Je lov s pomocí umělého osvětlení etický?

Petr Prosch

Rozhodně je nezákonný. Zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb. v § 45 o zakázaných způsobech lovu, odst. 1, písm. g) zakazuje lovit zvěř s pomocí zdrojů umělého osvětlení. Přesto se stále objevují diskuse, v nichž zastánci umělého osvětlení při nočním lovu černé zvěře argumentují nekončící řadou raněných a mrtvých a mediální publicitou provázející každý nový případ. Jejich oponenti odmítající lov s pomocí umělého osvětlení svůj názor opírají zejména o "poslední šanci zvěře", etiku atd. Jako myslivci určitě dáme za pravdu druhé skupině, avšak s pocitem, že (zejména v současné "protilovecké" době) by se s těmi úrazy a "smrťáky" mělo něco dělat. Jak se však dobrat objektivního, spravedlivého a etice lovu odpovídajícího řešení?

Vyjděme z historie a rozhlédněme se kolem sebe, neboť nežijeme na pustém ostrově, ale uprostřed Evropy. Počátky lovu byly ve znamení jam na mamuty, různých lapacích zařízení, luku a šípů apod. Zlom přinesl vynález střelného prachu a vývoj palných zbraní, nejdříve vojenských a později i loveckých. Při velkých výřadech v době baroka však etika lovu v dnešním pojetí značně "pokulhávala". Objekt lovu byl naháněn před zbraně urozených lovců a lovkyň zcela bez šance k úniku.

Přeskočíme-li do dnešní doby, kdy ubývá zvěře ve volnosti a lov se komercializuje, zaznamenáváme (stejně jako v určitých historických obdobích) rozvoj obor a bažantnic. Jakou "šanci" v nich však dáváme zvěři? Jak etický je zákonem o myslivosti povolený (§ 45, odst. 1, písm. t) odstřel chovatelsky nežádoucích jedinců spárkaté zvěře v odchytových a aklimatizačních zařízeních? Rozumově ho chápeme jako potřebnou věc pro další chov, ale již nelze mluvit o "šancích" zvěře. Jakou hodnotu má lov někde v obůrce, kdy se zaklepe na kbelík, vysype se kukuřice a lov pro hosta je připraven? To přece nelze srovnávat s hodnotou lovu ve volnosti. Ale aby nedošlo k omylu: klobouk dolů před prací mnohých oborníků a bažantníků i existencí obor a bažantnic.

Vraťme se však k historii. Po stále neukončeném vývoji ráží palných zbraní byl krokem do další etapy lovu vynález optického zaměřovacího dalekohledu. Bez něj si dnes lov neumíme ani představit. Nutno však přiznat, že sebral zvěři onu proklamovanou "šanci", a to velmi výrazně! Na druhou stranu snížil počet případů postřelení zvěře a tím i jejího utrpení.

Položme si proto otázku, kdy je lov etický? Obecně lze konstatovat, když je omezen stres zvěře a ta je usmrcena, pokud možno, bezbolestně. To nastane tehdy, použijeme-li všechny vymoženosti moderní techniky, abychom při lovu zvěř rychle usmrtili.

Na základě úvah "pro a proti" se tedy musíme ptát sami sebe, zda jsme k sobě dosti upřímní, nebo jestli nejsme tak trochu farizejští. Každý zachráněný lidský život a dobrý zásah na černou zvěř by totiž měl mít přednost před "pseudoetikou" některých pravodatných lovců. Např. v Maďarsku jsou umělé zdroje světla při lovu povoleny. Jedna věc je technické vybavení lovce a druhá jeho morální a odborná vyspělost. Zneužít lze všechno. Etika lovu je vždy vlastností člověka - myslivce.