Co je příčinou poškozování zvěřiny?

Způsobují to rychlé ráže?

Jedná se o nejdiskutovanější otázku, která se bohužel často mezi myslivci velmi zjednodušuje a v diskusích jsou často i odborníky uváděny velmi nepřesné nebo zavádějící argumentace.

Jaká je objektivní skutečnost?

K tomu si stručně zopakujme některé jevy z cílové balistiky, která zkoumá účinky střely v cíli.

Střela po dopadu na tělo zvěře se mírně deformuje a prochází organismem, kde způsobuje destrukci organické hmoty. Dráha střely v těle zvěře vytváří tzv. střelný kanál jehož velikost je přímo úměrná velikosti střely a její rychlosti při pronikání tělem. Tlaková vlna, kterou střela při průniku vyvolá, způsobí rozkmitání tkáně. Stlačovaná tkáň vytváří za střelou dočasnou dutinu která se nazývá kaverna. Velikost stlačení tkáně a velikost kaverny je nevíce závislá na rychlosti pronikání střely tkání zvěře.

Při dopadové rychlosti vyšší jak 700 m/s dochází k výraznému šíření tlakové vlny organismem tělními tekutinami. Tato tlaková vlna způsobuje žádoucí šokové poškození nervového a cévního systému a vytváří ranivé efekty i na orgány, které nebyly přímo zasaženy. Tak se můžeme setkat s jevem utržené aorty nebo srdce v případě zasažení silně prokrvených orgánů jako např. plic. Vzhledem k tomu, že rázová vlna se šíří tekutinami a je příbuzná hydrodynamickému rázu nazýváme tento efekt také jako hydrodynamický účinek střely nebo hydrodynamický šok. Ten je tím větší, čím je větší rychlost střely při pronikání organismem.

Rozkmitání a stlačení tkání se nejvíce týká měkkých a tekutých tkání. Čím je tkáň méně tuhá a více tekutá tím vzniká větší kmitající kaverna. To se týká především vnitřních orgánů. Ty mohou být po zásahu velmi rychlé střely značně zdevastovány. To je ovšem naprosto v pořádku, protože žádoucí smrtící efekt musí být způsoben co největším poškozením životně důležitých orgánů.

Jiné je to s poškozováním svaloviny - zvěřiny. Svalovina je poměrně tuhá a zde se kmitající efekt projevuje vcelku minimálně. Střelný kanál na vstřelu bývá, i po zásahu nejrychlejších střel, o velikost cca 2 cm. Jiná situace je na výstřelné straně kde bývá poškození zvěřiny největší. Teď se dostáváme k velmi důležitému bodu. Zde totiž má nejvýraznější vliv jiná příčina a důvod poškození je poněkud jinde než v rychlosti střely, čímž se poškození zjednodušeně a nesprávně vysvětluje.

Střela se při průchodu organismem deformuje. Čím je deformace větší tím více předává své energie tělu zvěře a tím větší destruktivní účinky způsobuje se zvýšeným trhavým účinkem.

Správně konstruovaná střela má mít, z hlediska její deformace, dvě hlavní části. První, deformační zónu, která se rozkládá do hřibovitého tvaru a zvětšuje svůj rozměr na maximálně dvojnásobek původního průměru střely. Další část střely musí být naprosto tuhá a musí zabezpečit její průbojnost k průchodu celým tělem organismu a to i při zásahu kosti nebo jiné tuhé části těla zvěře. Střela se v žádném případě nesmí zcela rozložit a působit svými zbytkovými částmi rozrušování organismu střepinovým efektem. Ten je zcela neřízený a poškození způsobuje zcela nekontrolovaně a plošně mimo střelný kanál. Bohužel o střepinovém efektu loveckých střel se zmiňují i někteří autoři analogií z vojenství. Při působení lovecké střely je však tento efekt zcela nežádoucí.

