Myslivost ve Finsku

Finsko je asi 1200 km dlouhé a 600 km široké. Jeho rozloha je 338 145 km2, z toho je 69 % lesů, 8 % zemědělské půdy, 13 % půdy ostatní a 10 % vody. Zatímco většina lesů je pokryta jehličnany, na jihu to jsou lesy listnaté a na severu tundra. Finsko je charakteristické nespočetnými vodními plochami, z nichž je asi 180 000 jezer. Jsou zde překrásná souostroví i početné samostatné ostrovy. Jen ve Finském a Botnickém zálivu je jich na 81 000.

Životní podmínky lovné zvěře a ptactva jsou, vzhledem k délce země a její severské poloze, velmi rozdílné. Jen poměrně málo druhů lovné zvěře může odolávat drsné krajině a tuhým zimám. Hustota zvěře je nepoměrně menší než např. ve střední Evropě. Značné rozdíly v hustotě jsou zejména u drobné zvěře. Mezi běžné druhy zvěře ve Finsku můžeme počítat tetřevy, tetřívky, zajíce běláky, zajíce polní, losy a jelence běloocasé. Z vodních ptáků je to především kachna divoká. Z kožešinových zvířat pak liška obecná, psík mývalovitý, jezevec lesní, norek americký, bobr evropský, ondatra pižmová a kuna lesní. Mezi velké predátory zde patří medvěd hnědý, vlk a rys.

Ve Finsku je asi 300 000 myslivců, kteří platí roční poplatky (lovecký lístek). Ženy tvoří do tří procent tohoto počtu. Zajímavým údajem je to, že šest procent z počtu obyvatel Finska je držitelem loveckého lístku, což je více, než kterémkoli jiné evropské zemi s porovnatelným počtem obyvatel.

Každý, kdo chce lovit, musí zaplatit státu každý rok myslivecký poplatek. Potvrzení o zaplacení tohoto poplatku slouží jako lovecký lístek pro daný rok. Poplatek je každoročně stanoven státním rozpočtem, ale v posledních několika letech činil 120 finských marek (asi našich 720 Kč). Před tím, než si zájemce o myslivost může zakoupit lovecký lístek, musí absolvovat zkoušku z myslivosti. Ta je ve Finsku povinná od roku 1964.

Každý, kdo chce ve Finsku lovit, musí mít kromě finského loveckého lístku oprávnění k lovu, nebo povolenku k lovu poskytnutou vlastníkem pozemku, zbrojní průkaz, pro lov spárkaté zvěře a medvědů musí mít navíc potvrzení o absolvování zkoušky ve střelbě a pro určité druhy zvěře musí mít ještě loveckou licenci.

Aby mohl cizinec získat finský lovecký lístek, musí se prokázat loveckým lístkem své země, nebo jiným potvrzením, které ho opravňuje lovit v jeho vlastní zemi. Není-li možné předložit hodnověrné dokumenty opravňující k lovu, musí zájemce absolvovat finskou zkoušku z myslivosti. Tu provádí Lovecká asociace a podléhá poplatku. V praxi je nejlepší nechat tyto záležitosti vyřídit s předstihem finskému hostiteli.

Lovecký lístek platí jednu loveckou sezónu, která začíná 1. srpna a končí 31. července následujícího kalendářního roku. Poplatek zahrnuje také pojištění, které kryje škody způsobené střelnou zbraní během lovu. Pojištění platí jeden rok a pouze pro území Finska.

Ústřední myslivecká organizace (Lovecká asociace) je statutárním orgánem, který dohlíží nad organizací myslivecké praxe a zodpovídá za to, že myslivost je vykonávána v souladu s myšlenkou udržitelného využití lovné zvěře. Společně s policií, celními orgány a vyčleněnými jednotkami pohraniční stráže odpovídá za to, že myslivci dodržují právo, zákony a dané předpisy. Finská lovecká asociace je rozdělena do 15 mysliveckých okresů. Každý z nich je rozdělen dále do mysliveckých klubů, které organizují myslivecké zkoušky a zákonné střelecké zkoušky.

Ve Finsku náleží oprávnění k lovu vlastníkovi pozemků, který ho může ve svém rozsahu vlastnictví pozemků pronajmout dalším zájemcům. Celkem 65 % finských lesů, polí a jezer je ve vlastnictví soukromých osob. Soukromé nemovitosti (farmy) mají rozlohu od 5 do 200 hektarů včetně vodních ploch. Myslivci mají založeny myslivecké kluby a ty si pronajímají plochy pro lov a myslivost. Zájmem je tvořit dostatečně velké a sjednocené plochy. Ve Finsku je nyní přes 4000 mysliveckých sdružení, které mají honitby o velikosti od 2000 do 10 000 hektarů. Sdružení se starají o chov a lov zvěře, ochranu a dohled nad honitbami. Stát vlastní 25 % pozemků hlavně ve východní a severní části Finska. Za výkon práva myslivosti na státních pozemcích je odpovědná Finská lesní a parková služba (Metsähallitus).

