Mongolsko - lov a ochrana divoké zvěře

Mongolsko, které leží v centru Asie, patří mezi několik málo zemí světa, kde se setkáte v mnoha ohledech ještě s nedotčenou panenskou přírodou, nenarušenou příliš lidskou civilizací. Spolu s tím, jak lidstvo překročilo práh roku 2000 a vstoupilo na počátek 3. tisíciletí, urychluje se světový rozvoj a pokrok, se kterým, jak se zdá, pokračuje stejným tempem nevyhnutelný osud dalšího odtržení lidí od přírody a následné ničení životního prostředí. Čím více se ale člověk stává obětí vlastního malého umělého světa, tím více touží po modré obloze, čistých zelených lesích a průzračných horských vodách. V naší době není nic cennějšího než původní, nenapodobitelná, kouzelná příroda.

Mongolský národ se zákonitě snaží nezůstat pozadu za světovou civilizací a pokrokem rozvinutých států světa, avšak nesmí zapomenout na svůj největší zděděný poklad - originální panenskou přírodu téměř ve všech jejích podobách. Jednou ze součástí tohoto pokladu je i svět bohaté mongolské fauny, která se zformovala a rozvíjela na širokých prostorách mongolských stepí, pouští, tajgy, hor i velehor. Mongolská zem je téměř dvacetkrát větší než Česká republika a na jejím území žije téměř pětkrát méně obyvatel. Zdá se nám proto nesmyslná představa, že by na těchto prostorách s tak malým počtem obyvatel bylo někdy v budoucnu dosaženo stejného stupně industrializace, jako např. v Čechách. Stejně nereálná je na druhé straně představa, že by se někdy po českém venkově volně proháněly stovky a tisíce antilop dzerenů, tak jako v mongolské stepi. Těžko spatříte v českých horách divoké ovce argali, které jsou ozdobou vysokých altajských hor nebo třeba na pražské ulici nikdy nepotkáte jeleny, zbloudilé z okolních hor a toulající se občas po ulánbátarských ulicích.

Není dnes v Mongolsku aktuálnějšího úkolu, než tohle jedinečné bohatství střežit a šetrně je využívat. Mongolové mají staleté tradice v ochraně divoké zvěře, avšak hlásit se k tradicím nestačí.

Je to jen začátek toho, co je třeba dělat hned. V Mongolsku žije celkem přes 130 druhů savců, 415 druhů ptáků, přes 70 druhů ryb. V polovině 90. let bylo mezi vzácné druhy zahrnuto 12 druhů savců, 22 druhů ptáků a 3 druhy ryb. Část z nich je označena jako "velmi vzácné druhy" a zapsána do Červené knihy ohrožených zvířat. Tam patří např. sněžný leopard, irbis (Uncia uncia), vydra říční (Lutra lutra), medvěd pišťuchojed, medvěd gobijský, medvěd modrý (Ursus pruinosus mazalai), los amurský (Alces alces cameloides), sob sibiřský lesní (Rangifer tarandus), jelen maral (Cervus elaphus maral), kůň Převalského (Equus przewalskii), kabar pižmový (Moschus moschiferus), subri, vlk alpský (Cuon alpinus), sajga mongolská (Saiga tatarica mongolica), jeseter bajkalský (Acipenser Baeri), bažant obecný (Phasianus colchicus), jeřáb bílý (Grus leucogeranus), labuť zpěvná (Cygnus cygnus) a další.

Počet velmi vzácných druhů rok od roku stoupá. Chráněná území tvoří celkem 11,67 % plochy Mongolska (tj. 182 402 km2), což je 1,5krát víc než bývalé Československo a nebo 2x více než Česká republika. Mongolská vláda chce takové ohromné území chránit před škodlivými vlivy lidské činnosti, ale chybějí potřebné finanční prostředky i odborníci. Je třeba otevřeně přiznat, že i lidé si dostatečně neuvědomují důsledky negativních vlivů na přírodu a svou odpovědnost ve vztahu k přírodě a budoucím generacím. Vztah Mongolů k přírodě byl odedávna spíše konzumní, ale na území žilo podstatně méně lidí, dokonce tolik, že se tam spíše ztráceli. Živili se výlučně chovem dobytka, částečně lovem zvěře a zemědělstvím. Neexistoval žádný odpad kromě přírodního, který se přirozenou cestou sám likvidoval. V souvislosti s prudkým rozvojem industrializace, růstem koncentrace obyvatelstva ve městech, výrobou a dovozem potravin ze zahraničí vzrostlo množství odpadu (umělé hmoty, sklo, plech), který není již tak snadno zničitelný a dokonce již místy "zdobí" krajinu. Mongolové se ale k přírodě i dnes chovají většinou stejně, jako dřív, neuvědomují si nutnost budování skládek a současně likvidace odpadu, a to vše na přírodu tvrdě dopadá.

Po základních společenských změnách v důsledku demokratické revoluce na přelomu 80. a 90. let se vedle prvních pozitivních výsledků demokratizačních procesů a přechodu na tržní ekonomiku objevily i průvodní, někdy i zbytečné, negativní jevy. Jedním z nich je ledabylý vztah k přírodě, připomínající doby prvotního divokého dravého kapitálu s heslem "urvi, co můžeš za každou cenu".

