Několik setkání s pochopem rákosním

Nekolik setkání s pochopem rákosním

Jednoho rána jsem jel po rozbité a rozbahnené hrázi velkého jihoceského rybníka. Na chvilku jsem se zastavil, abych se mohl rozhlédnout po okolí. Chystal jsem se práve vystoupit z vozu, když mou pozornost upoutala silueta velkého dravce, kymácive poletujícího nízko nad pobrežní vegetací. Byl to samec pochopa rákosního (Circus aeruginosus), nápadný jak svým svetlým vybarvením, tak postavou a zpusobem letu: nekolik volných úderu dlouhými, štíhlými krídly, pak chvilka plachtení - a najednou prudká klicka a stremhlavý útok prímo k zemi! Dravec na okamžik zmizel v hustém porostu, ale v zápetí se opet vynoril, i když bez koristi, a pokracoval ve svém pruzkumném letu. Stále stejným, pro svuj druh typickým zpusobem se pohupoval a klickoval nad rákosím, vždy pripraven zlomit svuj let a zaútocit na korist, která se mu na okamžik mihne v neprehledném terénu.

Zustal jsem sedet v aute, které mi skýtalo dobrý kryt, a se zájmem jsem pozoroval pocínání dravce. Ten neustále sledoval linii pobrežního pruhu rákosí a zvolna se približoval. A práve ve chvíli, kdy byl prímo proti mne, vzdálen sotva dvacet metru, bleskove se stocil a jako šipka zapadl do rákosí. Bylo to práve na okraji malé plochy volné hladiny, takže jsem mohl mezi stébly docela dobre sledovat, jak sedí ve zmeti suchých a polámaných, vetšinou zpola zetlelých lonských stébel. Paráty mel napul ponoreny v melké vode a svými rezavými a popelavými letkami, které mel napolo roztažené nad sebou, udržoval rovnováhu. Bylo videt, že se snaží vzlétnout, ale pritom jakoby paráty zamotán ve spleti trav a nemohl se uvolnit. Zároven jsem si uvedomil hlasité, naléhavé a poplašné pískání a zahlédl malou potápku, která se chvilkami objevovala na hladine v jeho tesné blízkosti, rozcilene se tocila na míste nebo popojíždela sem a tam a vzápetí se znovu a znovu bleskem potápela. Pritom vždy na dravce vystríkla spršku vody. Ten se však po ní ani neohlédl. Byl zrejme plne zamestnán tím, jak se dostat znovu do vzduchu. Nekolikrát se nadnesl, ale zvedal se soucasne i s hrstí vodních rostlin, které ho držely u zeme.

Už jsem si zacínal myslet, že neštastnou náhodou uvízl v železech, nalícených zde na ondatry. Pak se však pochop prece jen vznesl do výše. Nekolik dlouhých, vodou napitých stébel za ním ješte chvíli viselo, ale po nekolika metrech letu je pustil a odletel. Z toho všeho jsem usoudil, že se patrne minul cíle pri útoku na potápku, kterou jsem videl v jeho blízkosti a která stále ješte rozcilene jezdila po hladine.

Za odletujícím dravcem jsem se již nedíval a byl jsem proto prekvapen, když se náhle prede mnou znovu objevil a zasedl prímo na místo, odkud pred nekolika okamžiky vzlétl! Potápky, která se ihned zdešene potopila, si nevšímal. Opet sedel ve vode tak jako dríve, s roztaženými letkami, a díval se uprene pod sebe do vody. V príští chvíli mávl krídly, lehce se vznesl do výše - a pod telem se mu v sevrených parátech kymácelo bezvládné telícko druhé potápky! - Svými plochými, na samém konci tela umístenými plovácky pripomínala ted velkou, tucnou žábu...

Pochop s ní zakroužil nad rákosinou, vystoupil do výše a zamíril pres les na nekterý ze sousedních rybníku. Ted už mi také bylo jasné, co se tu vlastne prihodilo. Pochopovi se podarilo ulovit jednu potápku z párku, který se tu zdržoval. Korist však byla zamotána mezi vodními rostlinami, takže zároven s ní sevrel i hrst dlouhých stébel a nemohl se pro ne znovu dostat do vzduchu. Musel tedy drápy rozevrít a korist pustit. Až pri druhém príletu ji lépe uchopil a ted už bez potíží odnesl.

