Jaké záplavy?

Když přijdou záplavy či povodeň, je vody plná televize a jedny noviny nejsou suché. Jenže jakmile voda opadne, jakoby ani nebyla. Vypovídají o tom statistiky pojišťoven, podle kterých se po povodních v letech 1997 a 2002 jen na krátko zvýšil zájem o pojištění proti tomuto riziku. Je to patrné z toho, jak budování zamýšlených protipovodňových opatření vždy nabere skluz, neboť peněz je aktuálně třeba jinde.

A konečně nepoučitelní jsou naši zemědělci, kteří jsou slovy zemědělského analytika Petra Havla „zvyklí hospodařit v krajině společensky nebezpečným způsobem“. Agrární komoře ČR se nezamlouvají evropské standardy GAEC, čili zásady správné zemědělské a environmentální praxe, která by měla omezit rizika povodní a eroze v krajině.

Zrovna v době, kdy se sčítají škody, usilují zemědělci, přesněji zemědělští velkopodnikatelé, o změkčení opatření, která by jim komplikovala osazení strmých svahů nevhodnými širokořádkovými plodinami anebo by je nutila zachovávat meze a remízky.

Zajímavé je, že na rozdíl od Agrární komory, která si hledí především svého byznysu, je ke krajině vstřícnější Asociace soukromého zemědělství. Ta prý návrhy oddělení životního prostředí ministerstva zemědělství respektuje. Možná je to tím, že drobní soukromí zemědělci mají krajinu raději než potomci někdejších JZD.

Stát by měl podpořit ty zemědělce, po kterých nám krajina zůstane. Před těmi, co hospodaří společensky nebezpečně, by měl stát občany chránit. Nejlépe jim půdu, které si neváží, zabavit, než ji nechají spláchnout vodou. Bohužel býváme spíše svědky opaku. Stát fandí těm velkým, podporuje je v chamtivosti a cynismu.

Podle hesla: „Po nás potopa!“ A to doslova.

Autor: Ivan Hoffman, foto: www.tn.cz