Levické myslivecké dny 2000

Součástí tradičních "Levických mysliveckých dnů", které se konaly 18. a 19. března t. r., byl také odborný seminář s mezinárodní účastí na téma "Velkoplošné obhospodařování zvěře". Seminář pořádala Slovenská lesnícka komora spolu se Slovenským pol'ovníckym zväzom, Lesmi SR, š. p., a pod patronací Ministerstva pôdohospodárstva SR. Aktuálnost projednávané problematiky dokazovala mimořádně vysoká účast zájemců reprezentujících široké spektrum profesionálních i zájmových mysliveckých organizací či sdružení. Diskusní aktivita účastníků i dobrá úroveň přednesených příspěvků přispěla k velmi příjemné atmosféře celého semináře.

Do programu bylo zařazeno 14 přednášek odborníků z Německa, Rakouska, ČR a Slovenska. Tematicky by bylo možné přednesené příspěvky rozdělit do několika skupin, nicméně jejich obecným rysem byla snaha přednášejících formulovat jednoznačná doporučení vedoucí k nápravě současného, mnohdy nepřijatelného stavu v chovech spárkaté zvěře. Zvláště pozoruhodnou shodu názorů a řešených problémů bylo možné nalézt u slovenských a českých příspěvků a k nim vedených diskusí. Pro naše čtenáře jsem vybral několik, dle mého názoru nejzajímavějších námětů.

Klesající výměra honiteb (průměrná výměra honiteb v Slovenska je 2 299 ha, minimální výměra honiteb v jeleních oblastech 2 000 ha), jejich nevhodně vedené hranice, nízké normované stavy, neobjektivní sčítání, absence selektivního lovu, vnadění v době lovu a řada dalších skutečností, jsou jednou z hlavních příčin neúspěchů v chovu spárkaté zvěře, o kterých hovořil za kolektiv slovenských autorů P. Hell v referátu Velkoplošné ekologické obhospodařování zvěře - naléhavá úloha současné myslivosti. Jedinou cestou k nápravě je dle názoru autorů příspěvku oživení činnosti oblastí chovu (pol'ovné oblasti, lokality) včetně jejich řídících orgánů. Od toho si autoři slibují zlepšení některých populačních ukazatelů (věková struktura, poměr pohlaví), ochranu genofondu, zajištění minimálně desetiletého plánu hospodaření, rebonitaci honiteb v rámci oblasti a řadu dalších nezbytně nutných podmínek intenzivního chovu spárkaté zvěře. Serióznosti tomuto záměru dodává skutečnost, že je součástí projektu řešeného LVÚ ve Zvolenu, kde se v první fázi zpracovává koncepce chovu jelení zvěře (srovnej Svět myslivosti č. 2: str. 6 - 7).

Velmi zajímavý příspěvek zaslal K. Maierhofer z Dolního Rakouska - Zkušenosti s chovatelskými oblastmi pro jelení zvěř. Nejzávažnějším problémem chovu spárkaté zvěře je minimální výměra rakouských honiteb (125 ha). V Dolním Rakousku tento handicap upravuje liberální myslivecký zákon z roku 1974 umožňující myslivcům nejen realizaci vlastních chovatelských zásad, ale přímo je zavazuje, aby na základě dobrovolně uzavřených smluv respektovali biologické požadavky nutné pro chov spárkaté zvěře. Běžně užívanou formou jsou právě oblasti chovu, zřizované s cílem snížit škody zvěří na lese, dosáhnout optimální věkové a sociální struktury populace s tvorbou rodin a tlup (4 ks/100 ha !!!), dosáhnout dostatečného počtu vyspělé samčí zvěře a zachovat myslivost a les vlastníkům. Praktická realizace uvedených cílů byla dokumentována na příkladu oblasti chovu jelení zvěře - Piestingtal. Ta má výměru 37 730 ha a zahrnuje neskutečných 113 honiteb. Pro představu: v jednom z chovatelských úseků (o výměře 2553 ha) bylo v letech 1993 - 2000 navrženo k lovu 540 ks jelení zvěře (22 ks jelen I. v. tř., 44 ks II. v. tř., 114 ks III v. tř., 180 laní a 180 kolouchů). Lov holé i trofejové zvěře je velmi důsledně kontrolován, odstřelu obou pohlaví i kolouchů je přikládán stejný význam, nevhodný odstřel postihován. Řízení oblasti, stanovení plánu lovu a rozdělení odstřelu zvěře do honiteb je dokonale rozpracováno. Člověk znalý současné situace u nás sotva uvěří.

Posledním příspěvkem, o kterém se zmíním, je referát J. Ďuríka Plánované velkoplošné myslivecké obhospodařování velkých šelem jako základní předpoklad jejich přežití a budoucí prosperity. Jak se zdá, nejen u nás, ale také na Slovensku jde o velmi ožehavé téma. Je třeba velké šelmy obhospodařovat, je žádoucí jejich další šíření, jak sladit zájmy ochrany přírody a myslivosti - jednoznačné otázky, schizofrenní odpovědi. Obávám se, že ani dobře míněný záměr, zřídit jakési oblasti chovu pro tyto velké šelmy a normovat jejich početní stavy, nejsou tím nejlepším řešením. Docela výstižná jsou pro tento případ závěrečná slova autora příspěvku: "Musíme dosáhnout takového stavu, kdy také velké šelmy budou myslivci chránit sami před sebou a také pro sebe a tím pro celou přírodu a kulturní společnost".

Kromě odborného semináře jsem měl možnost podívat se také na výsledky chovu spárkaté zvěře myslivců levického okresu. Ti v roce 1999 ulovili celkem 286 ks zvěře jelení, 951 ks srnčí, 37 ks daňčí, 143 ks mufloní a 644 ks zvěře černé. Na výstavě byly rovněž soustředěny významné trofeje ulovené v letech 1990 - 99. Nepřehlédnutelná byla kolekce zlatých srnčích trofejí (12 ks).

Z obsahu sborníku:

Hlásnik, J.: Potřeba a možnosti změn myslivecké legislativy.

Koubek, P.: Vliv mysliveckého hospodaření na populační strukturu jelení zvěře v Jeseníkách.

Sabadoš, K., Lehocký, M.: Koncepce obhospodařování jelení zvěře v oblastech, na příkladu J XVIII Polana.

Garaj, P., Gašparík, L., Bútora, L.: Management jelení zvěře v modelovém území chovatelské oblasti Kremnické vrchy.

Forejtek, P.: Péče o životní prostředí spárkaté zvěře v oborních chovech.

Ciberej, J., Miško, J.: Obhospodařování jelení zvěře v oborách a osvěžování krve.

Bušniak, P.: Realizace programu a současné výsledky v chovu daňčí zvěře v okolí AE Mochovce.

Slamečka, J., Hell, P.: Zlepšování životního prostředí polní zvěře.

Moser, A.: Zlepšování biotopu zvěře v agrární krajině zabezpečením pastvy a krytu.

Vojtek, J.: Ochrana biodiverzity, ekologická kvalita slovenské kulturní krajiny.

Kubačka, P.: Příspěvek Slovenských elektráren, a. s., k ochraně životního prostředí

RNDr. Petr Koubek, CSc.