EVROPSKÁ UNIE A KANDIDÁTSKÉ ZEMĚ V ZÁKLADNÍCH ČÍSLECH

OBSAH

Úvod *

Základní velikostní charakteristiky *

HDP na obyvatele *

Míra inflace *

Míra nezaměstnanosti *

Celková obchodní bilance *

Rozsah zemědělské půdy *

Počty pracovníků v zemědělství a jejich vybavenost půdou *

Zaměstnanost v zemědělském sektoru *

Produkční výkonnost *

Podíl zemědělství na HDP *

Agrární zahraniční obchod *

Vývoj spotřebitelských cen potravin *

Výdaje na potraviny *

Vyživovací výkonnost zemědělců *

Závěry *

Přílohy *

A -Vysvětlivky ke statistikám zahraničního obchodu *

B -Definice zemědělských komodit pro statistiky zahraničního obchodu *

Tabulka 1 a 2 - Základní (klíčové) charakteristiky členských států EU a ZSVE za rok 1999

Úvod

Přestože bruselská administrativa každoročně uveřejňuje oficiální statistické údaje o vývoji hospodářství v jednotlivých členských zemích a EU celkem a lze očekávat, že noví členové z řad zemí střední a východní Evropy (ZSVE) budou přijímáni do EU již od 1. 1. 2004, existuje v české veřejnosti stále ještě jen mlhavá představa o základních skutečnostech doprovázejících evropský sjednocovací proces. Pokud jen 40 % obyvatelstva ČR je přesvědčeno o výhodnosti našeho vstupu do EU a takřka stejný podíl občanů si zatím neudělalo jasnou představu o tom, zda se stát či nestát členy EU, je zřejmé, že bylo málo učiněno pro to, aby se nejširší veřejnosti dostalo dostatek informací o významu a ekonomickém postavení ČR v tomto největším integračním seskupení.

V tomto smyslu považujeme za užitečné představit některé ze základních ukazatelů rozvoje EU na základě údajů z nejnovějších statistických ročenek. Jedná se o údaje srovnatelné, a protože zajištění této srovnatelnosti pro 15, resp. 25 předpokládaných, členských států EU není jednoduchou záležitostí, byly první oficiální (úřední) souhrnné statistické údaje k dispozici za rok 1999 (resp. 1998) v prvním čtvrtletí 2001 na internetu a v tištěné podobě nejdříve koncem tohoto roku.

Uvedeme klíčové charakteristiky členských států EU za rok 1999, mající zásadní popisný význam při charakteristice dosažené úrovně ekonomického rozvoje s tím, že tyto základní výchozí údaje a vybrané makroekonomické agregáty posuzujeme následně v návaznosti na vývoj agrárního sektoru. Poprvé máme také k dispozici relativně srovnatelné údaje za desítku ZSVE, tj. států, které usilují o vstup do EU.

Je nepochybné, že se ještě nemohlo podařit dospět k plné srovnatelnosti údajů za státy EU a kandidátské země (dále jen země “Desítky”), ale i tak máme k dispozici celou řadu zásadních údajů k tomu, abychom se mohli lépe orientovat v dané oblasti a vytvořit si vlastní individuální představu o výhodách, resp. nevýhodách, případného členství ČR v EU a o jejím postavení v rámci “Desítky”, resp. EU.

Chceme v dané informaci v co nejúspornější, přehledné a srovnatelné poloze věcně charakterizovat dosažený stav s tím, že poskytneme pozornému čtenáři odpověď na celou řadu otázek a vždy v takové podobě, že z uváděných údajů bude zcela zřejmé jakou pozici, resp. význam, můžeme přisoudit ČR v rámci tohoto aglomerátu nejvyspělejších zemí Evropy, resp. kandidátských zemí.

Pro občana ČR je nezbytné, aby si dokázal udělat představu o tom, jaká je a především může být úloha české ekonomiky v tomto vysoce integrovaném seskupení, aby reálně zvážil naši vyjednávací pozici v předvstupním období a konec konců si ujasnil, jaká je a může být faktická váha naší ekonomiky v tomto hospodářském prostoru.

Celý soubor následujících ukazatelů je zaměřen jen na nejzákladnější charakteristiky, mající ověřenou vypovídací schopnost a dovolující relativně správně se orientovat v rozsáhlé síti informací, jež jsou nám dnes i poměrně snadno dostupné.

Ve kterých oblastech by nám měl uvedený přehled ukazatelů ulehčit orientaci a napomoci nalézt základní odpověď na důležité otázky:

· Jaký je velikostní rozměr jednotlivých států EU včetně kandidátských ZSVE a jaké je postavení ČR v tomto seskupení? Jedná se o charakteristiky rozlohy území, počtu obyvatelstva a rozsahu zemědělské půdy. Pro lepší srovnatelnost jsou tyto velikostní charakteristiky vyjádřeny v přepočtu na obyvatele, resp. pracovníka činného v zemědělství.

· Jaká je srovnatelná ekonomická výkonnost 24 států (Lucembursko vzhledem ke svému rozměru není individuálně hodnoceno) vyjádřená HDP v přepočtu na obyvatele? Přestože statistická data nejsou představena za určitou časovou řadu, je zřejmé, že dříve hospodářsky méně vyspělé země (Španělsko, Portugalsko, Řecko a zejména Irsko) zaznamenaly za uplynulé období výkonnostní růst, který byl nastartován vstupem do EU.

