Jak je to skutečně s reprodukcí zajíce polního

01.03.2001 | Myslivost

Institut ekologie zvěře Veterinární a farmaceutické univerzity Brno

Büro für Wildtiermanagement und Ökologieforschung Wien

U zajíce polního je vysoká plodnost vzhledem k početným přirozeným nepřátelům a působení mnoha nepříznivých faktorů základním předpokladem pro jeho druhové přežití. Pouze pokud je počet narozených mladých zajíčků natolik dostatečný, aby mohl vyrovnat ztráty, které jsou v přírodě i za příznivých podmínek značně vysoké, může být zachována stabilní zaječí populace. Tomu odpovídá i dlouhé rozpětí doby pohlavní aktivity dosahující zhruba 200 až 250 dní v roce. V středoevropských podmínkách začínají být zajíci pohlavně aktivní v závislosti na počasí často již od druhé poloviny prosince nebo nejpozději během ledna. V této době je lze snadno pozorovat i za denního světla, jak se na určitých místech shromažďují a vzájemně honí (honcují). Toto typické chování zajíců v zimním a jarním období je nejen charakteristickým projevem jejich probuzené pohlavní aktivity, ale má v prvé řadě značný fyziologický význam. Intenzivní sociální kontakt mezi zajíci v průběhu honcování usnadňuje jednak vytváření partnerských vazeb mezi zaječkami a zaječími samci, které jsou podle novějších výzkumů zřejmě pevnější, než se dosud předpokládalo. Zároveň hraje významnou roli při stimulaci pohlavního cyklu zaječek, v jehož průběhu dochází na jejich vaječnících k růstu zvláštních vaječných měchýřků nazývaných odborně folikuly, ve kterých se vyvíjejí a uzrávají vajíčka. U zaječek se však tato vajíčka po ukončení svého vývoje z vaječníků spontánně neuvolňují, jak je to v období říje u samic většiny ostatních druhů savců obvyklé, ale setrvávají v přeměněných vaječných měchýřcích, takzvaných Graafových folikulech, po určitou dobu v jakémsi stavu pohotovosti a poté zanikají. Mezitím se vytvářejí ve vaječníkové tkáni další vaječné měchýřky s novými vajíčky. Z toho vyplývá, že zaječky jsou sice z fyziologického hlediska během celého období pohlavní aktivity téměř stále připravené k reprodukci, ochota k páření a schopnost úspěšného oplození u nich však nastává teprve po stimulaci samcem při honcování a následném páření. Zaječky mají provokovanou ovulaci. To znamená, že k uvolnění zralých vajíček z vaječníků, které je nutným předpokladem úspěšného oplodnění, u nich dochází teprve v důsledku nervového vzrušení vyvolaném honcováním a pářením.

Vyvrcholení pohlavní aktivity nenastává u zajíců koncem zimy, jak se vzhledem k zvláště intenzivnímu průběhu honcování v této době mnozí myslivci domnívají, ale až v pozdním jarním období, a to u zaječích samců zhruba od března do května a u zaječek od března do června. V tomto období také dosahují varlata zajíců a vaječníky zaječek největších hmotností. V průběhu letních měsíců pohlavní aktivita zajíců rychle klesá a zhruba od konce srpna případně během září ustává úplně.

Většina zdravých zaječek má v průběhu roku tři nebo čtyři vrhy. Počet narozených zajíčků se přitom pohybuje kolem šesti až osmi. Pouze za obzvláště příznivých okolností mohou mít zaječky až pět vrhů s celkovým počtem 9 až 12 mláďat. Mladí zajíčci přicházejí na svět přibližně 42 dní po oplození a jejich porodní hmotnost se zpravidla pohybuje v rozmezí mezi 110 a 150 g. V průběhu dlouholetých sledování v rámci experimentálního umělého chovu zajíců se ukázalo, že hmotnost zajíčků při jejich narození je závislá nejen na početnosti vrhu, ale především i na tělesné kondici zaječek. Tak například u zaječek vážících počátkem rozmnožovacího období 3,0 až 3,5 kg činila průměrná hmotnost jako dvojčata narozených zajíčků 122 g, zatímco u zaječek o hmotnostním rozmezí 3,5 až 4,0 kg vážili novorození zajíčci-dvojčata v průměru 139 g. Tento váhový rozdíl se na první pohled může zdát jako nepříliš významný, v procentuálním vyjádření však činí více než 11%. Ve skutečnosti znamená vyšší porodní hmotnost lepší předpoklady pro přežívání kritického období prvních dvou až tří týdnů života. Nejen průměrná porodní hmotnost a tím i životaschopnost narozených zajíčků, ale také jejich celkový počet je do velké míry závislý na tom, v jaké kondici se zaječky před počátkem reprodukčního období nacházejí. Jak výsledky našich sledování ukázaly, hraje značnou roli pro velikost vrhů kromě již zmíněné kondice také stáří zaječek a roční doba.

