Italský ohař (Bracco italiano)

Chovatelská stanice "Od Melmatěje", Rokycany

V září loňského roku byli do ČR dovezeni první dva jedinci jednoho z italských národních plemen - italského ohaře (Bracco italiano). Jedná se o fenu a psa, kteří jsou sourozenci a pocházejí z maďarské chovatelské stanice "Compatriota di Bonfini".

CO ŘÍKÁ STANDARD

V dostupných pramenech se uvádí, že italský ohař je jedním z nejstarších plemen loveckých psů v Evropě. Z dochovaných písemných dokladů je patrné, že historie tohoto plemene sahá až do 5. století před Kristem. Z tohoto plemene lze pak přes různá křížení odvodit všechny současné evropské ohaře. Italský ohař nejdříve lovil se středověkými lovci vybavenými sítěmi a se sokolníky. Později se z něho stal prvotřídní pes pro lovce s puškou. Tento pes starobylého halského původu, používaný k lovu ptáků, byl šlechtěn mnoho generací. Byl šlechtěn v závislosti na způsobu lovu, a tak se adaptoval od v minulosti používaného způsobu lovu vybíráním ze sítí na současný lovecký styl se střelbou.

Současný standard plemene uvádí, že italský ohař je lovecké plemeno používané ke stopování, vystavování a aportování. Podle klasifikace FCI patří do skupiny 7 ohaři, sekce 1.1 evropští stavěcí psi typu braka. Je nutno ho zařadit mezi velká plemena psů, neboť limit kohoutkové výšky u tohoto plemene je od 55 do 67 cm. Výška psa v kohoutku se pohybuje v rozmezí 58 - 67 cm a u feny od 55 do 62 cm. Hmotnost psa se pohybuje od 25 do 40 kg.

Italský ohař je urostlé zvíře se silnou, harmonickou stavbou těla. Díky své těžké hlavě má vážné vzezření. O jeho povahových vlastnostech dále standard uvádí, že je až neuvěřitelně chytrý, dobře vychovatelný a stále přátelský. Je velmi učenlivý, lehce se cvičí a je velmi horlivý při lovu. Má vybrané chování, elegantní pohyb, kdy dokonce při lovu drží hlavu nahoře s noblesním výrazem. Je činorodý, schopný sledovat stopu, vystavovat a aportovat na zemi i ve vodě. Při práci je houževnatý a adaptabilní k různým technikám lovu. Je spolehlivý, skvěle obdařený schopností chápat, ale není to žádný obranář.

Toto jsou údaje, které si můžeme přečíst o tomto, pro nás zatím exotickém plemeni, v dostupné literatuře, jako je standard plemene nebo různé atlasy plemen psů.

CHOVÁNÍ PSA ODPOZOROVANÉ NA ZÁKLADĚ VLASTNÍCH ZKUŠENOSTÍ

Zájemce z řad odborné myslivecké a kynologické veřejnosti o plemeno italského ohaře však bude jistě více zajímat fakt, do jaké míry jsou výše uváděné superlativy pravdou.

Z mé více než desetiměsíční zkušenosti, kdy naše fena Etna Compatriota di Bonfini žije u nás v domácnosti, mi nezbývá, než výše uvedené řádky jen potvrdit. Italský ohař je skutečně adaptabilní plemeno, neboť hned prvou noc, kdy se Etna ocitla sama "v nové smečce", po večerním vyvenčení přibližně kolem dvaadvacáté hodiny spala klidně celou noc na svém pelíšku bez jakéhokoliv náznaku kňučení, štěkání, lezení apod. Tak už to zůstalo. Etna spí klidně celou noc. Velice rychle se naučila i čistotě, kdy zhruba od věku tří měsíců nedělá loužičky po bytě. Bez jakýchkoliv problémů si zvykla na denní režim rodiny, kdy po odchodu všech členů za svými pracovními povinnostmi neprojevila nikdy snahu o likvidaci bytového zařízení, takže nábytek, dveře, koberce, boty i další součásti bytu zůstaly v původní podobě.

