Nezodpovědnost se vyplácí

Evropská komise navrhuje potrestat Českou republiku pokutou 180 milionů korun za nedostatečnou ochranu zemědělské půdy před erozí. Dle Svazu marginálních oblastí je dobrým výsledkem administrativy ministra Fuksy, že se podařilo snížit pokutu prozatím alespoň na tuto úroveň. Především však je třeba si přiznat, že viníky uvedené pokuty jsou úředníci ministerstva zemědělství dlouhodobě podléhající tlakům dvou agrárních organizací, které často i v rozporu se svojí členskou základnou prosazují hospodaření bez ohledu na krajinu.

To, že se ministerstvu zemědělství daří zavádět podmínky na ochranu zemědělského půdního fondu před erozí s prodlením šesti let, je výsledkem dlouhodobě úspěšného lobbistického tlaku Agrární komory a Zemědělského svazu, které za hesly o maximalizaci výroby, potravinové bezpečnosti a zaměstnanosti schovávaly vykořisťování krajiny. Právě od jejich čelních představitelů zaznívají nesmyslné informace o tom, že zatravněním orné půdy a pastvou dobytka ztrácí půda nenávratně svoji hodnotu a „aktivní zemědělec je pouze ten, kdo něco seje“.

Střídání pouze nejziskovějších plodin - řepky, obilí a kukuřice pro bioplynové stanice - to znamená hospodaření na orné půdě bez dostatečného podílu travních porostů, bez živočišné výroby a bez pestrých osevních postupů, je bez diskuze hlavní příčinou eroze v ČR. Namísto statkových hnojiv a zejména hnoje se čím dál více používají rychle rozpustná minerální hnojiva se všemi negativními důsledky pro čistotu spodních vod.

Hospodařit v rozporu s přírodními podmínkami se v ČR dlouhodobě vyplácelo a tento stav, bohužel, zatím nedoznal výraznějších změn. Je to patrné na naší nepřirozeně vysoké míře zornění přesahující i mnohem úrodnější a rovinatější státy EU. Eroze snižuje půdní úrodnost plíživě a pozvolna a je tak škodou spíše pro vlastníka půdy než pro firmu, které půda nepatří a pouze si ji pronajímá.

Jedná se o typickou ukázku tzv. negativních externalit, tzn. případu, kdy dopady ekonomických rozhodnutí nese někdo jiný. V tomto případě náklady bezohledného hospodaření někoho jiného poneseme my všichni. K nápravě může vést jen přísná aplikace pravidla „znečišťovatel/škůdce platí“. Tzn. náklady musí nést jejich původce.

Degradace půd se už dnes logicky začíná projevovat i v nejintenzívnějších oblastech např. zvýšenou náchylností k suchu. Cestou k minimalizaci erozních jevů je podpora a přítomnost živočišné výroby vyžadující pestřejší osevní postupy a produkci organických hnojiv, zatravnění svažitých pozemků a vyšší podpora extenzívnějších forem hospodaření v kopcích a podhorách. Zúžené osevní postupy vedly k poklesu obsahu organické hmoty v půdě a její nedostatečné biologické aktivitě. Půda už nemá patřičnou odolnost vůči pojezdům těžké techniky, přívalovým srážkám a její vyrovnávací schopnost vůči různým klimatickým jevům je minimální.

Sdělovací prostředky bijí na poplach a informují o denním úbytku několika hektarů kvalitních zemědělských půd vlivem zástavby či záboru pro průmyslovou činnost. Nikdo ale nepočítá, kolik hektarů ornice takto odplave z republiky po každém větším dešti.

Základní zodpovědností a posláním každého ministra zemědělství by mělo být udržení a zvyšování kvality zemědělské půdy. Protože právě stupeň půdní úrodnosti a stav zemědělských půd je tím skutečným měřítkem potenciální potravinové bezpečnosti státu.

Svaz marginálních oblastí dlouhodobě prosazuje poskytování podpor pouze těm zemědělcům, kteří vedle důrazu na co nejkvalitnější produkci potravin přispívají svou činností k udržení či zvyšování kvality zemědělské půdy a její ochraně před erozí.

Žádáme ministerstvo zemědělství, aby případná pokuta za nedostatečnou ochranu půd před erozí byla odečtena z podpor těm, kteří tuto situaci způsobují anebo byla přímo započtena proti platbám, které stát každoročně vyplácí Agrární komoře a Zemědělskému svazu na jejich činnost. Jen tak začne fungovat motivace k odpovědnějšímu chování. Tyto peníze totiž budou chybět a není přípustné, aby byly sebrány např. z podpory citlivých komodit, jmenovitě z chovu přežvýkavců a travních porostů, které erozi předcházejí.

Svaz marginálních oblastí sdružuje farmáře z horských, podhorských a příhraničních oblastí ČR zabývající se převážně živočišnou výrobou. Členy SMO či jeho členských organizací je více než 950 zemědělských farem.

Ing. Milan Boleslav

předseda Svazu marginálních oblastí