Co dál, páni myslivci?

Chci připojit svůj názor k diskusi rozvířené novým mysliveckým zákonem. Jde mi o myslivost jako takovou. Dle mého názoru, kdy je obecně příroda v katastrofálním stavu, je "lidová myslivost", takto provozovaná, přežitek. Přežitek, který naši přírodu v mnoha směrech značně poškozuje.

Zkostnatělý pohled na myslivost, jak ho prezentuje značná část myslivců, by neměl mít v jednadvacátém století místo. Život v přírodě nemá být v rukách pěstitelů lovné zvěře, a už vůbec ne v rukách ozbrojených individuí, ovládaných jakýmsi loveckým pudem. Tito pěstitelé páší nenapravitelné škody svými neodbornými zásahy, jako je vypouštění polodomácích bažantů a kachen nebo různé křížení s nepůvodními druhy. Tito "bouchalové" se svými čtyřnohými pomocníky se dopouštějí na živých tvorech hrůzných zvěrstev. Divím se tak ochráncům přírody, že nenechají Taxis koňům a nejdou raději protestovat proti honům.

Myslivec se musí stát skutečným přítelem a ochráncem přírody. Má sledovat početí a zdravotní stav všeho živého a co nejméně zasahovat do přírodního dění. Zbraň má vzít do ruky pouze pro odstranění nemocného zvířete, nebo na udržení přírodní rovnováhy. Tím zastoupí funkci predátorů, kteří byli člověkem v minulosti vyhubeni.

Stanovení této rovnováhy, a vůbec veškerá myslivost, má být řízena z centra. Toto centrum vedené odborníky, zvláště přírodovědci, a tím i celá myslivost musí spadat pod ministerstvo životního prostředí. Jednou snad budou myslivost provozovat milovníci přírody a jejich hlavními zbraněmi budou dalekohled a kamera. Do takového kolektivu bych vstoupil okamžitě a rád.