Miluje členy naší rodiny, zejména děti. Z rodiny si vybere svého pána a velice ochotně plní všechny jeho příkazy. K mé nelibosti je to manžel. S noblesou se chová i v situacích jako je příchod návštěvy, nebo návštěva u přátel. Svůj hluboký hlas používá velice zřídka, pouze v případech, kdy se cítí ohrožena, nebo domnívá-li se, že je ohrožováno její teritorium.

VÝCVIK K POSLUŠNOSTI

Italský ohař je velice učenlivý. Naše Etna se velice brzy naučila prvky základní poslušnosti, což jak příznivci ohařů dobře vědí, spočívá jednak v přivolání a především v daunování. Těmito povely musí být ohař ovladatelný za každé situace. Při výcviku se bezpodmínečně musí postupovat klidně a důsledně. Není třeba používat hrubého nátlaku. Při výcviku naší fenky se od samého počátku osvědčila motivace pamlskem za dobře provedený cvik. Nejprve jsme se při výcviku soustředili na dokonalé plnění příkazu "ke mně". Od útlého mládí spolehlivě tento příkaz plní na dvojí krátké zapískání na píšťalku a může tak být téměř v každé situaci puštěna z vodítka. Jako další příklad učenlivosti a snadné ovladatelnosti mohu uvést výcvik povelu "daun". Během jednoho týdne se naučila daunování na dálku. Výcvik probíhal tak, že během dvou dnů se za pomoci tlaku rukou naučila daunovat u nohy na dlouhý hvizd píšťalky. Potom se k tomu přidalo zvednutí ruky. Menší problémy nastaly při pokusech daunování na dálku, kdy fenka na hvizd píšťalky a zvednutí ruky reagovala tak, že přiběhla a zalehla až u cvičitele. K odstranění tohoto problému stačilo, aby ji jedno odpoledne přidržel pomocník, cvik se několikrát zopakoval a již od následujícího dne fenka spolehlivě daunovala na vzdálenost kolem 100 metrů. Tyto dva základní cviky, samozřejmě kromě dalších, jsme opakovali při každé vycházce s postupným omezováním podávání pamlsků. Nyní mohu odpovědně prohlásit, že Etna příkazy plní zcela spolehlivě a jako odměna jí stačí pochvala.

VÝCVIK K PRÁCI V HONITBĚ

Mým prvním cílem bylo připravit fenu na zkoušky vloh ohařů. S intenzivním výcvikem jsme započali o Velikonocích. Protože nám chyběly zkušenosti zejména s nácvikem disciplin "klid před zvěří pernatou i srstnatou", výcvik jsme prováděli za pomoci dlouholetého chovatele německých krátkosrstých ohařů. Denně jsme cvičili tak hodinu. Jediným nedostatkem byla skutečnost, že je vzácné narazit v honitbě na bažanta nebo zajíce. Ale přeci jen čas od času se to podaří. Při nácviku těchto disciplin vyvstal malý problém, který spočíval v tom, že fena měla zpočátku snahu zvěř pronásledovat. To jsme si ale víceméně způsobili sami, protože jsme ji ve věku šesti měsíců vzali na hon na bažanty v loveckém revíru na Konopišti. Na tomto honu sama bez výcviku ve dvou případech aportovala střelené bažanty. Od toho okamžiku měla snahu pronásledovat vše co letělo, třeba i drobné ptactvo, které se do našich krajů v jarních měsících vrátilo z teplého jihu. K zabránění této vlastnosti však postačilo vydal povel "daun" a po několika metrech se fena zastavila a zalehla. To ovšem při nácviku discipliny klid před zvěří nestačilo. K jeho odstranění jsme proto použili dlouhého vodítka a během týdne bylo po problému. Od té doby fena při kontaktu se zvěří pernatou či srstnatou spolehlivě vystavuje, postupuje a těsně před zvěří daunuje. Tedy spolehlivě plní to, co se od ní očekává.

