Lahve ze skla, anebo lahve z plastu? Výrobci nelze nařídit, co m

ZN 17.12.1999

Lahve ze skla, anebo lahve z plastu? Výrobci nelze nařídit, co má použít

Lidovecký poslanec Libor AMBROZEK se snaží prosadit novelu zákona o odpadech. Sněmovna ji přijala, senátoři odmítli, a tak se k ní poslanci znovu vrátí. Hovořili jsme s ním nejen o této novele, ale i o problému vratných i nevratných skleněných a plastových lahví.

* Proč jsou takové spory kolem novely zákona o odpadech?

»Já jsem se se senátory nemohl shodnout zejména na tom, jestli je potřebná. Někteří argumentovali tím, že si již obce zvykly na současná pravidla a že se peníze za odpad nějak vybírají, i když jsou místa, kde je hodně neplatičů. Výhrady byly k tomu, že novela by výběr poplatků za odpad nezlepšila.«

* Z jakého důvodu je podle vás tato novela tolik důležitá?

»Při placení za komunální odpad existuje institut smluvní ceny. To znamená, že obec, která je chápána jako původce odpadu, odpovídá za jeho likvidaci. Je povinna uzavřít s každým občanem smlouvu a na jejím základě mu vyměřit cenu. Zde je první zádrhel, protože zvláště ve velkých městech to znamená obrovskou agendu desetitisíců smluv. Někdy je lidé odmítají uzavřít a obec nemá na základě čeho poplatek vymáhat. Druhý problém, který dnes v zákoně je, že občan, pokud prokáže, a není přesně řečeno jak, že odpad využil nebo zneškodnil sám, nemusí se zapojit do systému stanoveného obcí. To se zneužívá snad ještě víc. Lidé tvrdí - nemáme žádný odpad, kompostujeme ho na zahrádce, a to jim umožní vyhnout se placení. Novela by měla stanovit, aby každý musel za odpad platit. Obce by získaly možnost vybrat peníze za odpad tak, aby se k nim dostaly snáze.«

* Váš návrh by ale hlavně ve městech znevýhodnil vlastníky nemovitostí, kteří by museli zaplatit za nájemníky, a pak by byl jejich problém, jak od nich peníze dostat...

»Bylo by to ve stejném režimu, v jakém probíhá celá řada jiných úplat - za teplou vodu, za dálkové teplo, vodné, stočné, kdy správce rozúčtuje poplatek na jednotlivé osoby a pak ho odvádí obci. Byl by to návrat k praxi před rokem 1997. Může to vzbuzovat kontroverze, ale v podstatě ve větších městech je to cesta, která je vhodná, a nevidím důvod, proč jí nejít.«

* Nevyplatilo by se tedy počkat na nový zákon o odpadech, který slibuje Ministerstvo životního prostředí?

»Před rokem jsme ve Sněmovně zamítli podobnou senátní novelu právě proto, že ministr sliboval, že do letošního června budeme mít zákon. Ovšem ukázalo se, že to je čirá fikce, a s jeho platností se dnes počítá až od roku 2002. Novelu chci prosadit proto, aby se situace obcí zlepšila již teď, když si na nový zákon ještě dost počkáme. V něm už by mohlo být zakotveno i to, co jsme diskutovali v Senátu, že platba za odpad by byla dvousložková. Základní cena by byla ve formě obecní daně a druhá složka by byl poplatek za odpad, který lidé skutečně vyprodukují. Ne vytříděný, ale zbytkový - neroztříděný.«

* Nyní je také aktuální jeden problém, který úzce souvisí s odpady - a to jsou nevratné plastové lahve. Nechal jste se slyšet, že chcete do této věci vstoupit. Jak podle vás lze problém rozpadávajícího se výkupu vratných lahví řešit?

»Ve Sněmovně leží novela zákona o ochraně spotřebitele, prošla prvním čtením. Je nejelegantnějším řešením při jejím dalším projednávání do ní přidat jeden paragraf, který by řešil problematiku zpětného odběru obalů.«

* V čem by úprava spočívala?

»Byla by stanovena minimální výkupní cena na vratné obaly, tedy i skleněné lahve. Každá firma by vykupovala ty svoje. Uvažujeme o jedné koruně. To je řešení, které by rozpad výkupu lahví zpomalilo.«

* Čím to je, že zatím u nás prakticky, až na Silon v Plané nad Lužnicí, nejsou firmy, které by si uměly poradit s plastovými lahvemi?

»Paradoxně je to tím, že toho plastu je tady zatím relativně málo, a proto další zpracovatelské kapacity nevznikají. I když to zní absurdně, v momentě, kdy spotřeba vzroste, určitě se objeví další kapacity.«

* Mají spotřebitelé vůbec šanci, že se problém vratných lahví v dohledné době vyřeší?

»Pokud bude přijata novela zákona o ochraně spotřebitele, mohl by se ten problém trochu přibrzdit. Jediné východisko vidím ale v jednání s výrobci. Myslím, že se zákonem nedá nařídit, že musí být třeba šedesát procent nápojů ve skle. Abychom k tomu výrobce nutili, když si spočítají, že ekonomicky je pro ně lacinější plast, to asi nelze.«

* Jak ale zařídit, aby lidé měli zájem kupovat sklo, když plastu dávají přednost třeba proto, že ty lahve jsou lehčí, což je markantní, hlavně když se kupuje více lahví naráz?

»Vidím šanci v oblasti ekologické výchovy a osvěty. Musí vyrůst generace, která se naučí chovat šetrněji k životnímu prostředí. Už dnes by ale lidé měli vědět, že když si kupují nápoj v PET lahvi, platí asi tři koruny navíc jen za tu lahev. To je jasný motiv ekonomický.«

* Neměla by být také záloha větší než jedna koruna?

»Teď jde o to, aby byla minimální cena, za kterou by výrobce musel obaly odebrat. Ale pokud sami někteří výrobci navrhují, aby ta cena byla vyšší, tak o tom asi ještě budeme jednat.«

JOSEF KOPECKÝ