U jednoročních zaječek jsou počty mláďat na vrh v průměru o něco nižší než u starších zaječek. Jak ukazuje graf č. 1, je v prvních měsících reprodukčního období průměrný počet mláďat podstatně nižší než v pozdně jarním a letním období. Tento poznatek byl několikrát potvrzen v různých přírodních podmínkách a nelze jej tedy zpochybňovat. Přesto je mezi myslivci stále ještě značně rozšířen názor, že pro velikost výřadů při podzimních zaječích honech jsou rozhodující březnové vrhy. Ve skutečnosti je podíl zajíčků narozených v období od února do konce března na celkovém ročním přírůstku zpravidla velmi nízký. Nejenže jsou průměrné velikosti vrhů v únoru a v březnu podstatně nižší než v pozdějším období, ale především také počet zaječek rodících v uvedených měsících není zdaleka tak vysoký, jak se mnozí myslivci domnívají (grafika č.2). Podle výsledků několika na sobě nezávislých vyšetřování provedených v různých přírodních podmínkách dosahuje podíl zaječek, které kladou mláďata již během února a března, maximálně 12 až 25%. Frekvence vrhů se značně zvyšuje během dubna a dosahuje vrcholu v období od května do července. V této době se rodí více než 70% zajíců. V myslivecké praxi je ovšem počet zajíčků narozených počátkem jara obvykle přeceňován, a to především díky jejich snadnějšímu pozorování v důsledku nedostatečného krytu při nízké vegetaci. Význam prvních jarních vrhů pro celkový přírůstek je navíc snižován i poměrně vysokými ztrátami narozených zajíčků v tomto období, způsobených jak přirozenými nepřáteli, tak i nepříznivým počasím.

Mezi myslivci se občas objevuje názor, že zajíci narození počátkem jara se ještě v tomtéž roce rozmnožují a tím dodatečně přispívají k celkovému populačnímu přírůstku. I když možnost úspěšného oplodnění mladé zaječky ještě v roce jejího narození nelze zcela vyloučit a v literatuře jsou popsány takové případy, shoduje se většina odborníků na tom, že pokud vůbec k rozmnožování zajíců v prvním roce života dochází, jedná se o zcela výjimečný jev. V přirozených podmínkách dospívají mladí zajíci z jarních vrhů až v pozdním podzimním období a pohlavní aktivita se u nich začíná projevovat až v následujícím kalendářním roce.

V souvislosti s úbytkem početních stavů zajíců v průběhu uplynulých desetiletí se často setkáváme s názorem, že chemizace zemědělství stejně jako působení dalších negativních antropogenních faktorů nepříznivě ovlivňují jejich rozmnožovací schopnost. Výsledky různých studií však tuto domněnku nepotvrdily. Naopak bylo jednoznačně prokázáno, že v základních reprodukčních parametrech, jako je podíl březích zaječek a průměrná velikost vrhů, není žádný podstatný rozdíl mezi oblastmi s velmi nízkými početními stavy zajíců a těmi oblastmi, ve kterých se zajíci dosud nacházejí v hojném počtu. Srovnání výsledků vyšetřování prováděných v nedávné době v Německu a v Rakousku s literárními údaji z šedesátých a sedmdesátých let navíc ukázalo, že plodnost zajíců zůstala i přes značné změny životního prostředí během uplynulých desetiletí prakticky stejná.

Příčiny úbytku zajíců nelze tedy hledat v jejich snížené reprodukci, ale výhradně ve zvýšených ztrátách jak u mladých zajíčků, tak i dospělých jedinců. Pouze účinná opatření k jejich snížení může vést k opětovnému zvýšení početních stavů. Přitom faktory vedoucí k nadměrným ztrátám zajíců v dnešní kulturní krajině jsou všeobecně známé. Omezení jejich vlivu je však většinou velmi obtížné a vyžaduje nejen mnoho úsilí, ale především také hodně trpělivosti. Zkušenosti však ukazují, že určité možnosti k zlepšení situace vždy jsou. Nelze se však spoléhat na patentní recepty naordinované z “vyšších míst”, neboť v prvé řadě záleží vždy na myslivcích samotných, a to především na jejich vědomostech a ochotě být aktivní. V jednom z příštích číslech časopisu Myslivost představíme situaci zajíce polního v Rakousku a ukážeme některé možnosti myslivecké péče o něj na názorném příkladu honiteb, ve kterých jsou i v dnešní době stále ještě dosahovány zaječí výřady přesahující 50 kusů na 100 hektarů honební plochy při současném zachování dostatečných kmenových stavů.