Můžeme na Šumavě potkat losa? Zatím ano

Přinášíme příběhy několika druhů zvířat, jež na našem území kdysi vyhynula, a nyní se znovu objevují

Návrat těchto živočichů nemusí nutně svědčit o tom, že se životní prostředí v ČR zlepšuje; často vypovídá spíše o trpělivosti ochranářů, kteří zvířata vracejí do české a moravské přírody.

Uvedené příběhy ukazují, že návrat do původního domova nemusí probíhat hladce. Každý živočich nemá takové štěstí jako bobr, jehož další osud vidí odborníci optimisticky.

Los, který se úspěšně rozmnožil na Třeboňsku a v okolí nádrže Lipno, doplácí na to, že zmizely hraniční zátarasy. Když se los vydá na toulky do Rakouska, stává se často terčem tamních myslivců a lovců.

Špatné časy prožívá kvůli ilegálnímu odstřelu také rys, jenž se tak dobře uchytil na Šumavě a dnes lze jeho stopy najít i nedaleko Prahy v brdských lesích. Podle experta na ochranu přírody vypukne proti této šelmě hysterie v okamžiku, kdy nějaký pes na procházce s "panickém" padne za oběť právě rysovi.

Bobr evropský, Castor fiber

Poslední bobr ulovený na Moravě skonči] roku 1730 na talíři jako postní jídlo. V Cechách byl vyhuben přibližné o sto let později. Natrvalo se bobr vrátil až po roce 1991, kdy odborníci postupně vysadili 16 kusů v Litovelském Pomoraví. Dnes jich zde žije už více než 60 a zřejmě splynou s bobry přicházejícími postupně z Rakouska.

Zvíře "inženýr", které si na říčkách a potocích staví hráze nebo do břehů větších řek hloubí nory, žije také na Labi a v jižních Cechách. Celkový počet bobrů odhadují odborníci na 300 až 350 kusů. Bobr se pravděpodobně postupně rozšíří po celém území České republiky.

Vlk obecný, Canis lupus.

Povést krvelačné šelmy, která napadá a požírá lidi. získal nejspíš kvůli pohádce o Červené karkulce. Ačkoliv je velmi plachý, lidé jej intenzivně pronásleduji. Poslední vlk byl zastřelen roku 1914 na severovýchodní Moravě.

Další zprávy o jednotlivých kusech jsou až z konce 70. let. Šelmy nejspíše přicházejí z Polska a Slovenska. V polovině 90. let se objevila asi pětičlenná smečka v Beskydech. Měla snahu se zde usadit, ale kolem roku 1997 zcela zanikla. Pravděpodobně byla nelegálně postřílena. V současné době se v Moravskoslezských Beskydech nacházejí stopy dvou až tří vlků.

Kormorán velký, Halacrocorax carbo

Zdatný lovec ryb, který hnízdil v českých zemích zřejmě už v 17. století. Znovu vyvedl mláďata až v roce 1982 na jihu Moravy. Stromy, čnící z hladiny Novomlýnských nádrží, zabydlelo 30 párů. Během sedmi let už posedávalo na vejcích 600 dvojic. Koruny stromů však pod množstvím trusu shnily a v polovině 90. let z původních hnízd zbyla asi desetina.

Největší hnízdní kolonie se 100 páry je nyní na Třeboňsku. Mnohem více, asi dva až čtyři tisíce kormoránů přilétá ze severozápadní Evropy přezimovat na Labe, Vltavu a další nezamrzající řeky. Odborníci předpokládají, že počty zimujících ptáků dále porostou.

Los evropský, Alces alces

Doplácí na pád železné opony. Z třicet kusů žijících dříve na Třeboňsku a na Šumavě dnes zbývá asi deset zvířat. Po odstranění hraničních zátarasů losi často putují na rakouské území, kde jsou jako cizí, nepůvodní element bez omezení stříleni.

V Česku žili losi koncem 15. století. Po mnoha stech letech se jeden kus znovu objevil až v roce 1957. Od té doby přicházejí stále častěji mladí samci a samice z Polska. Postupně vznikají na Třeboňsku a hraničním břehu nádrže Lipno dvě skupiny losů. Jejich další osud je však ohrožen.

Losos obecný, Salino salar

Ryba veliká až 120 centimetrů a těžká až 18 kilogramů pravidelně připlouvala z moře do českých řek po celá staletí. Její cestu proti proudu, do míst, kde zakládala nové potomstvo, zastavil v roce 1948 střekovský jez v Ústí nad Labem. Pokus o návrat lososa přišel až po roce 1998. Do čistější vody Kamenice, Ploučnice a Ohře vysazují rybáři a ochranáři každoročně desetitisíce kusů plůdků. Ryby, které z potěru vyrostou, se vydají zpátky do moře, kde dospějí.

Návrat budoucích rodičů do českých řek lze očekávat kolem roku 2003. Postupně, až na řekách vzniknou rybí propusti pro překonávání jezů, by měla lososí populace přibývat přirozenou cestou.

Rys ostrovid, Lynx lynx

Trvale u nás žije 100-150 kusů, dalších 30 zvířat bylo v 90. letech ilegálně zastřeleno. Kromě Šumavy se rys vyskytuje i v Jeseníkách, Labských pískovcích a v Moravskoslezských Beskydech. Právě toto místo obýval původně nejdéle, a to až do konce minulého století.

Nejvíce rysů žije nyní na Šumavě, kam v letech 1982-89 ochranáři přivezli 18 zvířat původem ze slovenských Karpat. Z jihozápadních Cech, kde dnes žije asi 100 kusů, se rys rozšířil až do brdských lesů v okolí Prahy. Záchranný program, který má skončit v roce 2000, počítá s tím. že v ČR budou vymezeny tři zóny se zákazem lovu nebo s regulovaným odlevem či odstřelem.

Sokol stěhovavý, Faico peregruws

Žil v českých zemích ještě na počátku století. O 70 let později zde nehnízdil ani jeden pár. Sokoli prohráli bitvu s DDT a dalšími pesticidy. Skořápky sokolích vajec jsou kvůli těmto chemikáliím tak křehké, že samice rozmačkává vejce vahou vlastního těla. Sokolí populaci na Slovensku z.decimovali také zloději mláďat.

Dravec se s přispěním ochranářů a sokolníků začal vracet do ČR až v době, kdy koncentrace pesticidů poklesla. Odborníci vypustili 160 uměle odchovaných mláďat. Nyní u nás hnízdí asi 13 párů. Optimální počet odhadují odborníci asi na čtyřnásobek.

Štír kýlnatý, Euscorpius carpathius

Stovky štírů žily ještě v 80. letech u břehu slapské přehrady. Dodnes není jasné, jak se mohl tento původní obyvatel Středomoří dostat tak daleko na sever. Možná že štír u nás žil od-pradávna a lokalita na Slapech je pozůstatkem původní populace. Není také vyloučeno, že několik štírů vypustil do stráně jeden amatérský chovatel.

Prostředí v Cechách štírům velice vyhovovalo. Vždyť například v roce 1960. rok po objevu dvou samic, se na ploše 150x50 metrů vyskytovalo 214 exemplářů. Často navštěvovaná lokalita vsak zřejmě zanikla, protože od roku 1988 zde nebyl zpozorován žádný štír.