Myslivost a právo

Již ctyricet let chybela na trhu publikace zabývající se právem myslivosti - tento nedostatek nyní napravuje právnické Nakladatelství ORAC, které ve spolupráci s Ceskomoravskou mysliveckou jednotou vydává v edici Iuris Context knihu Myslivost a právo, pripravenou kolektivem autoru pod vedením JUDr. Ing. Vladimíra Cechury (dále Dr. Ing. Rudolf Novák a Ing. Zdenek Veselý) a urcenou všem, kdo se v praxi myslivostí zabývají. Kniha formátu A4 s pevnou vazbou má 200 stran a barevnou obrazovou prílohu. Prodejní cena byla stanovena na 340 Kc.

Stejné nakladatelství vydává soucasne i kapesní "Prírucku pro stráže", prinášející praktický výklad právních predpisu, duležitých pro cinnost mysliveckých, lesních a rybárských stráží, a príklady rešení situací, do nichž se mohou dostat. O této publikaci, kterou si rovnež již mužete objednávat, vás budeme blíže informovat v príštím císle casopisu.

Pro vetší informovanost ctenáru prinášíme ukázku z nekolika kapitol, které zahrnují nekteré, v myslivecké praxi casto diskutované právní prípady a problémy.

Nezbytná míra užívání cest

Zákon o myslivosti pojednává o výkonu práva myslivosti ve dvojí rovine. Jednak pres § 2 až 18 ve vztahu k uživateli honitby, tj. jejímu vlastníkovi nebo nájemci, jímž muže být i fyzická osoba, a jednak pres § 31 a 32 ve vztahu k fyzické osobe, která loví zver, sbírá shozy, atd. Je nepochybné, že zákon o lesích mel na mysli uživatele honitby, nikoliv lovce. Svedcí tedy toto právo uživateli honitby. Dalším osobám (zamestnancum, clenum, hostum) uživatele honitby pak svedcí jen odvozene od jeho príkazu a na jeho odpovednost. Zákon o myslivosti v § 2 jízdu motorovými vozidly po lesních cestách (a v prípade potreby i do lesního porostu) vymezuje jako soucást práva myslivosti, a sice právem používat k tomu v nezbytné míre honebních pozemku. Mezi tuto nezbytnou míru a príkaz uživatele honitby k jízde je treba udelat rovnítko. Výsledek by mel být akceptovatelný vlastníkem lesa - pujde o dohodnutá pravidla, jejichž dodržování bude oboustranne kontrolováno. Pro ilustraci: jestliže má myslivecké sdružení 20 clenu, nemuže 20 aut clenu mít príkaz ve stejnou dobu ke vjezdu do lesa.

Nejcasteji diskutovanou otázkou je, zda muže vlastník lesa bránit uživateli honitby v jízde autem ci traktorem v honitbe. Podle § 20 odst. 7 zákona o lesích (c. 289/1995 Sb.) se zákaz jezdit a stát v lesích s motorovými vozidly nevztahuje na výkon práva myslivosti podle zvláštních predpisu a v poznámce 6 je pod temito predpisy uveden zákon c. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znení pozdejších predpisu. Z toho vyplývá, že nositel uvedeného práva nemusí mít od vlastníka lesa jako jiný zájemce povolenu výjimku a prípadne v souvislosti s povolením výjimky neco platit. Z toho i vyplývá, že vlastník lesa uživateli honitby ve vjezdech do lesu bránit nemuže.

V § 20 odst. 7 lesní zákon u dvou zakázaných cinností místo exempce ve prospech výkonu práva myslivosti z výjimek obecne rešených v odstavci 4 tuto exempci prakticky znehodnotil. Je zcela jedno, jestli vlastník lesa povolí výjimku ze zákazu cinnosti, nebo vysloví souhlas, že zákaz se na cinnost nevztahuje. Forma pro souhlas ci výjimku predepsána není, takže jde o hraní se slovy. Oproti predchozí právní úprave jde o diametrální rozdíl. Vjezdy do lesu v souvislosti s výkonem práva myslivosti byly v ní rešeny tak, jako je v soucasné právní úprave rešen vjezd v odstavci 6 s príkladem pro požárníky a geologický pruzkum. Pritom zákon o myslivosti v § 2 jízdu motorovými vozidly po lesních cestách (a v prípade potreby i do lesního porostu) vymezuje jako soucást práva myslivosti, a sice právem používat k tomu v nezbytné míre honebních pozemku. Jde tedy o cinnost povolenou zvláštními predpisy - zákonem o myslivosti. Diskuse muže být jen o uvedené nezbytné míre. Vazba na souhlas vlastníka je zcela pochybená i z konstrukce práva myslivosti a jeho využití. Vlastník lesa sám (pri vlastní honitbe) ci s ostatními vlastníky (pri spolecenstevní honitbe) pokud honitbu pronajme, dává smlouvou o nájmu souhlas nájemci s užíváním pozemku v oné nezbytné míre uvažované zákonem. Vlastník lesa, který by souhlas neudelil (a s takovým prípadem by ze znení zákona bylo nutno pocítat), by uživateli honitby znemožnil výkon práva myslivosti. Pri výkladu musíme mít na zreteli napríklad jízdu s traktorem a valníkem pri zavážení krmiva do prikrmovacích zarízení. Uživatel honitby by musel mít (najímat si) konský potah. Za zcela zbytecné považujeme též vydávání souhlasu vlastníka lesa uživateli honitby k tomu, aby jeho myslivci (popr. jiné jím urcené osoby) v zime na lyžích a s ruksakem pri doplnování jadrných a dužnatých krmiv a soli nemuseli po odbocení z lesní cesty do porostu nést lyže na ramenou.