· Jaká je dosažená míra inflace a nezaměstnanosti? Odpovídáme tím mj. na otázku, v jaké míře dochází k znehodnocování našich peněžních vkladů a jaké je základní sociální klima v uváděných zemích. Míra stability daných ukazatelů je důležitou sociálně ekonomickou charakteristikou se zásadním dopadem na spokojenost občanů v jednotlivých zemích. Je zřejmé, že situace co do nezaměstnanosti je v řadě zemí obtížná.

· Dochází v rámci celkové obchodní bilance ke tvorbě aktiv či žije daná ekonomika na úkor budoucnosti? Údaje za jeden rok jsou nedostačující k zodpovězení naznačené otázky, avšak i tak ze vzájemného porovnání jednotlivých zemí vyplývá řada důležitých závěrů.

· Jaká je úloha agrárního sektoru v jednotlivých státech co do rozsahu zemědělské půdy a počtu pracovníků aktivně činných v zemědělství? Opět dospíváme k jedné ze základních charakteristik stupně ekonomického rozvoje v kombinaci s ukazatelem zaměstnanosti v zemědělství, resp. podílu osob činných v zemědělství na celkovém počtu aktivně činného obyvatelstva.

· Jaká je faktická hodnota zemědělské produkce včetně hrubé přidané hodnoty kvantifikovaná v jednotném metodickém pojetí Souhrnného zemědělského účtu (dále jen SZÚ)? Ukazatel vyjadřuje efektivnost nasazených faktorů výroby a v přepočtu na pracovníka v zemědělství účinnost práce. Údaje průkazně dokládají výrazně vyšší účinnost výrobních faktorů v zemědělství nejvyspělejších zemí.

· Do jaké míry agrární sektor participuje na tvorbě HDP? K posouzení reálného významu zemědělství v relaci k celkovému národnímu hospodářství se jedná o ukazatel zásadní, jasně diferencující mezi státy hospodářsky vyspělými a méně rozvinutými.

· Rozborem agrárního zahraničního obchodu dospíváme k důležitému závěru, zda příslušná země je netto vývozcem či dovozcem. Pozice jednotlivých zemí jsou v důsledku rozdílné úlohy agrárního obchodu v ekonomice jednotlivých zemí značně rozdílné, nicméně ze skupiny ZSVE se ve všech případech jednalo o netto dovozce.

· Důležitá je rovněž otázka, zda aktuální index spotřebitelských cen potravin napomáhá inflaci či ji brzdí a do jaké míry výdaje za potraviny ovlivňují celkovou výdajovou strukturu domácnosti? Vysoká produkční účinnost zemědělského sektoru v hospodářsky vyspělých zemích přispívá k poklesu nákladů na živou práci a růst konkurenceschopnosti zejména nezemědělských exportních oborů. Situace ZSVE je z tohoto pohledu velice vzdálena existující skutečnosti ve vyspělých zemích.

Základní velikostní charakteristiky

Velikost území: Sedm plošně největších států ES se podílí na celkové výměře EU-15 84,5 %, z toho Francie 16,8 %, Španělsko 15,6 %, Švédsko 13,9 % a SRN 11 %.

Dnešní rozloha území EU-15 představuje takřka přesně jednu třetinu území USA. Vstupem všech 10 ZSVE do EU by se zvýšil podíl EU-25 na zhruba 46 % území Spojených států.

Česká republika se na rozloze celkového území EU-15 podílí 2,4 %. Na celkové výměře ZSVE participují 3 největší země 61,4 %, z toho Polsko 29 %, Rumunsko 22,1 % a Bulharsko 10,3 %.

Počet obyvatelstva: Co do počtu obyvatel zaujímá pět největších států EU na celkovém počtu obyvatelstva EU takřka 80% podíl (z toho SRN více než jednu pětinu, Velká Británie spolu s Francií a Itálií po více než jedné šestině).

Ze ZSVE co do počtu obyvatelstva jsou největšími zeměmi Polsko s 37% podílem a Rumunsko s více než pětinovým podílem (21,5 %) na celkovém počtu obyvatelstva “Desítky”. Česko je zastoupeno zhruba 10 %.

V případě, že by se Československá republika nerozdělila, zaujímala by 4,2% podíl na obyvatelstvu Unie. Jen pro zajímavost a snad i zamyšlení je možno uvést, že Československo v hranicích před rozdělením by v rozšířeném Společenství (EU-25) co do počtu obyvatelstva byla 9. největší zemí.

V relaci k plošnému zastoupení ČR na území Společenství činí podíl českého obyvatelstva na celkovém počtu obyvatelstva EU-15 v současnosti 2,7 %; o něco víc než jeho podíl na výměře (2,4 %).

Co do velikostního rozměru, měřeno počtem obyvatelstva, nyní náleží ČR do velké skupiny států střední velikosti v rozmezí od 8 do 10 mil. osob, kam kromě ČR patří Řecko, Belgie, Maďarsko, Švédsko, Portugalsko, Bulharsko a Rakousko.

Po začlenění všech 10 ZSVE do EU by dosáhl celkový počet obyvatelstva zhruba k hranici poloviny jedné miliardy (480 mil. obyvatelstva), což představuje 1,76 násobek počtu obyvatelstva USA.

Rozloha území na obyvatele: Plošná vybavenost, tj. výměra území v ha připadající na obyvatele, dosahuje v průměru na EU 0,86 ha a v “Desítce” 1,03 ha. Z propočtů je patrné, že k zemím s největší hustotou obyvatelstva patří Nizozemsko (0,26 ha), Velká Británie (0,41 ha), Německo (0,43 ha) a Itálie (0,52 ha). Ve skupině zemí s plošnou vybaveností v rozmezí od 0,77 ha do 0,92 ha se objevuje ČR (0,77 ha), Polsko, Dánsko, Slovensko, Maďarsko, Francie a Portugalsko (poslední tři jmenované země s vybaveností 0,92 ha). Mimořádnou územní vybaveností jsou charakterizovány severské evropské země; např. pro Finsko vychází uvedený ukazatel na 6,55 ha, pro Švédsko na 5,08 ha a Estonsko na 3,14 ha. Vysokou územní vybavenost lze rovněž zaznamenat ve Španělsku (1,28 ha) a Řecku (1,25 ha).

