Na severu Čech vznikají obrovská umělá jezera

Garáž Vojtěcha Hančlíka z Bukovan u Sokolova stojí na samém okraji obrovské těžební jámy hnědouhelného lomu Medard-Libík. Stačí udělat ani ne deset kroků přes rumiště a černou skládku a skrz houští se naskytne depresivní výhled na vytěženou krajinu. Už za několik let má ale okolí domu pana Hančlíka vypadat zcela jinak. Z rumiště se stane louka a za ní se místo dnešní černošedi bude třpytit modrá hladina. Kraj, kterému se dnes každý raději vyhne, se tak může změnit v novou rekreační oblast. Zatopení dnešních těžebních jam je totiž pravděpodobná varianta rekultivace uzavíraných dolů. Na severozápadě a severu republiky by tak v horizontu několika desítek let mělo vzniknout malé české Ontario - soustava jezer, z nichž některá mají mít grandiózní rozměry. Jen Sokolovská uhelná společnost plánuje vytvořit 1800 hektarů vodní plochy. Za domem pana Hančlíka by se po roce 2010 mělo rozlít jezero o ploše 500 hektarů a s hloubkou až 50 metrů. Jen pro srovnání - Máchovo jezero u Doks, vyhlášené rekreační centrum, má plochu zhruba poloviční. Největší jezero, které Sokolovská uhelná plánuje vytvořit z lomů Jiří a Družba, má mít plochu hladiny dokonce 1320 hektarů a hloubku až 93 metrů! Těšíme se na to. Už když jsme tu před lety ty garáže stavěli, říkali jsme si, že by bylo fajn, kdyby to tu jednou zatopili,˝ raduje se Vojtěch Hanzlík a se známým ze sousední garáže si už plánují, jak si jednou skvěle zarybaří. Na stole Jiřího Pöpperleho v sídle společnosti, nádherně zrekonstruované historické budově bývalé radnice v centru Sokolova, se vrší plány současných i budoucích rekultivací. Klasických suchých˝, tedy zalesňování či příprava zemědělské půdy, i těch mokrých. Hydrický způsob rekultivace je relativně nejjednodušší, pro lidi nejzajímavější, i když ne nejlevnější způsob úpravy krajiny,˝ vysvětluje Pöpperle.

Voda má stát miliony

Připravit vodní dílo znamená mimo jiné nechat vypracovat studie vodohospodářů a ekologů, postavit nezbytné napouštěcí a vypouštěcí objekty, vytvarovat břehy budoucí nádrže a utěsnit dno tak, aby voda neutíkala a neprosakovala do zbytků uhelných ložisek. A také zajistit dostatečný zdroj napájení jezera. A to může být kámen úrazu, který stavbu nových jezer ohrozí. Podle nově chystaného a poslanci už schváleného vodního zákona by měli stavitelé nových vodních děl platit za každý hektolitr vody, kterou použijí. A to i v případě, že vodu nespotřebují, pouze ji zadrží a přirozeným odtokem z jezera vypustí dál. V současné době dokončujeme přípravu vodní nádrže ve zbytkové jámě bývalého lomu Michal. Jezero má mít plochu necelých 30 hektarů a je poměrně mělké, maximálně 5,6 metru hloubky. Jen za vodu bychom měli zaplatit asi dva miliony korun, což se finančně zvládnout dá. Ale v případě Medarda by šlo už o stamiliony navíc. A na to naše společnost nemá,˝ konstatuje Pöpperle. Z lomu Michal se má stát příměstské rekreační centrum pro Sokolov. Už k tomu moc nechybí. Na první pohled by neznalý turista nepoznal, že se tu kdysi (ještě v roce 1988) těžilo uhlí. Na svazích mělké prohlubně rostou mladé stromky, část přivrácená k městu je vysypána štěrkopískem pro budoucí pláž. Od sokolovského sídliště je to, co by kamenem dohodil. Po dokončení v příštím roce má celý areál převzít pod svou správu sokolovská radnice. Další dvě jezera, pěti - a desetihektarové, mají do čtyř let dotvořit rekultivaci lomu Boden u nedalekého Habartova.

