CO UKÁZALO SLEDOVÁNÍ POBYTOVÉ AKTIVITY MUFLONŮ

Pomocí vysílačů v obojcích několika muflonů a muflonek bylo sledováno, do jaké míry zvěř využívá prostor, který obývá. Pokus probíhal na dvou rozdílných místech v Německu. Zvěř použitá k pokusu byla odchycena v přírodě a po nasazení obojku s vysílačem opět vypuštěna do jí známého prostředí. Místa pobytu během dne i noci, zaznamenávaná vysílačem, byla vyznačována do mapy. Ukázalo se, že každý kus využíval po celý rok jen jedno stávaniště, za to však intenzívně. Během kladení se území, v němž se pohybovala muflonka, silně zmenšilo. Chování jednotlivých kusů bylo značně odlišné jak během dne, tak podle ročního období. Od listopadu do března navštěvovala zvěř řepku a ozimy převážně v noci, zbytek roku pobývala převážně v lese. Některé kusy podnikly několikadenní toulky, po nichž se vracely do svého stávaniště. Největší vzdálenost při potulce činila 9 km vzdušnou čárou. Potvrdilo se, že spárkatá zvěř zpravidla zůstává nedaleko místa svého kladení. Tato vlastnost se výrazněji projevuje u samičích kusů. Některým místům se mufloní zvěř z neznámých důvodů vyhýbá, avšak les má pro ni nezastupitelný význam. Velikost pobytového území jednotlivých kusů je rozdílná, od 385 ha až do 890 ha. Ve sledování se bude pokračovat ještě několik let se zdokonalenými vysílači.

Wild und Hund, 7/2002, Rš