Na ekologickou energii nejsou peníze

Na náhradu Temelína větrnou elektrárnou by bylo zapotřebí území o rozloze až sto padesáti kilometrů čtverečních.

Až o polovinu dražší je výstavba ekologických zdrojů energií oproti klasickým.

Vadim Fojtík

Podaří se pokrýt větší část tuzemské spotřeby energie z alternativních, ekologických zdrojů? V České republice je to zřejmě jen nesplnitelné přání.

"Nelze očekávat žádný dramatický nárůst podílu alternativních zdrojů ve vztahu ke klasickým. Především pro jejich finanční a technologickou náročnost," míní ředitel Ústavu jaderné fyziky Akademie věd Jan Dobeš.

V současné době je celosvětový podíl obnovitelných zdrojů na výrobě energií kolem deseti procent, přitom největší část zabírají vodní elektrárny. Podle údajů Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) v ČR jde o 1,7 procenta.

Podle Dobeše se jedná o zdroje s takzvanou malou hustotou toku energií. "Například na to, aby se podařilo nahradit výkon jednoho bloku Temelína, tedy tisíc megawattů, je zapotřebí postavit v našich klimatických podmínkách solární elektrárnu na dvaceti až padesáti kilometrech čtverečních," tvrdí. Ještě větší území by "spolkla" parametry srovnatelná větrná elektrárna, od padesáti do 150 kilometrů čtverečních, u biomasy by bylo zapotřebí území o rozloze čtyři až šesti tisíc kilometrů čtverečních. Dobeš upozornil, že zatím není ani příliš výhodná cena, za kterou jsou alternativní zdroje elektřinu schopny vyrobit. U větrných elektráren se náklady na jednu kilowatthodinu pohybují na úrovni kolem 2,11 koruny, u vodních 1,602, přitom například jaderná elektrárna vyprodukuje jednu kilowatthodinu za 1,193 koruny. U nových paroplynových elektráren vyjde kilowatthodina na 1,60 až 1,70 koruny, u uhelných až na dvě koruny.

"Náklady na vybudování zařízení na využití alternativních zdrojů jsou o jednu třetinu až polovinu vyšší než klasické provozy. Alternativní zdroj ale nepotřebuje k provozu palivo, které tvoří podstatnou část provozních nákladů. Také jejich životnost bývá vyšší než u klasického zdroje. Například u malé vodní elektrárny to je kolem padesáti let," tvrdí Eva Přikrylová z tiskového odboru Ministerstva průmyslu a obchodu.

Podle Přikrylové ministerstvo prostřednictvím České energetické agentury podporuje tuto oblast v rámci Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů. Na tento program bylo pro letošní rok uvolněno ze státního rozpočtu kolem 100 miliónů korun.

V letech 1991 až 2000 podle údajů MPO stát tímto způsobem podpořil 402 milióny korun celkem 602 projektů. Z toho 420 projektů tvořily malé vodní elektrárny, které jsou dominantní oblastí alternativních zdrojů. Stát podporuje spíš menší projekty s náklady zhruba do deseti miliónů korun, protože maximální výše státní podpory bývá v posledních letech 1,5 až 2 milióny na jeden projekt. Výše podpory odpovídá v průměru devatenácti procentům z celkových nákladů projektu. "Napjatá situace ve státním rozpočtu způsobuje, že celkové množství státních finančních prostředků na Státní program úspor energie, potažmo na podporu alternativních zdrojů se od roku 1999 snižuje. Podle našeho názoru se jedná pouze o dočasný, nikoliv trvalý trend a že množství těchto prostředků se bude postupně opět zvyšovat," dodala Přikrylová.