Ekologické hospodaření je v Česku na vzestupu

Ekologicky hospodařící podniky zaujímají v tuzemsku přes 5,5 procenta veškeré zemědělské půdy, což je dokonce nad průměrem zemí Evropské unie s 3,7 procenty. Podnikatelé přitom stále diskutují o tom, zda je ekozemědělství jen jakousi módou, či zda jde o skutečně výrazný trend, budoucnost celého oboru.

V Česku se stalo ekozemědělství stabilní součástí agrární politiky v roce 1998, kdy Ministerstvo zemědělství obnovilo státní podporu tomuto typu podnikání. V roce 1998 ekofarmy dostaly dotace 48 miliónů korun, loni už to bylo přes 210 miliónů. Státní podpora odpovídá příslušnému nařízení Rady Evropské unie a Praha zdůvodňuje dotace stejně jako Brusel - ekonomickými odlišnosti hospodaření ekologického od zemědělství konvenčního.

»Ekologičtí farmáři používají méně chemie, hospodaří spíše extenzívně než intenzívně. Mají většinou vyšší výrobní náklady a přitom nižší výnosy Část této újmy stát hradí proto, že nezatěžují životní prostředí a neprohlubují nadprodukci klasicky vyráběných zemědělských surovin,« vysvětluje ředitel Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky Tomáš Doucha.

Produktem ekozemědělství jsou biopotraviny, mezi spotřebiteli ve vyspělejších zemích stále vyhledávanější. Biopotraviny jsou přitom o něco dražší než zboží klasické, podle druhu výrobku zhruba o třetinu a více.

Někteří potravináři je ovšem nepovažují za nějakou výlučnou skupinu výrobků. Neliší se podle nich od jiných potravin kvalitou, jsou spíše chytrým marketinkovým tahem »ekopodnikatelů«.

»Zdravotně bezpečné jsou přece i potraviny z konvenčního zemědělství, ty jsou přitom velmi důsledně kontrolovány,« upozorňuje například Jaroslav Camplík, prezident Potravinářské komory, jež hájí především velké potravinářské firmy. I Camplík však připouští, že specializace na bioprodukty může být dobrým podnikatelským záměrem pro menší firmy.

Jiní odborníci však spatřují hlavní význam ekologického hospodaření jinde, než v pouhé produkci biopotravin. »Ekozemědělství je především specifický způsob zemědělství, šetrný k životnímu prostředí. To je jeho hlavním přínosem, to by měl vědět i spotřebitel, když biopotravinu kupuje. Ta skutečně nemusí být kvalitnější než klasický výrobek, ale garantuje, že podnikatelé při její výrobě postupovali ekologickými metodami,« říká tajemník Asociace soukromého zemědělství Michal Pospíšil.

Pro agrární politiku Evropské unie je přitom ekozemědělství dobrým důvodem, jak obhájit před okolním světem vysoké zemědělské dotace. Za tento způsob podnikání se proto staví i bruselský agrární komisař Franz Fischler. Současným trendem unie je ovšem prosazovat šetrnost k přírodě mnohem více i do zemědělství konvenčního tak, aby se z ekologického hospodaření nedělala výlučnost.

»Zatím je ekozemědělství považováno za nějaký nadstandard. Jsem ale přesvědčen, že zdravotně bezpečné a ekologické potraviny musí zajišťovat celé zemědělství,« říká tajemník Agrární komory Jan Záhorka.