Neviditelní oráči v podzemí planety

Žížalám byl již dávno pro jejich důležitost přisouzen neobvyklý okřídlený přívlastek: tvůrci civilizace

Bylo by asi zajímavé se zeptat lidí, jaké živočichy mají rádi. Nejčastěji by zřejmě byli jmenováni chlupatí domácí miláčkové. Horší už by to bylo s hmyzem - ale kdo by si oblíbil žížaly?

Ilja Trebichavský

Petr Šíma

Tyto tvory ocení snad ještě nějaký rybář jako návnadu na ryby. A přece jsme k nim velmi nespravedliví. Byly tu stovky miliónů let před námi a žijí tichým, skrytým životem vedle nás. V čem spočívá jejich význam? Jinými slovy, jaký z nich má lidstvo užitek?

Žížal si většinou povšimneme až při rytí záhonu, přehazování kompostu nebo po dešti. Však se taky nazývají v mnoha jazycích zemní nebo dešťoví červi a u nás také dešťovky. Zoologové je zařazují ke kroužkovitým červům, kroužkovcům. Jejich tělo tvoří téměř pravidelné články, v jejichž dutině jsou uloženy opakující se hlavní orgány.

Kroužkovců je mnohem víc než savců

První kroužkovci se na Zemi objevili v pravěkých mořích před půl miliardou let. Postupně osídlili sladké vody (pijavky, nitěnky) a posléze i půdu (žížaly). V současné geologické éře jich žije na 9 000 druhů, tedy dvakrát více než savců.

Řada zajímavých druhů se najde i mezi žížalami; některé zbavují podzemní vody organických zbytků, dokonce je znám dravý červ, který ale loví jen příslušníky jiných druhů, přičemž své soukmenovce odlišuje na základě kafrového pachu, který vylučují.

U nás žije také jeden druh velmi zvláštní žížaly: Při podráždění vystřikuje tekutinu, která ve tmě žlutozeleně světélkuje. Tato žížala byla poprvé popsána zoologem Františkem Vejdovským v roce 1875 v Krkonoších.

Už dávno byl žížalám přisouzen přívlastek - tvůrci civilizace. Pro rozvoj starověkých kultur závislých na zemědělství nestačilo jen bahno, které přinášely Nil, Eufrat a jiné velké řeky. Nové nánosy musely být provzdušněny a přetvořeny neustávající činností těchto živočichů, teprve pak se staly úrodnou půdou.

Ve zprávě Amerického ministerstva zemědělství shrnující výsledky výzkumu, jak se žížaly podílejí na úrodnosti půdy v údolí Bílého Nilu v Súdánu, se uvádí: "... úrodnost půdy v tomto údolí je dána z největší části činností žížal..." Bylo spočítáno, že žížaly zde za šest měsíců přetvoří a obohatí svými exkrementy 250 tun půdy na hektar. V evropské orné půdě je to samozřejmě daleko méně, ale i tak jsou to úctyhodná čísla: 20 až 25 tun na hektar.

Červi se živí našimi odpadky

Tohoto významu žížal pro zemědělství si byl vědom už Charles Darwin před přesně 120 lety, který je označil za nejvýkonnější oráče. V roce 1982 vyšla v USA kniha Mary Appelhofové Červi jí mé odpadky. Vermikultura, čili chov hnojných žížal za účelem likvidace kuchyňských odpadků, je zde velmi propagován. Zbytky jídla představují v USA až třetinu domácího odpadu a tvorba kompostu ze včerejší pizzy a banánových slupek přímo doma se zdála být vtipným, levným a zároveň ekologickým řešením. Radní ve Vancouveru dokonce pro tento způsob likvidace odpadů odhlasovali poloviční dotace.

Nejedná se samozřejmě o nic nového. Každý, kdo má zahrádku, ví, jaké odpadky může dát do kompostu. Americké řešení s žížalami v plastické nádobě uložené v kuchyni je sice pohodlnější, ale přece jen ne zcela estetické.

Žížaly mohou někde měřit až celý metr

Žížaly se dožívají až několika let a tropické druhy měří i přes metr. Ze svých chodeb vylézají většinou v noci. Victor Hugo napsal, že jsou zamilované do hvězd. Žížaly neustále promíchávají spodní a svrchní vrstvy půd. V úrodných oblastech se odhaduje 4 000 až 5 000 km chodeb žížal na jeden hektar. Jejich prostory sice tvoří pouze jediné procento celkového objemu půdy, ale mají zato veliký význam. Žížaly v nich hromadí rostlinné zbytky, zejména spadané listí, které ve svém trávicím ústrojí dále přeměňují na exkrementy. Jsou tu přítomny i bakterie vázající vzdušný dusík, které obohacují půdu výtečným hnojivem. V chodbičkách je rovněž zadržována srážková voda, která by jinak stekla bez užitku po povrchu půdy.

Žížaly jsou rovněž významnou složkou potravního řetězce. Požírají je zejména drobní živočichové a ptáci, ale občas jimi neopovrhnou ani lišky, jezevci nebo divoká prasata. Žížaly ve svém těle střádají některé látky a tato vlastnost byla využita ke sledování znečištění životního prostředí. Pomocí žížal byla sledována kontaminace půd polychlorovanými bifenyly a dioxinem po havárii v italském Sevesu.

Potrava, hnojivo i do prášků na praní

Lidé se naučili využívat žížal i jinými způsoby. Například ve Spojených státech či Francii se některé druhy žížal využívají pro likvidaci rostlinných i živočišných zemědělských odpadů, k čištění kalů a odpadních vod. Vzniklý lumbrikompost je opět použitelný jako hnojivo v zemědělství a zahradnictví a z napěstované masy žížal se po technologických úpravách vyrábějí proteolytické enzymy na praní a čištění, netoxické přípravky na moření semen, hnojiva s protiplísňovými účinky a řada dalších produktů.

Z tuny biologických odpadů lze získat šest kilogramů čištěné a vysoce výživově hodnotné moučky ze žížal, která se plně vyrovná rybí moučce. Toto krmivo je jistě bezpečnější než masokostní moučka vyráběná z uhynulých zvířat.

Půdy, ve nichž jako důsledek odlesňování vymizely původní žížaly, byly opětně oživeny evropskými druhy žížal. Toho se mnohokrát použilo na Novém Zélandu, pro zúrodnění polderů, tedy země vyrvané moři v Nizozemsku, nebo v některých oblastech Francie, kde byly vysázeny rozsáhlé monokultury borovic, jejichž jehličí způsobilo nadměrné okyselení půdy.

Kroužkovci by mohli být využiti i v lékařství

Představíme-li si, že tito živočichové po věky vždy žili v prostředích plných bakterií, virů a jiných parazitů, musíme obdivovat jejich imunitní systém. Kroužkovci neumějí tvořit protilátky, ale jejich obranné mechanismy jsou přesto tak účinné, že jim umožnily přežít - podstatou jsou totiž biologicky velmi účinné substance, z nichž řada již byla vědci popsána, přičemž se dokonce studují možnosti jejich využití v lékařství.

Většina evropských žížal byla zdecimována v dobách ledových. V současnosti jim nejvíce škodí pesticidy, požáry a průmyslové znečištění. Měli bychom si ale uvědomit, že přes všechna moderní hnojiva a vyšlechtěné odrůdy zemědělských plodin je činnost žížal pro nasycení lidstva stále ještě nezbytná.

Autoři jsou imunologové, pracují v Mikrobiologickém ústavu AV ČR