Dlouhozobky

01.03.2002 | Myslivost

"Na svatého Matěje skřivan pije z koleje". Svátek Matěje připadá na 24. února. V tu dobu paní zima obvykle ještě drží své bílé žezlo vlády, ale někdy není po sněhu ani památky a tažní ptáci se k nám začínají vracet. Dlouhozobky přilétají obvykle koncem března, když je počasí příznivé, jsou tu i dříve.

Za doby mého mládí byly jarní tahy sluk někdy dosti silné. Také myslivci jich lovili poměrně velké množství. Víme, že slučí tah je ve skutečnosti jejich svatebním obřadem. Sluky patří mezi bahňáky. V tichém, teplém večeru je letící kohoutek slyšet již zdaleka. Nejdříve se ozve ostrým pískáním a potom následuje tiché, zvláštní kvorkání. To jsou zvuky, kterými kohoutek upozorňuje a vybízí dole na zemi sedící slepičku, aby se mu ozvala. Ta se mu pak ozývá tichým pískáním. Když kohoutek zaslechne pískání slepičky, vrhá se hned střemhlav, přesně do místa odkud se mu ozvala slepička. Tok pak na zemi pokračuje. Kohoutek roztáhne svoje ocasní péra, svěsí křídla, stiskne hlavu ke krku, načepýří se a krouží obřadným tancem kolem slepičky. Potom nastane vlastní páření a pak slepičku opustí. "Veškerou péči o potomstvo zastávají jen slepičky. Sluky jsou polygamní. Snáší asi tak čtyři vajíčka do jednoduchého hnízda, v dubnu, nebo v květnu. Sluka má dlouhý zobák, píchák, kterým píchá do země a vybírá svou potravu, jako například různé červy, žížaly, larvy hmyzu a ostatní. Myslivci proto říkají, že sluka červí nebo píchá.

U nás v naší republice je teď sluka chráněná a nesmí se podle zákona lovit. Je na seznamu ohrožených živočišných druhů. Sluky lesní se loví podnes ještě ve Francii, v Anglii, Itálii, ve Španělsku, v Portugalsku a i v jiných evropských zemích. Sluky hnízdí rády převážně ve vlhkých, lesních porostech. U nás jsou v současné době hnízdící slepičky a kuřátka nejvíc ohroženy, rozmnoženou černou zvěří.

Když jsem nastoupil do lesnické služby na polesí Zálesí, ještě v tomto revíru, v několika lokalitách, sluky stále pravidelně táhly.

V roce 1960 jsem ulovil několik sluk na Zaječím žlíbku. Tam bylo velice pěkné místo. Někde bývá tah sluk silný každým rokem a někde zas sluka přetáhne jen vzácně.

Jarní tah sluk má své zvláštní velké kouzlo. Je to překrásný zážitek z předjarního večera, naplněný zpěvem ptáků. Ozývají se kosi, drozdi a ostatní pěvci jara. Vskutku vzácná podívaná je na táhnoucí a přitom kvorkající sluky nad lesními pasekami. Poezie jarního večera a křivolaký let sluk zapouští v srdci myslivce trvalou, pěknou vzpomínku.

Jsou-li již sluky na svém hnízdišti, je let kohoutků pravidelný, obvykle kruhovitý. Tokající, roztoužené kohoutky můžeme pozorovat za tichých, krásných večerů, téměř každý den až do května. Slepičky jsou málo nápadné a skromné, drží se na zemi. Svým tichým vábením lákají k sobě letící kohoutky. Protože je teď sluk u nás málo, je třeba je hájit a vůbec nestřílet. Zvláště velká škoda by bylo střelit hnízdící slepičku.

V jarních předvečerech stříbrný vítr přivane ty staré a krásné vzpomínky, jak rádi se zase vracíme na naše důvěrně známá místa. Jsou to ty věčné návraty k jarní přírodě.

Jednoho vlahého březnového předvečera jsem vyšel se svým synem do revíru zjistit zda již táhnou sluky lesní. Přešli jsme louky Hvozdce přes listnaté porosty u Vyrazilu a Zadní pařezy a došli až na Zaječí žlíbek. V lese již bylo cítit jaro a něžné teplo slunce. Také v březnu je les krásný, začíná se probouzet život v celé ptačí říši. Na Zaječím žlíbku jsou pěkné listnaté porosty, kde je hlavně zastoupen dub, lípa, habr, osika a bříza. Okolo cesty stála úzká a dlouhá oplocenka, kde byl vysázen dub. Já jsem šel těsně podél plotu oplocenky a najednou nad plotem přetáhla znenadání sluka, letěla tak blízko, že mi málem v tom rychlém letu srazila klobouk z hlavy. Byl jsem z toho úplně vyveden z rovnováhy, něco takového se mi v životě nikdy nepřihodilo, také náš Kája byl velice překvapený, ale - sluky jsou již zde. Drobní zpěvní ptáci urazí při jarním tahu průměrně za den 60 km, čápi 200 km a sluky, které jsou zvláště rychlí letci, až 500 km za den! Je to vskutku fantastický výkon a proto musím před těmito ptačími letci smeknout klobouk.

Tento předvečer byl tichý a poměrně teplý, cítil jsem, že dnešní čekaná bude pěkná, a těšil jsem se, že uslyším zase to jejich tiché kvorkání. Stál jsem asi tak sto metrů od stanoviště našeho Káje, ukryt za silným kmenem dubu, který rostl v okraji paseky. Výhled zde byl dobrý. Kosi, drozdi a ostatní ptačí pěvci již ustávali ve svém koncertu. Na čisté nebeské báni, zatím nejasně, začala blikat hvězdička. Pozvolna se začalo stmívat, občas nám přeletěla nad hlavami letka divokých kačen. Bedlivě jsem pozoroval prostor nad pasekou a mlazinou. A pak se mi rozbušilo srdce a pojednou zaslechl slabé kvorkání. Pak se proti horizontu oblohy nad pasekou, přímo proti mně, objevila silueta letící dlouhozobky, v jejím typickém, rychlém, křivolakém letu. Zprava pak leží nad mlazinou dvě sluky a jedna z nich proletěla blízko stanovišti našeho Káje. Vzápětí hned padly dvě rány a pak vidím jak jedna sluka náhle, střemlav, padá k zemi do zalesněné paseky. Stojím dál a sleduji své okolí a večerní nebe. Z blízkých Xer se ozývá roztoužené jarní houkání sov. Potom zaslechnu kvorkání a přes paseku přeletí opět pár sluk. Celkem jsme napočítali dvanáct sluk, byl to poměrně velký tah. Potom jsem šel za synem, který v pasece hledal střelenou dlouhozobku. Když s sebou nemáme lovecky upotřebitelného psa, věrného mysliveckého pomocníka, je hledání střelené sluky velice obtížné. Najít malou sluku v podrostu vysoké buřeně a lesních stromků je velice těžké a náročné, zvláště při snížené viditelnosti. Musí být přitom i kus velkého štěstí, které jsme přece jen měli, a střelenou sluku úspěšně dohledali. Popřál jsem šťastnému lovci za pěknou ránu Lovu zdar - ulovil svou první sluku v životě, měl z ní velkou radost. Vypreparovaná se stala vzácnou a milou památkou.