Jeleni v lýčí před kamerou

Text a snímky Jaromír ZUMR st.

Koncem června loňského roku jsem se vydal fotografovat jelení zvěř. Znovu jsem navštívil „svá“ místa v lesích Šumavy, kam pravidelně jezdím celý rok. Zejména v době jelení říje mne to sem přitahuje, protože jsem zde už udělal celou řadu zajímavých snímků. Ať již vzpomenu snímky říjících jelenů, nebo zajímavé záběry jelenů v kališti či snímky soubojů.

Pozdě odpoledne jsem seděl na jedom z posedů, který jsem si zde postavil právě kvůli fotografování. On byl spolu se mnou již mnohokrát svědkem setkání s jelení zvěří. Čekal jsem skoro tři hodiny, než se objevila skupinka jelenů s parožím v lýčí. Již z dálky jsem je sledoval, pomalu postupovali po lesnílouce a okusovali trávu. Fotoaparát s teleobjektivem jsem založil do zářezu, zapřel se o stěnu a v klidu čekal na vhodný záběr. Když jeden z jelenů zvedl hlavu, zmáčknul jsem spoušť a čekal na další vhodný okamžik. Když se přiblížili ještě více, všiml jsem si, že jeden z jelenů má uraženou jednu z výsad, která se pohupovala jen na zbytku lýčí. Z rány vytékala barva, která lákala početné mouchy. A tak byl paroh chvilku červený od barvy, vzápětí celý černý od sedících much.

Na teleobjektiv jsem potichu nasadil konventor (2x), abych mohl fotografovat v detailu poraněnou lodyhu jelena. Podle chování jelena byla rána velice citlivá a bolestivá, jelen každou chvíli uléhal do trávy a pokládal hlavu, zřejmě si tak pomáhal i s odháněním much.

Snažil jsem se nafotografovat co nejvíce z tohoto neobvyklého setkání. Mám ve svém archivu mnoho snímků, kdy se mi podařilo potkat jelena s uraženou lodyhou nebo olámanými výsadami, ale vždy, když už bylo paroží vytlučeno. tentokrát to byla nová zkušenost.

Zanedlouho se skupina jelenů vydala dál a po chvilce zmizela v blízkém mlází.Ještě dlouho jsem seděl a čekal, zda se nevrátí. Ale lov s kamerou pro tento den bohužel skončil. Domů jsem si ale spokojeně odnášel neobvyklé záběry z dnešního setkání s jeleny v lýčí.