Pod hesly nutnosti rozvoje mezinárodního byznysu se např. začalo ve velkém množství vyvážet cenné dřevo, což ve svých důsledcích vedlo v některých oblastech dokonce i k ohrožení existence lesů, které zaujímají v Mongolsku necelých 10 % území. Muselo proto dojít k úplnému zákazu exportu dřeva ze strany vlády.

Oblíbené téma v mongolském seriozním i bulvárním tisku tvoří dnes vývoz sokolů ze země a skandály s ním spojené. Sokol, užívaný i při lovu zvěře jako výborný lovec, je oblíben tradičně zejména v zemích Středního Východu. Podle některých zdrojů jen v roce 1999 bylo z Mongolska tajně vyvezeno přes tři tisíce sokolů. Obdobné případy dnes řeší zvláštní komise parlamentu, ale zatím bez velkého úspěchu.

Dalším negativním jevem je to, že díky zformování vrstvy bohatých a uvolnění obchodu si lidé kupují silnokapacitní automobily a džípy, které by již v jiných zemích byly vyřazeny z provozu, a brázdí jimi krajinu, která byla zvyklá spíše jen na lehká kopyta mongolských koníků. Současně narůstá i nákup střelných zbraní, díky kterým bez ohledu na zákony a omezení ze strany státu narůstá tajný, nepovolený lov zvěře. Mongolská vláda musela v roce 1998 dokonce zakázat lov jelenů maralů, protože počet stád rapidně poklesl. Jedním z důvodů bylo i to, že ziskuchtiví místní podnikatelé prodávali jelení panty obchodníkům, kteří je nabízeli tradičním léčitelům a lékárnám. Dnes proto bohužel, i když dočasně, si seriozní zahraniční klienti nemohou zakoupit licenci na odlov marala.

I přes výše uvedené problémy zůstává však Mongolsko i nadále v centru zájmu zahraničních návštěvníků, kteří obdivují pestrost a různorodost fauny, která není jinde na světě. Mongolská trofejová zvěř už v minulosti vzbuzovala pozornost na četných zahraničních výstavách, kde dostávala významná ocenění. Např. rohy divoké ovce argali byly ohodnoceny nejvyššími světovými cenami.

Přestože rok od roku ceny licencí na odstřel zvěře narůstají, zájem zahraničních klientů o lov v Mongolsku neklesá. V roce 1997 bylo sloveno na základě povolení 30 ovcí argali a 232 kozorožců, v roce 1999 již 45 argalů a 248 kozorožců.

Mongolská vláda věnuje velkou pozornost zamezení nekontrolovaného lovu tím, že licence přiděluje jen osvědčeným cestovním kancelářím, které splní náročné podmínky. Vedle největší cestovní kanceláře Džúlčinu to jsou i firmy Nemekh Tour, Gobi gurvansajchan, Ingol - Zoloot a další, které již mají zkušenosti se zahraničními lovci i rybáři. Na základě jejich služeb se hosté vracejí do své vlasti spokojeni s pobytem i průběhem lovu.

Nevídané vzdálenosti, dopravní dostupnost a další nepředvídatelné okolnosti, jako jsou časté změny počasí, tvrdé klimatické podmínky patří mezi objektivní problémy. Podstatně se zlepšila úroveň zásobování, rozšířil se sortiment potravin i v menších místech, byla rozšířena a zkvalitněna úroveň služeb ubytovacích zařízení.

Postupné překonávání problémů, získávání a aplikování zkušeností při využívání ohromného přírodního bohatství ukazují ještě značné perspektivy a rezervy při organizování turistiky, lovu zvěře a rybolovu v Mongolsku. Zajímavá jsou čísla o výtěžnosti z jednoho lovného revíru v Mongolsku a v zahraničí. V Mongolsku je to třikrát méně než ze stejně velkého lovného revíru v Rusku, sedmkrát méně než v evropských zemích a dokonce desetkrát méně než ve Skandinávii (kožešiny, kůže, maso).

Mongolsko přikládá velkou pozornost výměně zkušeností se zeměmi, které mají dlouholeté tradice v organizaci lovu a má vážný zájem o vzájemnou spolupráci, pomoc při organizaci lovu i ochraně zvěře, informatiku ohledně sčítání kusů zvěře a možností zvyšování počtu stád, organizace turistiky společností a sdružení lovců, myslivců i ohledně vědeckých institucí a organizací.

Mongolsko si uvědomuje, že je třeba spojovat organizovaný lov s péčí a ochranou zvěře - pouze takový směr má budoucnost. Právě proto mongolská společnost NEMEKH TOUR uzavřela s českou firmou INTERLOV PRAHA, s. r. o., v roce 2000 smlouvu, na základě které mohou jezdit lovit do Mongolska i lovci z České republiky. Je to první smlouva mezi českou firmou a mongolskou cestovní kanceláří, podmínky které přispějí i k plnění výše uvedených úkolů a cílů.

S. ERDEMBILEG