K chovu zajíců na Prostějovsku

Navazuji na článek uveřejněný v časopise Myslivost č. 12 ročník 2000, jehož autorem je pan Niedoba, pracovník odboru myslivosti, referátu životního prostředí Okresního úřadu v Prostějově a profesionální myslivec. Zde se zabývá problematikou zaječí zvěře v okrese Prostějov.

Chci mu v tomto oponovat, protože jeho určování stáří ulovené zvěře a pozdější zařazování do tabulek je víceméně náhodné a nepřesné. Jeho určování stáří podle lámání předního běhu se dá zpochybnit. Při zkoušce, kterou jsme prováděli, můžete prakticky každý přední běh zajíce zlomit, ať již váhou zajíce samého nebo prudkým pohybem při zvedání. Vše jde i obráceně při - opatrné manipulaci s tělem zajíce zůstane přední běh nepoškozen. Z toho vyplývá, že výsledek závisí na síle při zkoušce užité. Už z tohoto důvodu ji lze zpochybnit.

Dále automaticky zařazuje zajíce, kteří již nemají chrupavkovitý výrůstek na předním běhu, i když jsou z březnového vrhu, mezi dospělé jedince. Je známo, že březnové vrhy jsou nejpočetnější. Zmiňuji to i proto, že v tabulkách pana Niedoby, ve kterých uvádí počty mladé zvěře v poměru ke zvěři staré, se tudíž musí vyskytnout nepřesné údaje. Můžu uvést příklad v sousedním MS Hruška, se kterým máme hranici asi tři kilometry, kterou tvoří potok, mají podle tabulek pana Niedoby koeficient přírůstku 1,38 a naše sdružení - MS Němčice nad Hanou - 0,73 přírůstku, což nám vysvětluje, že nemáme přírůstek a lovíme dospělou zaječí zvěř.

Jeho tvrzení se mi tudíž zdá absurdní, protože záleží na povětrnostních podmínkách, aby tato zvěř měnila místo svého působiště a je buď u nás, nebo u sousedů. A nebo, že by staří zůstali a mladí šli do světa?

Co se týká deformace pohlavních orgánů nemůžu tvrdit, zda se jeho tvrzení zakládá na pravdě, protože nejsem veterinář, ostatně on také ne. Takže různé zarudnutí a prokrvení může nastávat vlivem patologických změn, protože tyto kontroly jsou prováděny 1 - 2 hodiny po ulovení zvěře. Podle jeho poznatků probíhá honcování v období konce listopadu až začátkem prosince, což by při době březosti znamenalo, že vrhy by vycházely na období týkající se konce ledna a začátku února, prakticky do období největší zimy.

Podle našich poznatků a literatury první zaječí vrhy spadají do konce února, ale musí být velice příznivá zima, takže se většinou jedná o měsíc březen. A tak to periodicky pokračuje až do měsíce září, kdy jsou vidět poslední vrhy, takže nevím, co by pan Niedoba i podle jeho návrhů chtěl v září lovit - kojící zaječice, nebo patnáctidekové zajíčky? Ano, lovili se v dřívějším období zajíci v září, ale byly to většinou lovy osamělé. Způsob lovu kdysi mohl zajíce dobře obeznámit a posoudit, zda-li se nejedná o starého zajíce, kde hrozilo, že to může být kojící samice.

Souhlasím s panem Niedobou, je známým faktorem, že v období po žních dochází k úhynu zaječí zvěře, ale je to v důsledku sklizní obilí, kdy se stává, že pole se prakticky mění na kulturní step. Obilí je sklizeno, pole zpodmítána, ozimy ještě nevzešly, proto se snažíme již od měsíce září o přikrmování zvěře. Letos, do období, kdy vzešly ozimy, jsme vykrmili 20 q řepy, dále přidáváme kukuřici v klasech a mrkev. Takto krmíme až do měsíce dubna, kdy ozim dosahuje velikosti asi 20 cm, ale zaječí stále předkládanou řepu a kukuřici bere. Ano, bylo by velice vhodné vytvářet malá políčka a bylo by to řešení nejen pro okres Prostějov, ale i pro ostatní místa s chovem drobné zvěře.

Na odboru ochrany přírody a krajiny, referátu životního prostředí (RNDr. Albrechtem) byla zpracována vize pod názvem Malá Haná, kde byla vytvořena myšlenka jak vrátit zpět zeleň, která byla neodbornou zemědělskou výrobou zničena. Tato vize využívá parcelních míst k výsadbě zeleně, která byla státním majetkem; tzn. zaorané polní cesty, vývozy bývalé skládky odpadů a výsadby kolem vodních toků.

Myslím si, že by bylo vhodné, aby se zraky životního prostředí upřely právě sem, je přece třeba navrátit zeleň do krajiny a tím vytvořit nejen zvěři, ale i ptactvu a jiné "boží žouželi" optimální podmínky pro život. Myslím, že byste v tom jistě nezůstali osamoceni, myslivci by vám jistě byli nápomocni. Proto vypouštět zajíce do krajiny, kde jsou stohektarové výměry bez kousku remízku a jiné zeleně, které po sklizni kultur vypadají jako step, je, myslím, mlácení prázdné slámy. Po dobrých zkušenostech s osvěžováním zaječí zvěře cizí krví (to se provádí v našem MS již od padesátých let) jsme se dohodli s našimi přáteli na Zlínsku (MS Strážná), že z letošního odchytu v roce 2000 provedou vypuštění zajíců v jejich honitbě, ale i v honitbách s nimi sousedících (38 zajíců). Vše bylo provedeno v souladu s veterinárními předpisy. V honitbě MS Strážná se díky tomuto osvěžování, v dřívější době, zdvihly stavy zaječí zvěře o 30 - 50 %.

Tímto bych shrnul svoje názory na článek pana Niedoby uveřejněný v tomto časopise. Jsem řadový myslivec, kterému není lhostejný stav dnešní zdevastované přírody, zvěře a zvířat v ní žijící. Proto bych byl rád, kdyby na toto téma (zaječí zvěře) byla mezi mysliveckou veřejností vyvolána vážnější diskuse v tomto časopisu.

Pavel MATOUŠEK