EU energetickou politiku ČR uznává

Na rozdíl od pokračujících politických a mediálních nátlaků Rakouska na Českou republiku, s ústředním požadavkem na pro nás nepřijatelné odstoupení od provozu Jaderné elektrárny Temelín, vyznívá hodnotící zpráva Evropské komise pro Českou republiku vcelku příznivě. Není to však zřejmé z komentářů médií, neboť většina se zaměřuje s nádechem určité senzacechtivosti především na některé nedostatky. Brusel se k temelínské kauze zcela logicky vůbec nevyjadřuje. Komise je toho názoru, že jde o technicky a ekologicky bezpečné zařízení, kromě toho respektuje právo ČR samostatně uplatňovat národní energetickou politiku. Bohužel, je potřebné konstatovat, že přes všechny vstřícné reakce české strany, které vyvrcholily podpisem protokolu z Melku, se rozdílná stanoviska obou sousedních států v poslední době ani o kousek nesblížila. Určitě tomu nepřispívají ani placená inzerce na nepravdivou zprávu rakouského Institutu rizik o údajných nedostatcích "šrotového" Temelína, ani populistická vyjádření některých českých politiků narušující zájmy ČR. Radikální požadavky, od veta pro vstup do Evropské unie až po nevyřčené nabídky na krytí nákladů spojených s odstavením elektrárny, charakterizují i poslední výroky prezidenta Hospodářské komory Rakouska. Ten taktéž navrhuje zastavit Temelín a toto uzavření kompenzovat placenými dodávkami elektřiny nebo navrhuje poskytnout vyspělé technologie pro výstavbu zařízení pro obnovitelné zdroje. Reálně se dá vyhodnotit vliv politicky neúnosného exportu elektřiny na obchodní politiku i omezené možnosti státního rozpočtu. Z porovnání technologií na výstavbu obnovitelných zdrojů je zřejmé, že náš stát na rozdíl od Rakouska nemá možnost využívat hydroelektráren. Zbývají proto jenom elektrárny větrné. Ty by sice v počtu asi deseti tisíc, rozmístěné na ploše sto kilometrů čtvrečních s náklady přes sto dvacet miliard korun a za předpokladu radikálního zvýšení cen energie, teoreticky mohly nahradit jadernou elektrárnu. Jak by si počínaly přenosové soustavy, když nebude foukat vítr, však nebudu raději komentovat. Jedinou možností v uvedeném martyriu se proto jeví naše maximální snaha zdárně ukončit setkání signatářů procesu z Melku. Za pomoci Evropské komise i dalších států Evropské unie by se následně mohlo podařit uzavřít i kapitolu energetiky. V oblasti ekologické bezpečnosti lze jednoznačně přistoupit na společné česko-rakouské sledování navržených 21 opatření, které i do budoucna zaručí málo významný vliv jaderné elektrárny na životní prostředí. Opatření navržená našimi experty spočívají především v důsledném monitorování nízkých a podlimitních hodnot vypouštěných radionuklidů do prostředí. Obdobný vstřícný přístup byl českou stranou navržen i pro okruh jaderné bezpečnosti. Domnívám se, že v současné situaci, kdy rakouský parlament zavázal rakouskou vládu neuzavírat žádná jednání, dokud ČR jednoznačně "neprokáže" bezpečnost Temelína, bude z naší strany důležité zvolit také vhodnou diplomatickou taktiku.