Myslivecký prapor

Ing. Ctirad Rakušan

V poslední době se nejen u některých zahraničních, ale i našich mysliveckých organizací projevuje zájem o zviditelnění pospolitosti pod vlastním praporem.

Z historie víme, že prapory měla obě známá myslivecká bratrstva, hlubocké i škvorecké (černokostelecké). Žádný z nich se však nezachoval. Můžeme jen odhadovat, jak takový prapor vypadal.

Myslivci, předchůdci dnešních lesníků, získávali svou profesní kvalifikaci obdobně jako příslušníci cechů vyučením, které trvalo tři roky. Protože myslivci sloužící velkému feudálnímu pánu mohli s jeho souhlasem a často i podporou vytvořit bratrstvo s určitými stanovami, tedy jakýsi cech, byl jim povolen také vlastní prapor.

Nešlo ovšem o prapor, jaký si dnes představujeme pod tímto pojmem, ale spíše o církevní korouhev, jak doložíme dále. Obě známá myslivecká bratrstva byla zasvěcena sv. Eustachovi, patronu myslivců.

Korouhev připomínala římské labarum, známé již od dob Caesarových: na žerdi (ratišti), opatřené na špičce křížkem, bylo zavěšeno příčné ráhno, na němž byla připevněna napjatá a vyztužená látka většinou čtvercového tvaru, ale někdy až o třetinu delší než širší. Dole látka vybíhala do tří zaoblených cípů, z nichž prostřední byl nejdelší, které někdy byly zakončeny třapci. První zmínka o takové korouhvi pochází z r. 1497 z Kutné Hory, kde ji vlastnil cech kovářů. Obdobné korouhve můžeme dosud spatřit v katolických kostelích u soch světců.

Látka korouhve bývala zdobena obrazem patrona nebo cechovním znamením, jako byl v červeném poli stříbrný lev držící širočinu u cechu řezníků, zlatý preclík v modrém poli u cechu pekařů apod. Po-dle dochovaných zpráv myslivecké korouhve měly zelenou barvu. O jejich zdobení zmínky chybí zřejmě proto, že zelená barva měla dostatečně zřetelný význam rozlišovací. Připomeňme, že od raného novověku se zelená barva stala jedním ze stavovských odznaků myslivců a podle nařízení císaře Maxmiliána I. nikdo kromě šlech-ticů a myslivců nesměl

nosit oděv zelené barvy, se zelenými doplňky nebo se zeleným límcem. Myslivecká uniforma tak patří k nejstarším stejnokrojům.

Myslivecké korouhve nosili členové bratrstva v čele slavnostního církevního průvodu - procesí - dvakrát do roka, a to v neděli po svátku sv. Eustacha a na svátek Božího těla.

Konec těmto okázalým procesím udělal císař Josef II., který v květnu 1781 zakázal chození cechů s korouhvemi a uložil, aby korouhve byly odevzdány do kostelů. A tím mizí stopa po mysliveckých praporech.