JELENÍ ZVĚŘ NA PASTVINÁCH NOVÉHO ZÉLANDU

Předem upozorňuji čtenáře, že to, o čem jsem se dočetl v článku v časopisu AFZ/Der Wald, není příliš vhodná četba pro myslivce stavějící jelení zvěř do popředí mysliveckého hospodaření. Na druhé straně se asi najde dost zájemců, kteří se rádi seznámí s tím, jak se - způsobem pro nás exotickým - chová jelení zvěř v odlišných podmínkách na druhé straně zeměkoule. Autorem článku v německém časopisu AFZ/Der Wald je bývalý lesní ředitel z německé spolkové země Dolní Sasko, který působí již dlouhou dobu jako odborný lesní poradce mezinárodní lesnické organizace v Ženevě.

Jelena evropského si přivezli na Nový Zéland tamní velkostatkáři britského původu za účelem lovu. Jelení zvěř se však silně přemnožila, vegetace trpěla a ve svažitých terénech docházelo k erozi. Proto se v r. 1925 počalo s radikální redukcí zvěře. Úkolem byli pověřeni tzv. "cullers", kteří měli za úkol škodící zvěř intenzivně lovit. Tito muži byli tvrdí chlapi, kteří celé týdny procházeli široká území. Odměňováni byli podle počtu odstřelené zvěře. Za každou odevzdanou kelku dostali prémii. Zvěřina a trofeje zůstávaly naproti tomu většinou v buši.

Od počátku 60. let 20. století se začala prosazovat komercializace odstřelu jelení zvěře a Evropa projevila zvýšený zájem o zvěřinu. Již v r. 1970 Nový Zélend vyvezl 4 tis. tun zvěřiny. Důležitými pomocníky při lovu a transportu úlovků byly vrtulníky. Tento způsob lovu a dopravy však byl dosti nákladný a kromě toho nebylo možné pokrýt poptávku po zvěřině. Proto se začalo s ověřováním, zda je možno chovat jelení zvěř na pastvinách. První licence povolující tento způsob chovu byla vydána v r. 1970. Okolo r. 1980 bylo v zemi 600 farem zabývajících se chovem jelení zvěře a na nich 75 tis. kusů zvěře. Za 10 let se počet farem zdesetinásobil a počet chované zvěře stoupl na dvacetinásobek. Z počátku tento vývoj podporovala vláda a současně financovala potřebný výzkum. Podle údajů novozélandského Ministerstva pro zemědělství a lesnictví bylo v prosinci r. 2000 na farmách 2,2 mil. kusů jelení zvěře. Uvedené počty jelení zvěře v sobě zahrnují kromě jelena evropského malý počet jelenů wapiti, daňků a kříženců jelena evropského s jeleny wapiti. Pro porovnání je možné uvést, že v tutéž dobu bylo na místních pastvinách 4,6 mil. jatečného skotu a 45 mil. ovcí. Pro rok 2005 se počítá s 3,2 mil. kusů jelení zvěře, s uchováním dosavadního počtu jatečního skotu a s mírným poklesem počtu ovcí na 40 mil. Předpokládá se, že v budoucnosti nebudou s odbytem zvěřiny problémy. Pro chov jelení zvěře mluví také to, že výnos z hektaru pastvin je vyšší než při chovu jatečného skotu či ovcí.

Další významnou položkou v příjmech je tržba za "panty" (parohy odřezávané v lýčí před dosažením zralosti). Jelen středního stáří poskytuje ročně 5 až 10 kg pantů. Při ceně 100 až 150 DM za 1 kg paroží se dochází k částce 500 až 1500 DM u jednoho jelena. Z takto získaného paroží se vyrábějí kromě jiného např. léčiva ke zvýšení imunitního systému po chemoterapiích. Nejnověji se vkládají velké naděje do výroby přípravků umožňujících rychlé vyléčení po úrazech, např. u sportovců. Nový Zéland je třetím největším exportérem paroží po Rusku a Číně. Největší poptávka je nadále v asijských zemích.

Farmy na jelení zvěř přispěly v loňském roce novozélandskému exportu částkou 200 mil. novozélandských dolarů, což odpovídá 180 mil. DM. Do roku 2010 se tento export má zpětinásobit. Poptávka po zvěřině je ve světě velká, odbyt by měl být zajištěn.

Při chovu jelení zvěře na farmách je velmi důležitý veterinární dozor. Očkování proti parazitům je nezbytné. Veterináři asistují také lokálnímu umrtvení při řezání pantů. Chovní jeleni se silným parožím a s velkou tělesnou hmotností jsou stále více používáni pro umělé oplodnění. Nedávno byl jeden takový jelen prodán při dražbě za 115 tis. DM. Vhodným laním se již také vkládají do dělohy embrya.

Je jisté, že chov jelenů na novozélandských farmách nemá s mysliveckým chovem jelenů ve střední Evropě nic společného. S výjimkou toho, že předmětem chovu je v obou případech jelen. Nemyslím si, že u nás hrozí nebezpečí plošné degradace jelenů na zvěř chovanou na pastvinách.

Ing. Ilja Andrš podle AFZ/ Der Wald 12/2001