K problematice chovu černé zvěře

V posledních třech a čtyřech letech byla v Myslivosti publikována varovná pojednání o značně nepříznivém stavu v chovu černé zvěře z hlediska věkového složení, poměru pohlaví a především stále se zvyšujícího stavu zvěře - naposled v Myslivosti 2/2000, autorů Babička, Diviš. Články jasné, přesvědčivé, podepřené statistickými čísly.

Méně bylo věnováno místa tomu, proč tomu tak je. Nezná tato fakta myslivecká veřejnost nebo je nechce znát či zná, ale řešení je mimo možnosti myslivců? Jsem přesvědčen, že právě tato třetí odpověď je v drtivé většině správná.

Lov černé zvěře je oproti ostatním druhům lovné zvěře podstatně náročnější. Vyžaduje dokonalou znalost honitby, pohybu zvěře v ní v různých obdobích, střelecké schopnosti při ztížených podmínkách - zkrátka pravý myslivecký fortel. A především je značně náročnější na čas myslivce.

Příčin neplnění lovu selat v dostatečné míře je objektivně víc, i když v chrutí, a tím i v metání selat, dochází k anomáliím, drtivá většina selat se rodí v jarních měsících. Hmotnost selete při metání bývá do 2 kg. I při poměrně rychlém růstu je takový markazín, ulovený v dubnu nebo květnu, navíc střelený razantní kulovnicí, problematickým úlovkem. A od června už většina černé mizí do porostů obilovin, především kukuřice, kde je jen těžko postižitelná. Do lesa se vrací až na podzim, kdy má na své straně výhodu zkracujících se dnů a dlouhých nocí.

K usměrňování lovu podle pohlaví. Je známo, že starší vodící bachyně strpí vedle sebe potomky samičího pohlaví z minulého roku, zatímco samčí potomky odhání. A ti právě v tomto období doplácejí na svoji nezkušenost a neopatrnost. Bohužel. Lončačky bachyňky jsou ve skupinách se starší bachyní podstatně chráněnější. A k jejich lovu přistupuje i další faktor - kdo z myslivců zkusil ze skupiny jedna bachyně, tři až čtyři lončačky a šest až deset selat různého věku najít tu nevodící lončačku, vybral si třeba ten nejslabší kus a potom stál nad ulovenou matkou, zná ten neslavný pocit. Zákon připomínku nemá, jeho myslivecké svědomí ano. A v případě zabřeznutí selete-bachyňky už na podzim, je v příštím jaře po dobu vodění selat už mimo předmět lovu.

A tak se v poslední době hlavním způsobem lovu stává čekaná u vnadišť v podzimních a zimních měsících. Způsob značně náročný na čas a fyzickou kondici myslivce.

K uvedenému se dá s úspěchem namítnout, že stejné podmínky k lovu byly už v dřívějších desetiletích a přesto k tak prudkému zvyšování stavů nedocházelo. Přistoupila zřejmě i nějaká další příčina. Autoři Babička a Diviš ve svém článku vyslovili jednu myšlenku, která má možná daleko větší význam, než si uvědomujeme. A to, že ti co mají na myslivost dostatek finančních prostředků, mají málo času a naopak. Starších myslivců ubývá, ať už ze zdravotních nebo ekonomických důvodů. Náhrada mladými aktivními je nedostatečná. Většinou je pro ně myslivost neatraktivní a někdy i existenčně nedostupná. Své hraje určitě v poslední době i negativní kampaň vůči myslivcům ze strany různých ochranářských skupin v mediálních prostředcích.

A ještě jedna možná příčina zvyšování stavů černé zvěře v posledním období. Značně zeslábly dříve tak úspěšné naháňky při každé obnově. V uplynulých letech po každém napadnutí sněhu automaticky nastupoval početný personál lesních zaměstnanců k obeznávání do svých úseků. Kolem desáté už hlásil výsledky obchůzky. V jednu hodinu začínaly naháňky za účasti personálu i těch svolaných myslivců, kteří se mohli ze zaměstnání uvolnit. Výsledky těchto dvou až tříhodinových akcí bývaly velmi uspokojivé a korigovaly do značné míry případné neúspěchy individuálních lovů předchozího ročního období. Výřady byly žádoucí i co do složení úlovků po stránce věkové, protože nejčastějším úlovkem byla právě selata. I ten nejváhavější střelec na průseku, kterému první kus utekl bez rány, stačil na další odmáčknout, a to právě byla většinou selata. Dnešní nátlačky s velkým počtem střelců svolávané na pevný termín někdy i čtrnáct dnů dopředu takové výsledky zdaleka nemají a úspěch je víc společenský než hospodářský.

Ve svém příspěvku jsem se pokusil hledat aspoň částečnou odpověď na články, které říkají jaký stav v chovu černé je, proč tomu tak je. Bez nároků na absolutní platnost pro všechny případy a oblasti.

Jsem si vědom, že hledání cesty jak z tohoto stavu nebude lehké ani pro myslivecké odborníky a legislativce, ale hlavně pro mysliveckou veřejnost. Nezbývá než přání, aby se tato cesta přes všechny těžkosti úspěšně našla.

MVDr. Miroslav URBAN