HDP na obyvatele

V nejobecnějším ukazateli ekonomické výkonnosti stojí kandidátské země ve vztahu k členským zemím EU ve velmi slabé pozici. Průměrný HDP “Desítky” představuje jen 38,8 % průměru EU-15, který činí 20 610 EUR v přepočtu na obyvatele (v paritě kupní síly). Pro srovnání, ve stejném ukazateli dosáhl HDP Spojených států 36 116 EUR/obyvatele.

Navíc je pro státy EU charakteristické, že se v daném ukazateli pohybuje většina zemí v rozmezí od 20 tis. EUR do 23 tis. EUR. Mezi nejvýkonnější země, tj. s HDP kolem 23 tis. EUR patří Dánsko, Belgie, Irsko a Rakousko (23 170 EUR/obyv.) a hranici 20 tis. EUR výrazně překročilo Německo (22 463 EUR/obyv., tj. včetně obyvatel nových spolkových zemí). Do skupiny zemí s HDP kolem hranice 20 tis. EUR dále náleží Nizozemsko, Francie, Finsko a Itálie (švédský HDP v roce 1999 dosáhl 19 985 EUR).

Z kandidátských zemí dosáhla ekonomická výkonnost Slovinska, měřeno tímto ukazatelem, 72,6 % průměrné úrovně za EU-15, výkonnost České republiky 60,6 %, Maďarska 51,9 % a Slovenska 49,9 %. Situace ostatních ZSVE je z hlediska tohoto ukazatele ještě podstatně svízelnější.

Ukazatel HDP za ČR v relaci k členským zemím EU s nižší ekonomickou úrovní je příznivější, např. v relaci k Španělsku dosahujeme 73,7 %, Portugalsku 82,7 % a Řecku dokonce 87,5 % úrovně příslušné země. Slovinsko již v daném ukazateli úroveň Řecka překročilo.

Míra inflace

Míra inflace, měřená ukazatelem indexu růstu spotřebitelských cen, je dalším významným měřítkem dosaženého stupně ekonomické stability a důležitým hlediskem připravenosti kandidátských zemí ke vstupu. Dosažená nízká míra inflace (v současnosti ve výši 1,5 % za EU-15) je i nezastupitelným předpokladem funkčnosti Evropské měnové unie. Je zřejmé, že rozhodujícími nositeli této velmi nízké úrovně inflace a tím také měnové stability na společném trhu jsou Německo a Francie (0,9 %, resp. 0,4 %). V daném ukazateli se Evropa od Spojených států neliší.

ČR se sice v roce 1999 dostala do srovnatelné úrovně s průměrem zemí EU (1,8 %), nicméně stále ještě za situace, že hrozí čas od času určité zhoršení. Situace, kdy se míra inflace pohybuje kolem 10 % (Maďarsko, Slovensko) a dokonce ji vysoce překračuje (Rumunsko 45,8 %) je z hlediska předvstupní strategie dlouhodobě obtížně akceptovatelná.

Míra nezaměstnanosti

Nezaměstnanost, měřena podílem nezaměstnaných na celkovém počtu aktivně činného obyvatelstva, ve výši 9,2 % za EU-15 vychází v tomto seskupení rovněž lépe než v ZSVE (průměrná míra nezaměstnanosti činila 11,6 %) a to o 2,4 procentní body.

Je zřejmé, že země s vysokou úrovní HDP obvykle zabezpečují svému obyvatelstvu nižší míru nezaměstnanosti. V rámci EU-15 je z hlediska daného ukazatele situace na trhu s pracovními silami výhodná v Nizozemsku (3,3 %), Rakousku (3,8 %), dále pak v Dánsku, Irsku, ale i SRN, vezmeme-li v úvahu obtíže související se zaměstnaností v nových spolkových zemích. Stejný ukazatel za Spojené státy je vyjádřen 4,2 %.

Celková obchodní bilance

V roce 1999 byla celková obchodní bilance v zemích EU v relaci ke třetím zemím záporná ve výši téměř 20 mld. EUR. Rozhodujícími nositeli kladné obchodní bilance byly SRN, Švédsko, Belgie, Itálie Nizozemsko a Francie, tj. hospodářsky nejvyspělejší státy EU s výjimkou Velké Británie, kde záporná obchodní bilance dostoupila na úroveň 49,5 mld. EUR. Do zemí se záporným saldem obchodní bilance dále mj. náleží Španělsko (29 mld. EUR), Řecko (16,4 mld. EUR), Portugalsko (14,5 mld. EUR) a Rakousko (4,93 mld. EUR).

V rámci kandidátských států se nevyskytuje země, která by dosáhla aktivního salda a celkové záporné saldo za “Desítku” dospělo k 37,6 mld. EUR v roce 1998. Hlavním nositelem záporného salda je největší země, tj. Polsko (16,8 mld. EUR), což představuje zhruba 45 % celkového záporného salda celé “Desítky”.