Finská lesní a parková služba prodává povolenky k lovu na drobnou zvěř na státních pozemcích. Tyto povolenky platí od 1 do 7 dnů. Jsou nepřenosné na jinou osobu a obvykle povolují lov veškeré drobné zvěře v daném časovém omezení. Povolenka k lovu obsahuje i omezení počtu ulovených kusů příslušného druhu zvěře. Mätsahallitus také prodává povolenky pro skupiny pro lov losa a bobra a osobní povolenky pro lov medvěda hnědého. Prodej povolenek pro lov na státních pozemcích začíná obvykle počátkem srpna.

Jak již bylo konstatováno výše, lov je také povolen, aniž by myslivec měl oprávnění k lovu vyplývající z vlastnictví nebo pronájmu půdy. Pro tento případ musí získat povolenku k lovu od vlastníka pozemků nebo držitele oprávnění k lovu. Vlastníci pozemků často darují nebo prodávají povolenky k lovu na jejich polích a vodách.

Cizinec, který má zájem o lov ve Finsku, by si měl ještě doma ověřit, na jaké druhy zvěře může v daném období obdržet povolenku k lovu. To je běžně možné prostřednictvím finských známých. Poplatky za lov stanovuje držitel oprávnění k lovu. Povolenky, jak už bylo zmíněno, obvykle obsahují kvóty, které nesmějí být překročeny. Zástřelné velmi široce kolísá podle druhu zvěře a oblasti.

Zahraniční lovec může používat svoje vlastní zbraně a náboje, nebo si je může vypůjčit od svého finského hostitele. Předpisy o dovozu zbraní jsou různé v závislosti na tom, ze které země zahraniční lovec přijíždí. Vzhledem k tomu, že Česká republika není členem Evropské unie, musí si náš lovec, který by chtěl při lovu používat vlastní zbraň, důkladně prostudovat poměrně přísné finské předpisy na dovoz vlastní zbraně. Snazší by mělo být zapůjčení zbraně. Finská osoba může zapůjčit zbraň cizinci, jestliže má posledně jmenovaný zbrojní průkaz vydaný v některé jiné zemi Evropy. Nicméně osoba zapůjčující zbraň smí zapůjčit pouze jednu, která odpovídá, nebo je méně výkonná než ta, na kterou má cizinec sám zbrojní průkaz vystaven. Podmínkou půjčení zbraně je i používání půjčené zbraně pod dohledem majitele, je-li schopen účinně uživatele zbraně sledovat a vést způsobem, při kterém zbraň nezpůsobí žádné poškození.

Lovci medvědů a spárkaté zvěře musí absolvovat střeleckou zkoušku, kterou organizuje Lovecká asociace a která podléhá poplatku. Zkouška obsahuje tři výstřely na stojící a tři výstřely na pohybující se siluetu losa na vzdálenost 75 metrů. Všech šest výstřelů musí zasáhnout plochu terče o průměru 65 centimetrů. Během jedné zkoušky smí kandidát střílet nejvýše 5 kol na stojící a pohybující se cíl. Po úspěšném absolvování zkoušky obdrží kandidát potvrzení. To má platnost tři roky od data absolvování.

Ve Finsku je možno lovit 34 druhů savců a 26 druhů ptáků. Lov velké zvěře je přitom regulován přísněji. Finský myslivecký a rybářský výzkumný ústav poskytuje ministerstvu zemědělství a lesnictví roční odhady hustoty zazvěření. Ministerstvo rozhoduje o maximálním počtu loveckých licencí, které budou vydány na základě zmíněných odhadů a informuje o tom myslivecké okresy. Ty je pak vydají lovcům.

Z hlediska lovecké kynologie je ve Finsku velmi zajímavým způsobem společný lov losů pomocí speciálně vycvičených losích psů. Při nátlačkách dokážou tito psi zaštěkávat losí zvěř i několik hodin na jednom místě. Zcela obvyklým je i to, že se při těchto lovech používají vysílačky, které mají psi připevněny na obojcích.

Mimo oficiálních dob lovu a seznamu zakázaných způsobů lovu existují ve Finsku ještě další opatření ve způsobech a pomůckách k lovu týkající se speciálních druhů zvěře. Lovec by se s nimi měl před zahájením lovu seznámit. Všechna omezení týkající se finských myslivců se rovněž bezezbytku vztahují i na zahraniční lovce. Stejně tak je užitečné si předem prostudovat opatření veřejného práva, např. omezení týkající se kempování, rozdělávání otevřených ohňů a pohybu na privátních pozemcích.

Teplota ve Finsku často klesá pod bod mrazu dříve, než nastane podzim a může padat i sníh. Proto doporučujeme i pro letní lov ve Finsku teplé a nepromokavé ošacení, pevné nepromokavé boty a pláštěnku. Při lovu spárkaté zvěře musí mít lovec červenou nebo tmavě oranžovou pokrývku hlavy, k tomu vestu, kabát nebo podobný oděv obdobné barvy.

Podle zahraničních podkladů zpracoval Ing. Jiří KASINA a Ing. Ladislav Šabatka

Tisk

Další články v kategorii Ekologie

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics
ISSN: 1804-1930


Kalendář


Podporujeme utipa.info