Uvedená požadovaná konstrukce střely je možná pouze u větších střel, které uspořádání dvojí tuhosti ( zpevnění pláštěm nebo uplatněním dvojitého jádra) umožňují. Malé střely tuto konstrukci nemohou mít a proto jejich rozklad probíhá víceméně neřízeně. Malá a rychlá střela prodělá v organismu většinou úplný rozklad, při výstupu z těla zvěře na výstřelné straně je většinou naprosto deformovaná nebo dokonce rozložená do několika částí. Tím na výstřelné straně předává nejvíce své energie a způsobuje největší rozrušení tkáně. V případě úplného rozložení střely, což je nejčastější, způsobují oddělené části pláště nebo jádra střely, plošné střepinové poškození i velmi vzdálené od střelného kanálu, s rozsáhlými podlitinami.

Z uvedených důvodů nelze přičítat poškození zvěřiny pouze rychlým rážím, ale zejména malým střelám s nevyhovující konstrukcí. Lze z praxe prokázat, že i velmi rychlé střely, jejichž úsťová rychlost se pohybuje kolem 1000 m/s a dopadová rychlost ve vzdálenosti 100 metrů je ještě často vysoce nad 800 m/s negativní účinky na zvěřinu nemají. Jedná se však o střely větší velikosti a vyšší hmotnosti, které umožňují správné konstrukční uspořádání střely jako například u ráže 7mm Remington Magnum, 300 Winchester Magnum, 8 x 68 S a dalších. U těchto nábojů s většími střelami dochází, při průchodu střely organismem, k vytvoření velmi rozsáhlé kaverny, což lze vidět na rozsahu poškození vnitřních orgánů. Stlačená a devastovaná tkáň se však týká jen vnitřních orgánů. Střela, která se rozkládá řízeně, vystupuje z těla zvěře deformovaná jen do žádoucího stupně a výstřelné části těla zvěře předává jen přiměřenou část energie, úměrné její deformaci a odporu, který výstřelná část těla zvěře střele klade. Vzhledem ke své vysoké energii a správné konstrukci snadno proniká i tuhými částmi, kostmi a klouby a tím nepůsobí trhavými účinky, které se, u menších střel, projevují vytržením celých částí těla zvěře. Proto u těchto nábojů není výstřelný kanál větší jak 3-4 cm a není doprovázen větším poškozením svaloviny v jeho okolí.

Z uvedených důvodů a z důvodů myslivecké etiky lovu je třeba seznamovat se s účinky jednotlivých střel, jejichž konstrukce nejvýraznějším způsobem rozhoduje o ranivých efektech a i způsobu chování k cenné zvěřině.

Je skutečností, že dlouhá desetiletí měli naši myslivci v domácích nábojích k dispozici pouze dvě střely v některých případech pouze jedinou. Jsou to střely MH - SP, poloplášťová ogivální starší konstrukce, nebo MHP - SPCE poloplášťová se střižnou hranou. Pomíjím střelu s krytkou HPC, která pro sporné výsledky nezískala přílišné obliby. Cílové balistice a chování střele po výstřelu i ve vzdělávání myslivců, případně v odborných statích v časopisech téma také chybělo. Tak se naši uživatelé loveckých nábojů rozdělili na dva tábory. Na ty, kteří výhradně používají ogivální poloplášťovou střelu a ty, kteří horují pro střely se střižnou hranou. Mezitím se však okolní svět posunul ve svém vývoji dále. Cílová balistika, ranivé účinky střely a její chování v organismu zvěře se stalo předmětem důsledného zkoumání výrobců střeliva a součástí všeobecných znalostí lovců. Výrobci střeliva zavedli širší sortiment střel pro různé situace použití. Jako universální střelu, která má spolehlivé smrtící účinky na menší i velkou zvěř, důsledně řízený rozklad a šetrné chování ke zvěřině, nabízí většinou dvojjadernou střelu. Nabídka dvojjaderných střel se zejména v posledních letech výrazně rozšířila.

Znalost konstrukce střel ve střelivu, které je k dispozici, by měla být jedním ze základních východisek pro rozhodování při volbě ráže nové zbraně nebo při nákupu střeliva.

Bylo by velmi žádoucí, aby se správné hodnocení působení různých konstrukcí střel, dostalo do běžného střeleckého života našich myslivců.

Dr.Ing.Jiří Hanák