Najít hnízdo pochopu nebývá velkým problémem. Oba starí se brzy z jara zdržují vetšinou stále v okolí místa, kde se chystají zahnízdit, a provádejí nad ním krásné a nápadné svatební hry. Samec také casto krouží ve velké výšce a ozývá se jasným, mnoukavým hlasem. Zaujmeme-li v této dobe vhodné a nenápadné stanovište, dríve nebo pozdeji uvidíme oba staré nosit na budoucí hnízdo z blízkého i vzdálenejšího okolí stébla rákosu, trávu a slabé vetve.

Mel jsem pochopitelne již odedávna snahu zachytit pochopí rodinu na filmový pásek, ovšem najít jejich hnízdo ješte zdaleka neznamenalo úspech. V dobe, kdy jsem se k tomu chystal, se všichni dravci ješte bežne stríleli. Pochopi se proto vyskytovali pomerne dost zrídka. A také byli, a jsou i dnes, velmi plaší a neduveriví ke všem zmenám v okolí jejich hnízda. Po letech neúspechu se mi konecne podarilo vhodné místo najít a úspešne dokoncit stavbu krytu, aniž bych tím staré príliš zneklidnil. Ješte dríve však, než jsem stacil udelat jediný snímek, padla samicka za obet nejakému horkokrevnému strelci! O mladé se ted musel starat pouze samecek, což bývá u dravcu dosti problematické. Naštestí zvládl svou úlohu na výbornou a mladé v porádku vychoval. Ovšem mne chybel snímek samicky, která se od neho zbarvením výrazne liší!

Po nekolika dalších letech jsem mel opet štestí, objevil príznive umístené hnízdo, a po nejaké dobe opatrného a postupného budování konecne zasedl uprostred rákosové džungle v malém krytu za kameru, namírenou na velkou hromadu suchého rákosu. Na jejím vrcholu se žlute belalo chmýrí ctyr asi desetidenních mládat, krcících se do hnízdní kotliny. Když se však samicka na hnízde prvne objevila, bylo mi na mrtvici! Mela totiž zcela netypické vybarvení, nikdy jsem se s podobným nesetkal, ani o nem neslyšel. Byla sice celá tmave hnedá jako obvykle, ale chybelo jí svetlé, žemlove žluté zbarvení hlavy a ramen, které je pro samice a mladé pochopy tak typické a nápadné! Žlute zbarvených mela jen pár drobných pírek v týlu.

Ríkává se: - Do tretice všeho zlého - a také se tak stalo! Po dvou letech jsem znovu zkoušel štestí na rybníku, vzdáleném od toho predešlého asi patnáct kilometru. Udelal jsem však stejnou chybu jako minule - neprohlédl jsem si predem dobre oba staré, v obave, abych ptáky príliš nerušil. Že by mohlo dojít k necemu podobnému mne ani ve snu nenapadlo. Také jsem se v blízkém okolí ukazoval co nejméne a sledoval je jen z velké vzdálenosti. Teprve po dokoncení všech prípravných prací jsem zjistil, že samice je totožná s tou predešlou! Bylo to patrné už z jejího nezvyklého chování: na hnízde byla od pocátku klidná a rozvážná, k hnízdu se vracela témer vzápetí, co jsem zmizel v krytu, a cvakaní a šelestu v nem si celkem nevšímala. -

Co se dalo delat, podobná smula me potkala již vícekrát. O jedné takové jsem se již zmínil v clánku "Trochu povídání o jestrábech" (Myslivost 9/96) - a stejne jsem dopadl u hnízda kvakošu - samice byla také v šate mladých, dosud neprebarvená!

Pochop rákosní patril odedávna k typickým ptacím obyvatelum našich rybníku a rozsáhlejších bažin. Díky prísné a dusledné ochrane se v posledních letech udržují jeho stavy na približne stejné výši. Místy dokonce jejich pocet o neco stoupl. Ovšem to muže být jen stav prechodný a záleží pritom na mnoha okolnostech. Nekdy stací, když se okolní pole ošetrí jedovatým prípravkem treba proti hrabošum, a tam, kde jsme z jara vítalo pochopy témer nad každým druhým rybníkem, nemusíme behem léta videt již ani jednoho. Pochop na naše rybníky a do naší krajiny bezesporu plným právem patrí, at již z duvodu estetických ci praktických!

Premysl Pavlík