Chabařovice: záchrana a naděje

Těšit se mohou také obyvatelé Ústí nad Labem a obcí v okolí chabařovického lomu Prokop Holý. Radost občanů Chabařovic může být dvojnásobná. Nejen že jim má za humny˝ vzniknout dvěstěpadesátihektarové jezero s netušenými možnostmi rekreace, ale rozhodnutí o zastavení těžby ve velmi perspektivní oblasti s vysoce kvalitním uhlím zachránilo před deseti lety dvoutisícové město před likvidací. Starosta Chabařovic Jiří Záhořík si od zhruba 3,2 km dlouhého a v průměru 700 metrů širokého vodního díla hodně slibuje. Samozřejmě, že to pomůže celému regionu. Ústí i okolním obcím,˝ soudí. Ještě větší rozmach přinese podle starosty dálnice z Prahy do Drážďan, která má v blízké budoucnosti Chabařovice těsně minout. Budoucí jezero bude od hlavního tahu vzdálené sotva půl kilometru. Pak to sem bude z Prahy asi 40 minut a z Drážďan sotva půlhodina,˝ vypočítává Záhořík. Za rekreací by sem tedy neměli jezdit jen obyvatelé krajského města, ale i Němci a Pražané. Starosta předpokládá, že se do rekultivované krajiny vrátí i její původní obyvatelé. Nemá tím na mysli flóru a faunu, ale hlavně lidi. Postupujícímu lomu padlo za oběť několik vesnic, a dokonce i část Chabařovic. Z původních 3000 obyvatel městečka třetina odešla. Buď je z domova vyhnala demolice jejich obydlí, nebo strach z budoucnosti a deprese z chátrajícího okolí. Vždyť tu celých 22 let kvůli stavební uzávěře nemohli ani kopnout do země, opravit vodovodní řad, osvětlení či dokonce ani padající omítku svého domu. Starosta vyčíslil takto vzniklý dluh na rekonstrukcích na 70 milionů korun... Postupně to musíme dát znovu dohromady, ale potrvá to léta,˝ konstatuje Záhořík.

Napouštění má trvat léta

Dálnice má vést okolím někdy kolem roku 2005, jezero se bude napouštět možná ještě o nějaký ten rok později. Zatím zemní stroje upravují svahy, a i když napouštění oficiálně už začalo 15. června, dnes se na travou porostlém dně blýskají dvě trochu odrostlé louže. Jezero napájíme zatím pouze bývalým hasičským potrubím z nádrže Kateřina, což nestačí,˝ konstatuje ředitel státního podniku Palivový kombinát, správce lomu Petr Lenc. Počítáme s přívodem dalších dvou potoků z okolí, ale i tak by napouštění trvalo osm až deset let,˝ konstatuje mladý ředitel. Zrychlit akci by mohl plán na přívod vody z nedaleké řeky Bíliny. Pak by se desetiletý horizont mohl smrsknout třeba i na tři roky. Ale záleží na dohodě s Povodím Ohře. Zahlazení stop po bývalé těžbě přijde státní rozpočet jen v chabařovické oblasti na zhruba miliardu korun. O rekultivované plochy se pak stát musí ještě 10 let starat. Ředitel Lenc počítá s tím, že jezero a většinu pozemků stát bezúplatně převede na okolní obce. Severozápad Čech by se tedy měl z měsíční krajiny stát za deset dvacet let rájem milovníků vodních radovánek. Kromě už zmíněných lokalit zvažuje rekultivaci vodní cestou i Mostecká uhelná společnost. V jejích lomech se zatím ještě těží, ale už dnes se rýsuje projekt budoucího jezera Most z bývalého dolu Ležáky. Voda má zakrýt to, co člověk zpustošil za desetiletí těžební činnosti. Jedním z argumentů přívrženců této metody rekultivace je i fakt, že dnes už není dostatek zeminy na zavezení obřích lokalit. A lidé se na vodu těší. Bylo by to skvělé. Pro mě už asi ne, ale pro vnuky určitě. Vždyť tu zatím žádné koupání nemají. A jezero obci určitě jen prospěje,˝ shrnuje názor většiny místních obyvatel Žeňka Červenková z Bukovan.