Jak je to ve skutečnosti s "omezením" práv vlastníka v návrhu zákona

Jak je to ve skutečnosti s "omezením" práv vlastníka v návrhu zákona o myslivosti (tisk 788)

V kritických článcích a statích k návrhu zákona o myslivosti předloženém iniciativní skupinou poslanců pod číslem sněmovního tisku 788 (návrh podporovaný ČMMJ) je skoro vždy jako argument proti návrhu používán termín omezení vlastnických práv majitelů pozemků. Toto je používáno jako nezvratitelný fakt, chybí však vždy objektivní právní zhodnocení problému. Dovolte tedy alespoň krátké a výstižné popsání problému.

Jediným skutečným omezením je ustanovení, které vylučuje vlastníky honebních pozemků menších než 1 ha z účasti na tvorbě honiteb. Toto ustanovení (dokonce v úrovni až 3 ha) však navrhli zástupci Svazu vlastníků obecních lesů a Agrární komory už při jednání na MZe v roce 1998 a je jedním z mála ustanovení, o nichž při jednání došlo ke shodě. Účastnící byli vedeni negativními zkušenostmi při tvorbě honiteb, honebních společenstev, jednání a hlasování v nich. Je proto přinejmenším neseriózní nyní toto omezení účelově vytahovat jako argument proti návrhu zákona.

Zdánlivým omezením je stanovení procenta státních honiteb, které mají být pronajímány. Jedná se ale o procento, které je v dosavadní praxi dosahováno. Není obav, že by subjekty hospodařící s těmito honitbami chtěly procento snižovat, když je obecně známou skutečností, že myslivost je prodělečnou činností.

Rovněž zdánlivým omezením je navrhované opční právo. Jestliže bude přijato ustanovení o pravidlech pro výši nájemného (navýšení v důsledku růstu spotřebitelských cen není v návrhu vyloučeno), a na dosavadního nájemce si vlastník honitby nebude stěžovat, pak skutečně rozhoduje jen, přijme-li dosavadní nájemce podmínky mysliveckého záměru požadovaném vlastníkem honitby. Nepřijme-li je, pak vlastník honitby hledá ve výběrovém řízení nového nájemce ochotného podmínky plnit.

Jinak oproti platné dosavadní právní úpravě vlastnická práva nejsou omezena. Každý vlastník honebních pozemků má právo plně se účastnit na tvorbě honiteb, na jejím využití (v režii vlastníka nebo pronajmout). Pokud se neúčastnil nebo se při jednání s dalšími vlastníky s nimi nedohodl, jsou jeho pozemky k některé honitbě přičleněny rozhodnutím státního orgánu. To ale přece není ignorace vlastnického práva. Každý vlastník (at' se tvorby honitby účastnil, nebo byly jeho pozemky přičleněny) má právo na přiměřený efekt. Souhrnně se to dá vysvětlit na honebním společenstvu. Rozhodne-li se v honitbě samo hospodařit, rozhodne i jak výsledek hospodaření rozdělí mezi své členy, samozřejmě po odečtení nákladů a výnosů provozu honitby, ale i správních nákladů a výnosů honebního společenstva. Rozhodne- li honební společenstvo honitbu pronajmout, rozdělí mezi své členy nájemné, samozřejmě opět po odečtení správních nákladů a výnosů honebního společenstva. Vlastnící pozemků k jeho honitbě přičleněných mají v obou případech nárok na náhradu za přičlenění, která se prakticky rovná nájemnému.

Častým argumentem proti návrhu je vyloučení vlastníků z účasti při řízení o schvalování plánů lovu. K tomu je možno dodat, že ministr zemědělství v roce 2000 ve správním řízení týkajícím se konkrétního případu po rozkladu podaném podnikem Lesy ČR potvrdil toto stanovisko: Vlastník honitby je účastníkem řízení o uznání honitby, jejíž součástí je stanovení normovaných stavů zvěře. Vlastník honitby může kdykoliv v průběhu trvání uznané honitby požádat o změnu tohoto rozhodnutí v části týkající se normovaných stavů. Roční plánování odstřelu je jen jakési "narovnávání" stavů skutečných na stavy normované. Vlastník honitby má další právo (možnost) kdykoliv požádat o úpravu skutečných stavů zvěře při jejím přemnožení podle § 29 návrhu. Pokud odpůrcům návrhu neúčast vlastníků honiteb při ročním plánování tolik vadí, lze vlastníkům honiteb účast přiznat.

Myslivecká rada ČMMJ