Hospodaření v malém lese je jen pro potěchu majitelů

Jsou lidé, kteří získali v restituci malý kousek lesa a spočítali si, že by na něm v životě nevydělali. Jiní si zděděný majetek nechali. Jaké jsou po několika letech zkušenosti soukromých vlastníků lesů?

Jarmila Barešová ze Skalice nad Svitavou dostala od rodičů, kteří les získali v restituci v roce 1992, devět hektarů, "Mám k němu citový vztah z dětství. Často jsem tam s babičkou chodívala. Rodiče mi les dali s tím, že se o něj budu starat, a já se o to snažím. Také topíme dřevem, které z lesa bereme, proto jsem les neprodala,"svěřila se.

Les převzala rodina ve slušném stavu a dnes je v něm již pěkný vzrostlý mladý porost. Do roku 2006 majitelka obnovní těžbu neplánuje.

V malém lese nezbohatnete

"Při vlastnictví tak malé výměry, jakou mám já, není hospodaření rozhodně ziskovou záležitostí, vydělat mohu pouze na těžbách dříví," dodává Barešová. Kvůli nebezpečí požáru a vyvážení odpadků se nejvíce obává lidí, protože les je hojně navštěvovaný a u hranice je tábornická chata. "Ale i živly a zvěř mi působí každý rok nějakou škodu," uzavřela Jarmila Barešová.

Svůj les o rozloze 240 ha má "pro radost, ne pro obživu" Josef Porkert ze Skuhrova nad Bělou. "Takzvané Porkertovo peleší je určitý rodinný majetek, a proto ho neprodáme. Vrácen nám byl ale v nepořádku, neuklízeny, ve vytěženém stavu. Za deset let jsme vysázeli 65 hektarů holin! Vlastnictví lesa není zisková záležitost, a připočteme-li dotace, je to nula od nuly," říká Josef Porkert.

Megalomanie škodí

Větší rozlohu, 1650 hektarů lesa, vlastní Adam Bubna-Litic a Eleonora Dujková, kterým patří LHC Horní a Jelení. "Byl v majetku rodiny 400 let, proto se o prodeji neuvažuje," říkají svorné.

"Lesy jsme převzali v celkem slušném stavu, ale bylo v nich hodně až padesátiletých porostů a další škody vznikly megalomanským založením školek. Jejich asi 30 hektarů, které se budou muset úplné znovu zalesňovat. Výnos z lesa se pohybuje mezi jedním až třemi procenty a bez státních dotací by byl podnik nerentabilní. Návratnost je zcela závislá na cenách dřeva, které se v poměru k výdajům stále snižují, " sdělili Bubna-Litic a Dujková. Oba se nejvíce obávají větrných kalamit, lidí a škůdců.

Ani Ctibor Záruba z Prahy neuvažuje o prodeji lesa, který patřil odedávna k hospodářství jeho rodiny. "Vzhledem k obtížným terénním podmínkám na Vltavských stráních a nepříliš kvalitnímu dřevu byl státními lesy silně zanedbáván. Dnes je po zpracování souší a ostatní nahodilé těžby v pořádku," řekl Záruba. Podle jeho názoru může být hospodaření v lese ziskové, ale až od určité výměry, odhadem 100 až 200 hektarů.

Vynáší jenom těžba

"Jediným významným příjmem jsou tržby za prodané užitkové dřevo, jiné zdroje jsou zcela zanedbatelné. Ve výjimečných případech, pokud se budoucí výnos z lesa obětuje současným příjmům za odstřel zvěře, mohou hrát roli i momentální

příjmy z myslivosti. Návratnost prostředků vložených do lesa se pohybuje převážně v horizontu tří až čtyř generací, s výjimkou například opravy nebo budování cest, kdy mohou být amortizovány během 10 až 20 let," upřesnil.

Největší škody působí podle zkušenosti Ctibora Záruby živelní pohromy a na druhém místě přemnožená spárkatá zvěř. Místy jsou to také imise nebo hmyzí škůdci. "Přímé škody návštěvníků lesa jsou zanedbatené, což bohužel nelze říci o špatných zákonech a vyhláškách a o činnosti nekvalifikovaných pracovníků státní správy a často i orgánů tzv. "ochrany přírody," dodal.

Tisk

Další články v kategorii Ekologie

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics


Kalendář


Podporujeme utipa.info