Kužvart: Vodohospodářství nemůže vládnout jejich největší znečis

26.07.2000 | Hospodářské noviny

Kužvart: Vodohospodárství nemuže vládnout jejich nejvetší znecistovatel

Kdo bude povolovat nakládání s vodami, je predmet sporu

Základní význam pro celé životní prostredí má voda. Proto musí být její ochrana zajištována ve všech souvislostech a musí být nadrazena hospodárským zájmum.

Verejný zájem na zachování a ochrane množství a jakosti vod je hlavním legitimním motivem a obsahem cinnosti státní správy a je treba jej uplatnovat zejména v souvislosti s užíváním vody, at už slouží jakýmkoliv úcelum. Tato otázka se dostává na porad dne v souvislosti se schvalováním zákona o vodách vládou. Vláda musí rozhodnout vleklý spor mezi MŽP a Ministerstvem zemedelství, je-li povolování nakládání s vodami hospodárská ci celospolecensky významná cinnost a tudíž bude-li v kompetenci MZe nebo MŽP.

Zákon vymezí kompetence

Zpracováním varianty návrhu zákona o vodách MŽP bylo naplneno jak usnesení vlády CR z 15. 5. 2000, tak i zároven programové prohlášení vlády CR a volební program CSSD v tom smyslu, že došlo k oddelení cinností hospodárských, které mají príslušet Ministerstvu zemedelství od cinností nehospodárských, které mají príslušet MŽP.

Základním problémem je nejen definování pojmu ochrany množství a jakosti povrchových a podzemních vod, ale také presné urcení, v jakém prípade jde o cinnost hospodárskou nebo nehospodárskou. Pri rešení tohoto úkolu jsme vycházeli ze shora uvedeného axiomu, podle nehož povolování nakládání s vodami je významná nehospodárská cinnost a rozhodující základní nástroj ochrany vod. Bez tohoto nástroje bude moci MŽP jen obtížne plnit své stávající kompetence.

V prípade, že by MŽP nepríslušela komplexní státní správa ve vecech povolení nakládat s vodami, kde jsou ve strukture vodního zákona zacleneny príslušné instituty správního rozhodování (vyjádrení, povolení, souhlasy), nemelo by MŽP k realizaci pusobnosti ve vecech ochrany vod k dispozici potrebné nástroje, ale cástecne jen následné kontrolní mechanismy. Ty však ani v kombinaci s pusobností na úseku prevence (chránené oblasti prirozené akumulace vod apod.) ci v koncepcní oblasti (základní a aplikovaný výzkum, vodohospodárské plánování) nejsou schopny zabezpecit žádoucí stav vod.

Vynutitelnost vodního práva

MŽP jako ústrední vodoprávní úrad by nemelo k dispozici správní nástroje k ochrane vod v celém systému jejího prirozeného obehu - tedy pusobnost zejména k povolení k odberum vody z tohoto systému, k vypouštení použitých a odpadních vod do tohoto systému. Bez významu není ani skutecnost, že MŽP by zrejme nebylo ani správním orgánem nadrízeným nižším vodoprávním úradum. Tím by, s výjimkou problematických možností výkonu vrchního vodoprávního dozoru nad orgány, které by metodicky rídil jiný resort, ztratilo rozhodující vliv na chod státní správy k vynutitelnosti vodního práva.

Kompromis, ale zdravý

MŽP vychází z principu, že ochranu množství a jakosti povrchových a podzemních vod nelze úcinne zajistit bez nástroju k regulování, kontrole a dozoru nad hospodárským užíváním vod. Povolování nakládání s vodou je jeden ze základních nástroju této regulace. Pritom pri vyjednávání se spolupredkládajícím resortem Ministerstvem zemedelství jsme vstrícne nabídli kompromis založený na tom, že se vzdáme oproti dnešnímu právnímu stavu nekterých kompetencí. Týkalo se to napríklad povolování vodních staveb a dohledu nad jejich bezpecností.

MŽP oddeluje vlastní nakládání s vodami, správu vodních toku a péci o vodní díla jako cinnosti hospodárské, které budou v pusobnosti Ministerstva zemedelství, od povolování k nakládání s vodami jako regulacního a kontrolního nástroje ochrany vod, které by melo zustat v pusobnosti MŽP.