Majetkové vztahy pri zániku clenství

Pokud myslivecké sdružení ve svých stanovách nemá odchylné ustanovení od dosud obvykle prijímaných stanov, pak po zániku clenství (vystoupení, vyloucení ) se clenovi vrací jen clenský podíl, který je pro nej úcetne veden. Nemusí jít o clenský podíl složený pri vstupu do sdružení, ponevadž ten mohl být v prubehu trvání clenství na základe usnesení clenské schuze zvyšován ci snižován. Clenský podíl netvorí príjmy sdružení, jde o prostredky clenu sverené mysliveckému sdružení, v rozvaze jsou vykazovány jako jeho pasiva. Není proto duvod, aby se clenské podíly jednotlivých clenu co do výše ruznily. Pro vyporádání s clenem platí výše clenského podílu vedená ke dni zániku clenství. I když clenství zaniklo v prubehu roku, podíl se vyplácí až po schválení rocní úcetní uzáverky. Bývalý clen totiž ješte v roce zániku clenství rucí za závazky sdružení s ostatními cleny rukou spolecnou a nerozdílnou a není vylouceno, že ke krytí závazku mohou být použity (sníženy) clenské podíly. Clenský podíl je bez praktického vztahu k majetku mysliveckého sdružení, prichází v úvahu jen financní úhrada nebo, pokud s tím clen souhlasí, vecné plnení.

Zvlášte citlivé je rešení vztahu s dlouholetými cleny, kterí vystupují pro stárí, nemoc apod. I u nich nelze provádet nejaké majetkoprávní vyporádání a ani výplatu podílu na výsledcích hospodarení, ponevadž takové podíly jsou vypláceny pouze za výsledky uplynulého roku. Jediným rešením obvykle neodporujícím stanovám sdružení je vyplacení mimorádné odmeny na základe usnesení clenské schuze. Jde o obdobu odmeny vyplácené zamestnanci pri skoncení pracovního pomeru v souvislosti s odchodem do duchodu.

Pri tretím možném zpusobu zániku clenství - úmrtí clena - se clenský podíl nevrací, resp. nepatrí do dedictví. Podle § 579 odst. 2 obcanského zákona smrtí veritele právo zanikne, bylo-li plnení omezeno jen na jeho osobu. Vetšina sdružení reší takové prípady vyplacením penežité cástky (podpory) pozustalým ve výši urcené clenskou schuzí. Smrtí clena jeho clenství nemuže prejít na rodinného príslušníka, i když by s tím vnitrní predpisy mysliveckého sdružení pocítaly, resp. zavedly institut postoupení clenství ucinený clenem pro prípad smrti. Ustanovení by bylo v rozporu se stanovami mysliveckého sdružení a s obecne závaznými právními predpisy. O prijetí rodinného príslušníka zemrelého za clena musí rozhodnout obvyklým postupem clenská schuze mysliveckého sdružení.

Oprávnení stráže vuci osobám

Oprávnení myslivecké stráže platí nejen ve vztahu k cizím osobám, ale i k osobám, které jsou v zamestnaneckém, clenském ci jiném vztahu k uživateli honitby, ponevadž i takové osoby mohou být pristiženy pri neoprávneném výkonu práva myslivosti (lovu). Naopak oprávnení príslušející myslivecké stráži nemuže uživatel honitby prenést na jiné osoby neustavené okresním úradem jako myslivecká stráž.

V oprávnení myslivecké stráže ve vztahu k osobám (§ 21 odst. 1 písm. a/ zákona) pusobí výkladové potíže pojem lovecká výzbroj, za nímž jsou uvedena slova "poprípade strelnou zbraní". Definice by mela strelnou zbraní zacít a pokracovat dále príkladným výctem dalších zarízení umožnujících nebo usnadnujících lov zvere, jako jsou praky, luky, kuše, kopí, tesáky, železa, oka. V dalším textu pak jsou použity pojmy lovecké a chytací nástroje ackoliv snad jde o stejné veci, jaké byly myšleny pod pojmem lovecká výzbroj.

Rovnež jde zbytecné rozlišovat chycenou a ulovenou zver - postací ulovená. Ustanovení umožnuje odebrat loveckého psa, ale neumožnuje odebrat neloveckého psa, i když ho osoba zjevne používá pri lovu. Zákon mel zrejme na mysli spíše "lovícího" než "loveckého" psa. Celé ustanovení je vlivem vývoje neustále meneno a doplnováno, až se stalo neprehledným. Pojem strelné zbrane je nutno vykládat podle predpisu o strelných zbraních (zákon c. 288/1995 Sb.), nemusí tedy jít o loveckou zbran, nýbrž i o vzduchovku, kuši, atd.

Odebrání vecí je možné jen u lovecké výzbroje, psa, fretky a ulovené zvere. Pri odebrání vecí od zadrženého pachatele trestného cinu není rozhodující a není nutno rozlišovat, zda mu vec patrí ci nikoliv. S odebranou loveckou výzbrojí je treba zacházet tak, aby nebylo zmareno kriminalistické posouzení (daktyloskopické a jiné stopy); predávají se neprodlene policii. Naproti tomu odebraný pes, fretka a ulovená zver se policii nepredává neprodlene, ale až na její výzvu; proto je musí myslivecká stráž vhodne uskladnit v prostorách uživatele honitby. U zvere pak neprovádet její ošetrení (napr. vyvržení) a zajistit ihned veterinární prohlídku s nálezem (zpusob usmrcení ci poranení, další okolnosti potrebné k urcení výše škody a k posuzování trestného cinu pytláctví - viz tam).

JUDr. Ing. Vladimír Cechura