Každý obyvatel v ZSVE je zatěžkán ve větší či menší míře tímto nepříznivým vývojem zahraničně obchodní bilance. V přepočtu na obyvatele vychází situace co do výše záporného salda nejméně nepříznivě v Rumunsku (140 EUR), následované ČR (192 EUR) a dále pak Slovenskem, Polskem, Slovinskem, Litvou a Lotyšskem, kde je každý obyvatel zatížen záporným saldem z obchodní bilance v rozmezí 379 až 506 EUR.

Rozsah zemědělské půdy

V prvém kroku vyjádříme, do jaké míry se jednotlivé členské země liší v zastoupení zemědělské půdy na celkovém rozsahu území. Tento ukazatel nám do značné míry charakterizuje možnost využití území příslušného státu pro rozvoj zemědělských aktivit a přeneseně i váhu zemědělského sektoru v rámci daného státu.

V průměru státy EU využívají cca dvě pětiny území k provozování zemědělství, zatímco v ZSVE zaujímá zemědělská půda více než 50 % území (54,4 %). Je zřejmé, že existující vyšší hustota obyvatelstva, horší půdně klimatické podmínky severských zemí Evropy či rozvinutá infrastruktura v průmyslově vyspělých zemí Evropy omezují zemědělské aktivity. V rámci srovnávaných zemí rozsah zemědělské půdy v relaci k celkovému území je menší v Belgii, Řecku, Rakousku a zejména pak v severských, resp. pobaltských zemích, tj. Finsku, Švédsku, Estonsku, Lotyšsku, ale překvapivě i ve Slovinsku (24,2 %). Ve většině ostatních zemí se sledovaný ukazatel pohybuje v rozmezí 47 až 55 %. Mimořádně vysokou měrou je zastoupena zemědělská půda na celkové výměře území po více než 62 % v Irsku, Dánsku, Rumunsku, dále pak v Polsku (58,9 %) a Španělsku (57,1 %).

Je zřejmé, že vstupem “Desítky” do EU se významně navýší produkční zázemí daného integračního seskupení, protože rozsah z. p. celkem vzroste ze 135,8 mil. ha na 194,5 mil. ha (Index 143). Jen pro dílčí orientaci možno dodat, že tímto rozsahem se EU-25 dostává na 43,4 % rozsahu zemědělské půdy USA.

Posuďme, jakou váhu má výměra zemědělské půdy v jednotlivých zemích na celkovém půdním fondu sledovaných zemí.

Rozhodujícími nositeli produkčních kapacit v zemědělství států EU jsou Francie, Španělsko, SRN, Itálie a Velká Británie s takřka 80 % zastoupením na celkovém rozsahu zemědělské půdy EU; stejné země se na celkovém území společenství 24 zemí podílejí cca 56 %.

V kandidátských zemích obhospodařují největší rozsah zemědělské půdy v rámci tohoto seskupení zemědělci z Polska (31,4 %), Rumunska (25,2 %), Maďarska (9,8 %) a Bulharska (9,4 %), tj. tři čtvrtiny disponibilního rozsahu zemědělské půdy v ZSVE; ČR v uvedeném ukazateli zaujímá 7,3% podíl na celkovém rozsahu z. p. kandidátských zemí (na výměře z. p. EU se český půdní fond podílí 3,1 %).

V integrovaném evropském seskupení 25 států zaujímají z hlediska agrárního sektoru rozhodující váhu Francie, Španělsko, Polsko, SRN, Velká Británie, Itálie a Rumunsko (72% podíl na celkové výměře z. p.), což při určitém zjednodušení také znamená, že tyto země budou významně předurčovat další vývoj SZP. To ovšem neznamená, že v rámci Evropy nebudou dále existovat další významní agrární výrobci, resp. vývozci, specializovaní na určité komodity, kde zemědělství sehrává významnou úlohu.

Počty pracovníků v zemědělství a jejich vybavenost půdou

V důsledku dynamického odlivu pracovníků ze zemědělství ve vyspělých zemích jsou existující stavy pracovníků v zemědělství podstatně nižší, než by odpovídalo rozměru zemědělského půdního fondu. Ve státech EU připadá téměř 20 ha z. p. na pracovníka činného v zemědělství, zatímco v zemích “Desítky” 6 ha z. p. Tento vývoj měl své zásadní důsledky na vývoj výkonnosti zemědělství v jednotlivých sledovaných zemích a vývoj produktivity práce, i když interpretace ukazatele půdní vybavenosti bez dalších doplňujících informací by se mohla stát snadno zavádějící. Spolupůsobí zde vliv rozměru každé jednotlivé země, velikostní struktury, stupně zornění, extenzivní či intenzivní strategie rozvoje, stupně specializace, technického vybavení apod.

Ze vztahu k ukazateli “podílu pracovníků v zemědělství na celkové zaměstnanosti” lze však usuzovat, že extenzivnější formy rozvoje zemědělství jsou typické především pro země s rozdrobeností půdní držby, kde převažují malovýrobní formy hospodaření (Řecko, Portugalsko, ale také Španělsko). V zemích “Desítky” se dané hodnocení vztahuje především na Rumunsko, ale také na Bulharsko, pobaltské země a Polsko. Ve většině těchto zemí lze očekávat zesílený tlak na odliv pracovníků ze zemědělství.

Obecně však v rámci porovnávaných zemí platí, že na pracovníka činného v zemědělství zemí EU připadá větší rozsah zemědělské půdy. Z transformujících se zemí se situaci v EU nejvíce přiblížilo maďarské a české zemědělství. Agrární sektor v těchto zemích prošel výraznými změnami a zejména pak z hlediska zaměstnanosti je na úrovni svých západoevropských protějšků při řádově nižší finanční podpoře státu.

