostí.

Za všechny prátele, ale i neprátele, bych mu chtel podekovat, že na tomto svete s námi byl. Bude nám chybet. Cest jeho památce!

Ing. Jindrich LITOMISKÝ