Chovatelská přehlídka kamzičích trofejí z loveckých sezon 1997 a

Chovatelská přehlídka kamzičích trofejí z loveckých sezon 1997 a 1998 v Hrubém Jeseníku

Kamzičí zvěř se v Jeseníkách začala pravidelně lovit až v roce 1979 a do té doby byla zvěří celoročně hájenou. Poněvadž se jednalo o zvěř vzácnou, ozdobu masivu Hrubého Jeseníku, bylo již na počátku stanoveno poradním sborem kamzičí oblasti konat chovatelské přehlídky za dvouleté období, aby se shromáždila větší kolekce trofejí k výstavce na úrovni, kterou si tato zvěř nesporně zaslouží. Tato tradice se udržela i do dnešních časů a chovatelská přehlídka odlovu 1997 a 1998 se konala za celou jesenickou oblast, s účastí všech tří zainteresovaných okresních úřadů, tedy okresních úřadů Bruntál, Šumperk a Jeseník. První chovatelské přehlídky se konávaly v Hudebním pavilonu v Karlové Studánce a v posledních letech se tohoto úkolu ujala akciová společnost Desná v Loučné nad Desnou, budiž jí za tuto vstřícnost k dobré, prospěšné, užitečné a naučné činnosti vysloveno vřelé poděkování.

Chovatelská přehlídka odlovu kamzičí zvěře za roky 1997 a 1998 proběhla ve dnech 13. a 14. listopadu 1999 na chatě "U Pelikána" v Koutech nad Desnou uvedené akciové společnosti a byla již jubilejní, tedy desátou v řadě těchto přehlídek. Celkem bylo v tomto období odloveno 69 kamzičích trofejí, z čehož bylo 27 trofejí kamzíků, 36 trofejí kamzic a 6 trofejí kamzíčat. Předloženo k vystavení bylo ale o něco méně - 22 trofejí kamzíků, 26 trofejí kamzic a 5 trofejí kamzíčat. Je na škodu věci, že nemohou být veřejností zhlédnuty všechny ulovené trofeje. Je totiž na zvážení a obecné zodpovědnosti k poslání osvěty chovatelských přehlídek, samotného vlastníka trofeje, zdali ji nechá vystavit, či ne. Jeho povinností je pouze předložit ji okresnímu úřadu k posouzení, ale k vystavení již dát souhlas nemusí. Bohužel, ale takové je stanovisko rozkladové komise ministra zemědělství České republiky. Na chovatelské přehlídce v Koutech nad Desnou bylo tedy vystaveno o 16 trofejí méně, než bylo oficiálně odloveno. Záměrně je uvedeno slovo "oficiálně", poněvadž kamzičí zvěř v Jeseníkách není výjimkou z toho, co se s veškerou zvěří u nás děje obecně, to je organizované i neorganizované pytláctví a za solidnost ve vykazování skutečného odlovu některých uživatelů honiteb se rovněž nedá ruka strčit do ohně.

Zajímavý a nepříliš veselý, spíše varující, je pohled na věkové složení trofejí, které dává současně i přibližný obraz věkové skladby kamzičí zvěře v Hrubém Jeseníku. Dokladuje to tato tabulka

Zastoupení věku trofejí

Výsledky chovatelského ohodnocení správného či nesprávného odstřelu by bylo možné, na první pohled a bez bližších znalostí, pojmenovat přímo katastrofou. Není ale vše tak černé, jak se to na první pohled jeví. V posledních letech byl vyvíjen značný tlak na snižování stavů této zvěře a tak, aby mohl být splněn plán lovu, byly loveny i kusy, které jsou podle daných kritérií označeny za chovné. Byly vyřčeny i názory - "tak změňte kritéria". Kritéria změněna nebyla a to z toho důvodu, že jak má vypadat chovný kamzík, čí kamzice je dané a nějakým změkčováním těchto pravidel by se ještě více prohlubovala krize jesenických kamzíků. Za "červený" bod ještě nikdo nikomu hlavu neutrhl a chovatelská přehlídka je hlavně od toho, aby ukazovala co je správný a co nesprávný odlov a aby byla zdrojem poučení do dalších loveckých sezon.