Ve vybavenosti pracovníků v zemědělství půdou stojí tradičně v popředí hospodářsky vyspělé evropské země, z nichž zejména ty největší provozují zemědělství spíše extenzivnější formou (Velká Británie, Irsko, Španělsko), zatímco menší země spíše intenzivněji.

Zaměstnanost v zemědělském sektoru

Výrazné zaostávání v ekonomickém rozvoji ZSVE, ve srovnání s EU-15, představuje ukazatel zaměstnanosti v agrárním sektoru. Z porovnání agrární zaměstnanosti ve státech EU-15 a “Desítky” je na první pohled zřejmé, že počty pracovníků v zemědělství ZSVE jsou neúměrně vysoké v relaci k obhospodařovanému rozsahu půdy.

Na celkovém počtu pracovníků EU-24 se podílejí zemědělci ze ZSVE cca 58 %, což nám do značné míry charakterizuje i úroveň dosažené produktivity práce ; jen Rumunsko spolu s Polskem zaujímají 45% podíl na agrární zaměstnanosti EU-24.

O vyšším stupni ekonomického rozvoje států EU-15, ve srovnání se ZSVE, dále svědčí podíl pracovníků činných v zemědělství, lesnictví, myslivosti a rybářství na celkovém počtu aktivně činných v ostatních sektorech. S výjimkou Řecka a Portugalska, tj. zemí s nejnižší ekonomikou úrovní rozvoje v rámci EU, se daný ukazatel většinou pohybuje v rozmezí 2 až 5 %, tzn., že vykazovaných 5,2 % platných pro ČR odpovídá úrovni vyspělých zemí. Všechny ostatní země “Desítky” zaznamenávají vyšších hodnot, jsou u řady zemí zásadní překážkou na cestě do EU (např. Rumunsko 41,7 %, Bulharsko 26,6 % a Polsko 20,2 %) a potvrzují nezbytnost silné redukce počtu zemědělců ve většině ZSVE s výjimkou Česka, Maďarska a Slovenska.

Za EU-15 celkem vychází tento ukazatel na 4,5 %, zatímco za Spojené státy dospíváme k 2,4 % zastoupení za rok 1999. Průměr 22 % za skupinu ZSVE celkem je dlouhodobě neúnosný.

Produkční výkonnost

“Produkce zemědělského odvětví” v soustavě Souhrnných zemědělských účtů (SZÚ) je srovnatelným hodnotovým ukazatelem k vyjádření produkčního rozměru té které země. Je-li rozsah zemědělské půdy hrubým orientačním vodítkem k posouzení významnosti zemědělství v jednotlivé zemi, hodnotové vyjádření produkce zemědělského odvětví dále upřesňuje rozměr tohoto odvětví.

Jestliže tedy země “Desítky” se co do rozsahu zemědělské půdy podílejí 43,2 % na zemědělské půdě EU-15 celkem, pak na produkci zemědělského odvětví je to jen 16,6% podíl, tzn., že jejich produkční účinnost je výrazně nižší.

I v rámci tohoto hodnotového ukazatele zůstávají nejdůležitějšími producenty Francie, Španělsko, SRN, Itálie a Velká Británie s tím, že však dochází, ve srovnání s jejich zastoupením na zemědělské půdě, ke změnám v jejich procentickém zastoupení na produkci zemědělského odvětví z důvodů jejich odlišné výkonnosti.

Dané konstatování se týká zejména Španělska (pokles o 9,1 procentních bodů) a Velké Británie (pokles o 3,1 procentních bodů)) a naopak mírně se posílilo postavení Itálie a SRN.

Např. významný agrární vývozce - Nizozemsko - je zastoupeno na zemědělské půdě EU-15 cca 1,4 %, avšak při produkčním vyjádření se podílí na produkci zemědělského odvětví Společenství 6,7 % v důsledku intenzivně rozvíjené produkce potravinářských surovin, potravin, ale i nepotravinářských komodit.

V souladu s metodickými postupy při výpočtu SZÚ, odečteme-li od produkce zemědělského odvětví mezispotřebu (inputové vstupy), dostáváme tzv. “hrubou přidanou hodnotu” (HPH) v základních cenách, tzn. že zemědělský output co do hodnotového objemu dále upřesňujeme. Výsledný obraz tak v sobě zahrnuje i skutečnost, jak efektivně byly inputové vklady vynakládány, takže se struktura participace jednotlivých zemí na hrubé přidané hodnotě mění ve prospěch zemí s nejúčinněji vynakládanými vstupy.

Ujednocený metodický postup propočtu HPH nám současně umožňuje porovnávat výkonnost zemědělství s ostatními odvětvími národního hospodářství (jejichž význam se rovněž měří podílem HPH na HDP).

Z přehledu číselných hodnot hrubé přidané hodnoty je zřejmé, že se postavení jednotlivých členských států v rámci celkové hrubé přidané hodnoty EU-15 mění s tím, jak která země efektivně využívá inputové vklady. Nepochybně také platí, že stupeň jejich využití je významně ovlivňován existujícími přírodními podmínkami. Skupina hospodářsky nejvyspělejších zemí své postavení ztrácí (Německo, Francie, Velká Británie a Nizozemsko), zatímco některé ze zemí si své postavení zlepšily (Španělsko, Řecko, ale také Itálie) v rámci zemí EU-15. S určitým zjednodušením lze konstatovat, že pokud na vyšší spotřebu inputů nereagují zemědělští výrobci patřičnými produkčními přírůstky, lze upřednostňovat postupy spořící inputy, tj. pokračovat ve směru extenzifikace.

Užitečným srovnávacím ukazatelem produkční výkonnosti spotřebovávaných inputových vkladů je propočet výše hrubé přidané hodnoty připadající na pracovní sílu činnou v zemědělství.