I z pohledu EU návrh MŽP plní základní požadavky. Bez povolení k nakládání není totiž možné z hlediska EU zabezpecit komplexní ochranu životního prostredí, kde voda je zásadní prioritní složkou. Rámcová smernice EU pro vodní politiku byla odsouhlasena dne 29. 6. 2000 dohodovacím výborem Evropského parlamentu a Rady EU. V platnost tato smernice vejde koncem tohoto roku. Práve tato smernice byla promítnuta do varianty zákona MŽP. Užívá napríklad pojem vodní plán, který zahrnuje širší problematiku, než jen plánování hospodarení s vodou. Zejména se jedná o zohlednení potrebných opatrení k zajištení ochrany vod a zlepšování jejího stavu, zlepšení vodních pomeru a ochrane souvisejících prírodních stanovišt. Pokud tuto smernici nepromítneme do nového zákona o vodách v interpretaci odpovídající výkladu EU, nedojde pak k plné implementaci smernice EU.

Smernice EU je rozumná

Nelze oddelit odpovednost za požadovanou jakost vod a minimální prutoky v tocích od rozhodovacích pravomocí pro udelování povolení k vypouštení odpadních vod a odberu vod z techto toku. Z rámcové smernice EU vyplývá nezbytná provázanost ochrany vod s udelováním ruzných vodohospodárských povolení. Co se týká vracení vodního toku do puvodního koryta, pak toto povolení má prímou vazbu na povolení k nakládání s vodami. Vodoprávní úrad rozhoduje o tom, zda povolí vlastníku urceného pozemku vrácení vodního toku do puvodního koryta pri náhlé zmene koryta vodního toku, k níž došlo prirozeným pusobením vodního toku. Duraz smernice EU je tedy kladen na ochranu vod, nikoli na uprednostnování hospodárských cinností. Má-li být MŽP sverena pusobnost ve vecech ochrany povrchových a podzemních vod, je treba, aby mu byly svereny i nástroje k zajištení této ochrany. Mezi tyto nástroje povolování nakládání s vodami patrí tedy i povolování konkrétních prípadu odberu, vzdouvání a vypouštení odpadních vod. V praxi nelze pak ani oddelovat povolení k vypouštení odpadních vod od odberu vod, nebot jakost vod úzce souvisí s množstvím vod. Rovnež musí být v rámci povolování odberu vod zohlednena vazba na minimální zustatkové prutoky a minimální hladiny vod a jejich souvztažnost musí být zkoumána jedním vodoprávním úradem, a to i v úrovni ústredního orgánu. Prípadné rozdelení kompetencí v této oblast by zásadním zpusobem narušilo dosavadní právní, koncepcní i výkonnou cást státní správy nejen ve vodním hospodárství, ale i v celém komplexu životního prostredí.

Hrozí absurdní situace

Varianta MŽP zohlednuje na rozdíl od Ministerstva zemedelství základní požadavky EU na zajištení integrované ochrany jakosti a množství povrchových a podzemních vod vcetne souvisejících ekosystému a vychází z návrhu Rámcové smernice pro vodní politiku EU konkretizované do techto hlavních cílu: - zabránit dalšímu zhoršování a ochrana nebo zlepšení stavu vodních ekosystému a také, vzhledem k jejich potrebe vody, na nich prímo závisejících suchozemských ekosystému, - podporit trvale udržitelné užívání vod založené na dlouhodobé ochrane dostupných vodních zdroju - prispet ke zmírnení nepríznivých úcinku povodní a sucha.

Opatrení k ochrane pred povodnemi mají prímou vazbu na celkový stav krajiny, zvlášte jejích retencních schopností, a na stav životního prostredí. MŽP dnes také zabezpecuje celostátní systém hlásné a predpovední povodnové služby. Domníváme se, že rovnež ochrana pred povodnemi jako nezisková, celospolecensky významná cinnost by mela zustat MŽP. Je treba zduraznit i závažnost systémového prístupu. Pokud by byly svereny zjevne nehospodárské - celospolecensky významné kompetence výkonu státní správy v nakládání s vodami - resortu hospodárskému (MZe), došlo by k naprosto absurdní situaci, naprosto neznámé v zemích EU, pri níž je ustavena ústredním orgánem státní správy instituce reprezentující nejvetší plošné znecištovatele, ale také odberatele vod, jakým je zemedelství. A tato instituce má zároven rozhodovat o užívání vod.