Zkoušky vloh, na které jsme se chystali, proběhly 13. května a dopadly výborně. Naše Etna získala 201 bodů z 208 možných. Ke snížení počtu bodů došlo díky tomu, že v průběhu zkoušek nenarazila na pernatou zvěř a známka z disciplíny "klid před zvěří pernatou" jí byla automaticky snížena ze 4 na 3 a dále disciplína "vrozená chuť k práci" byla rozhodčími ohodnocena rovněž známkou 3. Nutno však říci, že italský ohař pracuje pomaleji než ostatní plemena ohařů (např. němečtí ohaři, munsterlandi apod.), což rozhodčí z důvodu malé znalosti tohoto plemene nevědí. Tento "nedostatek" však Etna kompenzuje vytrvalostí, neboť i za horkého počasí, které panovalo začátkem května, byla schopná pracovat v poli hodinu i déle. ačkoliv byla nejmladší (10 měsíců), dosáhla na zkouškách vloh nejlepšího výsledku ze všech 18 přítomných psů různých plemen a obstála v první ceně.

Vše může vypadat jako pohádka nebo prosazování plemene italského ohaře po pracovní stránce, ale i myslivečtí kynologové přítomní na zkouškách, ať již jako vedoucí psů, nebo v koroně, obrazně smekali klobouky před výkony naší feny. Toho bychom ale těžko dosáhli nebýt výcviku zkušeným chovatelem a výcvikářem ohařů panem Stanislavem Vaňkem z Rokycan.

Dalšími zkouškami, které bychom chtěli absolvovat, jsou podzimní zkoušky ohařů obsahující již daleko větší počet náročnějších disciplin. Zde by se měly potvrdit další vlastnosti tohoto plemene, jako je práce na poli, v lese a vodní práce.

PŘÁNÍ NA ZÁVĚR

Italský ohař je lovecký pes s velkou chutí k práci. Miluje pohyb a vyznačuje se dostatečnou vytrvalostí. Jde o plemeno nenáročné na údržbu, neboť jeho krátká, hustá a hebká srst má samočistící schopnosti. Samozřejmě v období línání vyžaduje vyčesávání kartáčem jako ostatně téměř všechna plemena psů. Jistou pozornost je nutno věnovat čistotě slechů, neboť má dlouhé visící závěsy a při zanedbání péče zejména v teplých letních měsících hrozí tvorba zánětů. Při výcviku vyžaduje velmi citlivé zacházení, neboť spolehlivě zaznamená sebemenší náznak nevole třeba jen zvýšením hlasu. Ukazuje se, že výcvikář se musí oprostit od jakéhokoliv fyzického trestání. Ono to ani není třeba. Díky jeho vlastnostem - je to sebevědomý pes s klidnou a vyrovnanou povahou - záleží pouze na majiteli nebo chovateli, jaký přístup zvolí při jeho výchově, aby tyto vlastnosti zůstaly zachovány a každý jedinec plemene se stal platným pomocníkem myslivce při výkonu práva myslivosti, nebo plnohodnotným členem rodiny, pokud bude chován jako pes společenský.

Přeji si, aby u nás došlo k rozšíření italského ohaře, jenž je pro nás zatím exotickým plemenem, hlavně mezi příznivci myslivecké kynologie. Proto se budu snažit s naší fenkou absolvovat co nejvíce typů loveckých zkoušek, aby se potvrdily proklamované vlastnosti tohoto plemene a tím jeho lovecká upotřebitelnost. Případné další úspěchy ale i neúspěchy ráda opět po čase zveřejním v tomto časopisu.

Na základě vlastních zkušeností mohu potvrdit, že italský ohař se může chovat i ve městě jako pes společenský, samozřejmě s podmínkou poskytnutí možnosti dostatečného pohybu například během u jízdního kola nebo joggingu.

Olga Stará

Tisk

Další články v kategorii Ekologie

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics
ISSN: 1804-1930


Kalendář


Podporujeme utipa.info