Pokud jde o propočet uvedeného ukazatele za státy EU-15 je zřejmé, že vychází z jednotného metodického konceptu a že tedy průměrná produkční výkonnost na úrovni 20,8 tis. EUR na pracovníka odpovídá skutečnosti, ale dosti sporné a obtížně srovnatelné jsou údaje za “Desítku” (průměrná výkonnost 1,8 tis. EUR na pracovníka).

Vytvoříme-li pořadí 24 zemí podle absolutní výše tohoto ukazatele, tak nadprůměrně výkonné je zemědělství Nizozemska, Dánska, Francie, Belgie, Itálie, Velké Británie a Španělska. Všem ZSVE tento ukazatel vychází nižší než 10 tis. EUR, přičemž Maďarsko si stojí na 13. místě (7,7 tis. EUR), následované Finskem (7,4 tis. EUR) a Českem (6,8 tis. EUR). Mezi zbývající země, s výjimkou Portugalska (5,5 tis. EUR) se zařadily již jen ZSVE, tj. Slovinsko, Estonsko, Slovensko (4,1 tis. EUR), Bulharsko, Litva, Polsko (1,8 tis. EUR), Lotyšsko a Rumunsko.

Podíl zemědělství na HDP

V rámci uvedeného ukazatele se obě seskupení výrazně liší, zatímco za státy EU-15 vychází podíl zemědělství na HDP na 1,8 %, za země “Desítky” celkem je 2,8krát větší. S výjimkou Řecka (7,1 %), Španělska (4,1 %) a Portugalska (3,3 %) nepřekračuje daný ukazatel v rámci zemí EU hranici 3,0 %. Obecně platí, že nejvýkonnější zemědělství je zpravidla doprovázeno nižšími podíly na HDP; v případě produkčně nejvyspělejších zemí se pohybuje tento podíl mezi 0,9 % až 2,6 %.

Za skupinu ZSVE jsou tyto propočty doprovázeny řadou metodologických obtíží a neujasněností a nebudou zřejmě ani dostatečně věrohodné. Svou negativní roli zde nepochybně sehrává skutečnost, že ve většině těchto zemí je v zemědělství zaměstnáván neúměrný počet pracovních sil. Až nevěrohodně nízko vychází daný ukazatel za Polsko (3,3 % při 18% podílu zemědělství na zaměstnanosti), když např. pro Česko se uvádí 3,4 % (při 5,2% podílu na zaměstnanosti).

Agrární zahraniční obchod

Zatímco mezi zeměmi EU je řada významných agrárních dovozců i vývozců, tj. zemí s vysokým agrárním aktivem či pasivem, ZSVE charakterizuje ve všech případech záporná agrárně obchodní bilance.

Význam agrárního obchodu je v rámci této statistiky vyjadřován také podílem agrárních vývozů, resp. dovozů na celkových vývozech, resp. dovozech.

Velkými agrárními dovozci podle ukazatele podílu agrárního dovozu na celkovém dovozu jsou Řecko (13,2 %), Nizozemsko (11,5 %), celá skupina zemí se zhruba 10% podílem (Portugalsko, Itálie, Dánsko, Belgie, Velká Británie, Španělsko) a i průmyslově vyspělé Německo (8,8 %) a Francie (8,3 %).

Významnými vývozci, měřeno podílem agrárního vývozu na celkovém vývozu, jsou Řecko (28,8 %), Nizozemsko (18,8 %), Španělsko (13,6 %), Irsko (12,1 %), Francie (11,9 %) a Belgie (10,4 %).

Mezi země s největším agrárním pasivem nutno zařadit Německo, Velkou Británii a Itálii, mezi země s největším aktivem patří Nizozemsko, Francie, Irsko a Dánsko.

Obvykle vyšší podíly agrárních vývozů, resp. dovozů na celkových vývozech, resp. dovozech v ZSVE, jsou do jisté míry dány i tím, že řada z těchto zemí jsou významnými agrárními výrobci a dále tím, že jejich zahraničně obchodní aktivity obecně jsou méně rozvinuté, tj. podílejí se menší měrou na celosvětové směně zboží. Pozice ČR je v rámci těchto ukazatelů víceméně dlouhodobě ustálená, charakterizována poměrně značným agrárním pasivem.

Situace, kdy se všechny ZSVE dostaly do pasiva je potvrzením, že hospodářsky vyspělé země dokázaly významnou měrou obsadit agrární trhy a to i na úkor zemí, které před 10 lety patřily k důležitým exportérům zemědělsko potravinářských komodit (Maďarsko, Bulharsko, zčásti i Rumunsko).

Vývoj spotřebitelských cen potravin

Jestliže meziroční průměrný růst spotřebitelských cen potravin ve státech EU zaznamenal pouze 1,2 %, pak je tato situace jasným potvrzením, že segment trhu s potravinami je v těchto zemích stabilizován s pozitivním vlivem na národní ekonomiky. K doplnění těchto dat možno uvést, že stejný ukazatel za USA činí 2,1 %.

Zcela odlišná, s výjimkou ČR a Litvy, je situace v ZSVE, kde je jen na základě těchto údajů zřejmé, že se na daném teritoriu jedná o velmi proměnlivou situaci s řadou závažných důsledků pro obecný makroekonomický rámec (závažný inflační vliv zdražující mj. pracovní sílu s dopady na konkurenceschopnost domácích výrobců, resp. vývozců).

