Nabídka bioproduktů by mohla být větší

Ekologické hospodaření má budoucnost i v Česku, dominantou se však podle odborníků nikdy nestane

Spotřebitelská poptávka po ekologicky vyráběných potravinách roste. "Evropský zákazník" se totiž dnes běžně zajímá nejen o kvalitu produktu, který kupuje, ale také o jeho původ.

Petr Havel

Potenciál pro vyšší podíl ekologického zemědělství na celkové výrobě potravin v České republice existuje, shodují se prakticky všichni odborníci. Při současném tempu růstu podílu ekozemědělství na obhospodařované půdě zhruba o procento ročně by mohl v době vstupu naší země do EU dosáhnout sedmi až osmi procent.

Ekozemědělství je v současné době trendem ve světě i EU. Základním důvodem je přitom růst spotřebitelské poptávky po ekologických produktech, která se v posledních dvou letech ještě zvýšila kvůli epidemiím hospodářských zvířat. Jejich vznik je často přisuzován přílišné intenzifikaci zemědělství, ekologické hospodaření je přitom pravým opakem. Nejvyšší podíl ekozemědělství v EU je v současné době v Rakousku (9 procent), ve Švédsku, Finsku, Dánsku, Itálii a Švýcarsku se pohybuje mezi šesti až sedmi procenty. V ČR činila v roce 2000 výměra certifikované zemědělské půdy 165 699 hektarů (podíl 3,86 procenta), na které hospodařilo 563 podniků.

Vyšší dynamice rozvoje ekozemědělství ovšem brání celá řada faktorů. Podle tajemníka Asociace soukromého zemědělství Michala Pospíšila je to například současná agrární politika, která preferuje velké subjekty, zatímco ekozemědělství je spjato s privátní formou hospodaření na bázi rodinných farem. "Někteří soukromí zemědělci by s ekozemědělstvím určitě začali, ale současné podmínky vznik nových farem neumožňují. A také žádné nevznikají," konstatoval Pospíšil. Maximální limit pro uplatnění ekozemědělských produktů v ČR, ale i v EU však vidí Pospíšil v podílu kolem deseti procent. "Bez dotací by ekologické zemědělství na liberálním trhu neobstálo," domnívá se Pospíšil. Současná struktura dotační podpory je navíc málo účelná. Podle Romana Rozsypala z Oddělení kontroly ekologického zemědělství v Brně (KEZ) neodpovídá struktura poptávce, v ČR navíc chybí účelná propagace biopotravin, brzdou je i konzervativní způsob zemědělské veřejnosti. Počátky ekologického hospodaření jsou přitom docela krušné. "V prvních třech letech, dokud se nenastaví nový fungující agroekosystém, dosahuje propad hektarových výnosů zhruba 30 procent. Poté se sice výnosy zvyšují, ale v porovnání s nejlepšími podniky konvenčního zemědělství jsou asi deset procent pod jejich úrovní," uvedl Rozsypal.

Nejnovější vědecké poznatky však bourají i tuto nevýhodu. Například na nedávném semináři v Brně představili ekologičtí šlechtitelé odrůdy, které jsou podle Rozsypala "výnosově srovnatelné s konvenčními hybridy". Kvalita z pohledu obsahu minerálů, vitamínů a dalších pro lidský organismus potřebných látek je přitom výrazně vyšší, dodal Rozsypal. Právě tento argument může být pro nárůst poptávky po bioproduktech nejdůležitější. "Evropský spotřebitel se stále důrazněji ptá nejen po kvalitě potravin, ale také jej zajímají technologie jejich výroby," zdůrazňuje ředitel Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky Tomáš Doucha. Sílící úcta Evropy k živému světu se však podle něj nepromítá jen do zemědělství a výroby potravin, ale do celé enviromentální oblasti.

V Česku se zatím produkty ekologického zemědělství na trhu uplatňují dobře, nabídka by ale mohla být ještě vyšší. "Chybí hlavně zelenina, ovoce a mléko," uvedl Rozsypal. Například mlékárna Olma zahájila výrobu biojogurtů, má ale jen dva dodavatele, dodal.