Existenci malých vodních elektráren ohrožuje připravovaný zákon

Existenci malých vodních elektráren ohrožuje pripravovaný energetický zákon

Místo do protipovodnové ochrany investují nekterá Povodí do energetických zdroju.

Nemilé prekvapení spocívající ve zrušení zákonné povinnosti vykupovat elektrinu z malých vodních elektráren (MVE) a dalších obnovitelných zdroju ceká na provozovatele techto zdroju. Návrh nového energetického zákona s tímto výkupem již nepocítá. Pocátkem zárí jej bude projednávat Hospodárský výbor Poslanecké snemovny a pravdepodobne po schválení ve snemovne získá úcinnost s pocátkem príštího roku.

"Je to likvidace obnovitelných zdroju. Asociace proti tomu bojuje, pripravili jsme pozmenovací návrhy pro projednávání zákona," vyjádril se vcera k této otázce Jan Motlík, predseda Asociace obnovitelných zdroju. Josef Peprnícek, který spolecne s Jaroslavem Litterem a Jaroslavem Vrbeckým provozuje malou vodní elektrárnu na Úpe v Horním Maršove, predpokládá, že nový zákon by nemel zase tolik uškodit existujícím obnovitelným zdrojum. Evropská unie totiž stanovila povinný podíl obnovitelných zdroju na energetickém trhu. Ze soucasných šesti procent by se mel behem deseti let zvýšit na dvojnásobek a to je díl, který nelze prehlédnout. Stát proto bude muset tuto otázku rešit.

V soucasnosti je v cinnosti v CR 1350 MVE o celkovém výkonu rovnajícím se asi desetine výkonu Jaderné elektrárny Temelín. Vznikly vetšinou s podporou státní Ceské energetické agentury (CEA), která pro tyto investice poskytuje bezúrocné pujcky. "Penez je rok od roku méne. Pro letošní rok mela agentura na tyto úcely jen dve ste miliónu korun, výhled na príští rok je ješte horší," rekl HN duveryhodný zdroj.

Na stále nevyužitý energetický potenciál z malých vodních zdroju poukazuje Libor Šamánek z CEZ, Vodní elektrárny. Pred druhou svetovou válkou klapalo na ceských a moravských rekách 11 700 mlýnu, prípadne byly v cinnosti další zdroje levné a cisté energie, která v soucasnosti chybí. Ani ty nejoptimistictejší predstavy nepocítají s plnou obnovou prvorepublikových císel. Predpokládá se, že pocet MVE muže dosáhnout ctyr tisíc, ale tempo jejich vzniku bude pomalejší než dosud. "Zbývající lokality mají horší hydrogeologické podmínky," zduvodnil to Šamánek. Snižuje se tím návratnost investic, která se již pohybuje mezi trinácti až patnácti lety. Pritom na pocátku 90. let podnikatelé dosahovali sedmileté návratnosti investic do MVE. Podnikání v této oblasti je ale na rade lokalit ekonomicky zajímavé.

V této oblasti chtejí podnikat i vetší firmy a napríklad v Podkrkonoší skupují od drobných provozovatelu malé vodní elektrárny. Ti casto pod tlakem nepríznivé ekonomické situace podléhají silnejší konkurenci. Zvláštním rysem poslední doby je, že mezi temito velkými zájemci jsou Povodí rek. "Místo aby tyto firmy investovaly napríklad do ochrany pred záplavami, skupují radeji za milióny malé vodní elektrárny," rekl HN dobre informovaný zdroj a dodal, že se situace zmení, poté co Povodí budou opet státními podniky.

Malá vodní elektrárna dokáže pri dobrém spádu vody vydelat rocne i nekolik set tisíc korun, v prípade sloucení více zdroju jde zisk do miliónu. Malá vodní elektrárna v Horním Maršove vyšla podnikatele, kterými byly fyzické osoby na dva milióny korun. Podnikatelé si ji postavili sami za tri roky v období let 1992 až 1995. Vlastní elektrárna se dvema turbínami stála 1,3 miliónu korun. CEA jim poskytla bezúrocnou pujcku ve výši pul miliónu korun. Rocne elektrárna vyrobí v prumeru 280 000 KW, které východoceská distribucní spolecnost vykupuje v cene 1,12 Kc za KW. Hrubý zisk se tak pohybuje kolem 300 000 korun. Návratnost jejich elektrárny, která má výhodný spád devíti metru predstavovala asi sedm let. Podle Peprnícka, když se podarí elektrárnu zprovoznit, náklady na její cinnost již nejsou velké, v jejich prípade dosahují asi 25 000 korun. Krome toho 17 000 korun musí platit za udržování rozvodné síte. O dodávky z jejich elektrárny mají nyní zájem místní penzióny, což by dále zlepšilo ekonomiku vodní elektrárny.