Výdaje na potraviny

Podíl výdajů na potraviny, nápoje a tabák na celkových spotřebních výdajích domácností představuje jeden z dalších velmi ilustrativních ukazatelů stupně ekonomického rozvoje příslušné země. Vzhledem k určité náročnosti získání patřičných podkladů nutno v tomto konkrétním případě počítat s určitou časovou prodlevou, takže srovnatelné údaje jsou k dispozici až za rok 1998 a navíc ještě ne za všechny země.

Nicméně z existujících údajů je zřejmé, že v hospodářsky vyspělejších zemí Evropy tento podíl nepřekračuje hranici 20 % a v zemích špičkových se dokonce pohybuje kolem 15 %. Pro srovnání možno uvést, že podíl výdajů na potraviny, nápoje a tabák na celkových výdajích domácností v USA dosáhl 14,4 % v roce 1998.

V ZSVE se jedná, s výjimkou ČR, o podíly v rozsahu 31,8 % (Slovinsko) až 58 % (Rumunsko). Z uvedených dat lze odvodit závěr, že ZSVE zbývá ještě značný prostor na cestě k dosažení úrovně ekonomického rozvoje srovnatelné s hospodářsky vyspělými zeměmi. Daná struktura spotřebitelských výdajů jednoznačně potvrzuje, že výkonnostní parametry agrárního sektoru těchto zemí nepostačují ve srovnání s okolními vyspělými zeměmi a připomíná naléhavost úkolu přiblížit se do okamžiku vstupu co nejvíce výdajové struktuře vyspělých zemí, kde váha zemědělství sehrává podstatně menší úlohu.

Vyživovací výkonnost zemědělců

Frekventovaným i když nepřímým a pouze orientačním ukazatelem dosažené produktivity práce je relace mezi počtem obyvatelstva a počtem pracovníků činných v zemědělství. Prakticky vypovídá o tom, kolik obyvatel “uživí” jeden zemědělec (obvykle bez korekce na relace mezi vývozem a dovozem).

Je zřejmé, že v daném ukazateli jsou v průměru země EU-14 víc než čtyřnásobně výkonnější než činí průměr ZSVE (10,8 obyvatele na 1 zemědělce). Maximální výkonnost podle tohoto propočtu vykazuje Velká Británie (139,8), avšak při největším záporném agrárním saldu (-28,7 tis. EUR v přepočtu na zemědělce). Při zvolené korekci je zřejmé, že vysoce výkonným zemědělstvím se silným proexportním akcentem disponuje Belgie, Nizozemsko, Francie, Dánsko a i přes určitý rozsah záporného agrárního salda značnou výkonnost vykazuje i zemědělství Švédska a Německa.

Přestože všechny ZSVE vykazují zápornou agrárně obchodní bilanci není její rozměr mimořádně extremní a je nepochybně vyvolán i nezbytnými dovozy, jejichž rozsah tuzemské zemědělství s věcných důvodů nemůže ovlivnit.

Nicméně z těchto údajů je také zřejmé, že řada bývalých významných agrárních vývozů ze ZSVE ztratila na náročných trzích své tradiční odběratele a nedokázala pokrýt vzrůstající dovozy nekompetitivních produktů.

Závěry

· Základními velikostními charakteristikami, tj. rozsahem území, resp. výměrou zemědělské půdy, se řadí Česko do skupiny zemí střední velikosti. Obdobný závěr platí pro Česko i co do počtu obyvatelstva s tím, že zatímco do rozlohy stojí Česko na 15. příčce v rámci sledovaných 24 zemí, co do počtu obyvatelstva na 10. místě.

· Hospodářskou výkonností, měřenou HDP v přepočtu na obyvatele, sice zdaleka nedosahujeme výkonnosti hospodářsky nejvýkonnějších zemí, nicméně po Slovinsku si Česko stojí na druhé pozici v rámci kandidátských zemí, tj. s výkonností více než o třetinu nižší ve srovnání s průměrnou výkonností států EU (cca 20 tis. EUR na obyvatele).

· Celková zahraničně obchodní bilance v roce 1999 byla v převážné většině 24 zemí záporná, ve všech ZSVE převážily celkové dovozy nad celkovými vývozy. Největší kladnou obchodní bilanci vykázala SRN, dále Irsko, Švédsko a Belgie, největší záporné saldo bylo zaznamenáno ve Velké Británii, Španělsku, Polsku, Řecku a Portugalsku. Rozměr tohoto záporného salda v přepočtu na obyvatele dosáhl nejvyšších hodnot v Řecku (1 563 EUR), dále v Portugalsku, Estonsku, Velké Británii a Maďarsku, zatímco Česko při 192 EUR (cca 6,5 tis. Kč) na obyvatele si stojí v pozici země s druhým nejnižším záporným saldem v rámci EU-24. Většina zemí se tedy určitému zadlužení nebrání, přičemž pochopitelně rozhodujícím činitelem je kumulace tohoto zadlužení v dlouhodobější časové řadě.

· Pozice českého zemědělství v rámci porovnávaných zemí, měřená ukazatelem hrubé přidané hodnoty v přepočtu na zemědělce, co do úrovně zásadně nevybočuje z předchozího hodnocení, kde si po Maďarsku stojíme ze ZSVE na 2. pozici a v rámci 24 zemí na 15. místě. Je zřejmé, a to i v porovnání s dosaženou úrovní zemědělství v hospodářsky vyspělých zemích v dalších ukazatelích, že nezaostáváme v rozvoji českého zemědělství. Daný stupeň rozvoje tohoto národohospodářského komplexu by se neměl stát zásadní překážkou na cestě Česka do EU.

· Ať již co do počtu pracovníků v zemědělství či podílu zemědělců na celkovém počtu aktivně činných v ostatních sektorech je ČR plně srovnatelná se zeměmi na vyšším stupni ekonomického rozvoje a na prvním místě mezi ZSVE.

· Pozicí zemědělství v rámci národního hospodářství, měřenou podílem zemědělství na HDP, si Česko co do úrovně tohoto ukazatele stojí za skupinou nejvyspělejších zemí při vcelku nevýrazném odstupu (3,4% podíl v roce 1999) a na přední pozici ze ZSVE. V rámci prudce klesajícího rozměru českého zemědělství a v zájmu vyrovnání poptávky s nabídkou, včetně rasantního úbytku pracovních sil činných v zemědělství, jsme dospěli k situaci srovnatelné s ostatními západoevropskými zeměmi.

· Přes obecně kritizovanou skutečnost vysokého rozměru záporného salda českého agrárního obchodu si v přepočtu tohoto salda na zemědělce ve srovnání s ostatními zeměmi nestojíme vůbec špatně a ze ZSVE je toto agrární saldo po Polsku druhé nejnižší. Záporné agrární saldo charakterizuje většinu evropských zemí s výjimkou významných agrárních vývozců (Nizozemsko, Dánsko, Irsko, Belgie a Francie).

· Je zřejmé, že ve většině vyspělých zemí působí agrární sektor protiinflačně, což lze věrohodně doložit vývojem spotřebitelských cen potravin, kde Česko spolu s Litvou byly v roce 1999 dokonce jedinými zeměmi s jejich poklesem. Je nesporné, že české zemědělství sehrává po celé transformační období významnou a vysoce pozitivní stabilizační funkci a posiluje tak i konkurenceschopnost českého zboží na zahraničních trzích. Všechny ostatní ZSVE se zatím pohybují na úrovních obtížně akceptovatelných EU v rámci jejich přípravy na vstup.

· Co do podílu výdajů na potraviny, nápoje a tabák na celkových spotřebních výdajích domácností si stojíme mezi ZSVE v roce 1998 na první pozici (Česko 26,8 %) s výrazným odstupem např. od Maďarska s 42,1% podílem. Ve srovnání se všemi hospodářsky vyspělými zeměmi, které poskytly srovnatelné údaje, je situace ZSVE včetně Česka zatím málo uspokojivá. V těchto zemích daný podíl nepřekročil hranici 19 % a USA uvádí dokonce jen 11,4% podíl výdajů za potraviny na celkových výdajích.

· Posledním, běžně užívaným ukazatelem, je počet vyživovaných osob jedním zemědělcem. I s přihlédnutím ke skutečnosti, že tento propočet nezohledňuje vývozně dovozní pozici toho kterého zemědělství srovnávané země, je z údajů zřejmé, že Česko (41 osob) v rámci ZSVE si opět stojí na první pozici před Maďarskem (38 osob), ale i Rakouskem (35 osob) a řadou dalších zemí. Toto pořadí nemůže změnit ani existující rozměr záporného agrárního salda v přepočtu na zemědělce, protože je nejen u uváděných, ale mnoha dalších zemí často i výrazně vyšší.

· Z provedeného rozboru některých základních statistických údajů vyplývá, že pozice českého agrárního sektoru je spolu s Maďarskem na takové úrovni, že dokládá vcelku dobrou připravenost na vstup do EU a je srovnatelná s úrovní zemědělství v sousedním Rakousku.

Zpracoval: Ing. J. Kraus, CSc.

Technická spolupráce: Ing. V. Matalová

Přílohy

A - Vysvětlivky ke statistikám zahraničního obchodu

Nařízení Rady (EHS) č. 1736/75 ze dne 24. června 1975 o statistice zahraničního obchodu Společenství a obchodu mezi jeho členskými státy stanoví z důvodů vyloučení dvojí evidence následující zásady:

· při prvním dovozu zboží do členského státu z určité třetí země je členský stát povinen registrovat tento dovoz podle původu zboží.

· je-li toto zboží po zákonem stanovené registraci (např. přihlášení k převodu do volného oběhu) importováno do druhého členského státu, tento (stát) je musí registrovat jako zboží ze země, z níž bylo zasláno.

Pro kalkulaci vnitřního obchodu Společenství jako celku jsou v bilancích možné dva postupy: kalkulace na základě součtu vnitrospolečenských vývozů členských států (kalkulace na základě outputů zboží) nebo kalkulace na základě součtu vnitrospolečenských dovozů členských států (kalkulace podle inputů zboží). Eurostat zvolil druhé řešení. Celkové vývozy Společenství do třetích zemí jsou vypočítávány tak, že se ze součtu celkových vývozů členských států odečte obchod uvnitř Společenství.

Z těchto důvodů se mohou data o zahraničním obchodu obsažená v bilancích lišit od dat prezentovaných výhradně v tabulkách o zahraničním obchodu.

Je třeba mít také na zřeteli skutečnost, že s platností výše zmíněného nařízení došlo od roku 1977 k přerušení kontinuity ve statistických řadách o zahraničním obchodu. Konečně je třeba poukázat na to, že data o zahraničním obchodu EU-12 vykazují od roku 1985 za všechny členské státy tentýž pramen (Statistiku Společenství), ale data za předchozí roky mohou za země EU-10 pocházet ze statistiky Společenství a za nové členské státy z jiných zdrojů.

B - Definice zemědělských komodit pro statistiky zahraničního obchodu

K zemědělským výrobkům patří:

Kapitola 1 až 24 Celního sazebníku bez “Ryb a rybích výrobků”:

Včetně následujících položek mimo kap. 1 až 24 (“Ostatní položky spadající pod ujednání Uruguayského kola”):