Chovatelské ohodnocení trofejí

Z chovatelské přehlídky kamzičích trofejí ulovených v letech 1997 až 1998 byl zpracován katalog, který měli možnost získat všichni návštěvníci výstavky. V tomto katalogu byly uvedeny honitby s kamzičí zvěří a jejich odlov. Dále pak jednotlivé trofeje, s uvedením honitby, roku ulovení, lovce, hmotnosti kusu, věku, bodové hodnoty CIC a ohodnocení správného či nesprávného odstřelu. U úvodu tohoto katalogu bylo uvedeno, že chovatelská přehlídka nemá za cíl dokladovat pouze počty ulovené kamzičí zvěře a poukazovat červenými, modrými a zelenými body na správný a nesprávný odlov, ale je též příležitostí ke vzpomínce na vývoj kamzíků a jejich historii v malebných horách severní Moravy a Slezska, v Hrubém Jeseníku.

Bylo zde konstatováno, že kamzičí zvěř není v Jeseníkách zvěří původní je již dostatečně známo a toto téma - mají-li v těchto horách žít, či nikoliv, bylo předmětem nesčetných jednání a diskusí, mezi ochránci přírody, myslivci, lesníky i návštěvníky hor. Za těmito nesmyslnými spory by mělo udělat konečnou tečku rozhodnutí Ministerstva zemědělství České republiky z roku 1998, ve kterém se mimo jiné uvádí, že Chráněná krajinná oblast Jeseníka byla vyhlášena v roce 1969 mimo jiné také proto, aby chránila vzácné kamzíky. Rozhodnutí tohoto vrcholného orgánu státní správy řízení myslivosti dokázalo, že někdy i zvítězí rozum nad neodborností a ješitností.

Dále byli účastníci chovatelské přehlídky seznámeni s hrubou historií kamzíků v Jeseníkách, s tím, že tato zvěř byla v Hrubém Jeseníku vysazena ve dvou etapách a na dvou lokalitách. K prvnímu vysazení došlo 21. února roku 1913 na panství Řádu Německých rytířů v obůrce Na Kamenci a v tehdejším revíru Hubertskirch, dnes lesní správě Janovice u Rýmařova. Stalo se tak nedaleko Malé Morávky na hřebenu spadajícím od Vysoké Hole, v nadmořské výšce zhruba 1350 metrů nad mořem. Kamzíci byli dovezeni z císařské dvorní honitby v Mürzstegu, nedaleko Vídně, a svolení musel dát samotný císař Rakouska Uherska František Josef I. Obůrka Na Kamenci byla funkční od roku 1913 do roku 1924 a celkem do ní bylo dovezeno 11 kusů kamzičí zvěře. V roce 1913 jich tam bylo dopraveno 7, v roce 1914 další 3 a poslední jeden kamzík byl do obůrky dán v roce 1918. Za celou dobu existence obůrky činil přírůst 29 kamzíčat, 18 kusů obojího pohlaví uhynulo a jednoho kamzíka bylo nutné odlovit. V roce 1924 bylo po přírůstu v obůrce 21 kusů kamzičí zvěře a tento počet byl také na panství Řádu Německých rytířů vypuštěn do volnosti.

Byl to především vrchní lesmistr Drechsler z Karlovy Studánky, který všechny záměry v praxi realizoval. S myšlenkou vysadit kamzíky v této oblasti přišel jako první lesní rada Höhlmann, který byl v té době správcem velkostatku "Rytířů". Tento milovník a ctitel kamzičí zvěře se se svým záměrem svěřil vrchnímu lesnímu radovi Dr. Ottovi Grohmannovi, který zastával v rakouském Mürzstegu funkci dvorního lovčího. Grohmann Höhlmannovi tehdy poradil, aby se se svou myšlenkou svěřil arcivévodovi Eugenovi, velmistru Řádu Německých rytířů. Arcivévoda Eugen zase přesvědčil mocnáře Františka Josefa I., aby dal svolení k odchytu kamzičí zvěře ve dvorní honitbě Mürzsteg a jejímu vysazení v Jeseníkách. Odchyt pak organizoval a zajišťoval Dr. Grohmann.

Druhou lokalitou, kam byla kamzičí zvěř v Jeseníkách vysazena, bylo panství Vratislavského arcibiskupství, které s panstvím Řádu Německých rytířů bezprostředně sousedilo. Když správa arcibiskupství komorního ředitelství v Javorníku zjistila, že pokus s vysazením kamzíků u sousedů se daří a má naději na úspěch, požádala v roce 1927 vratislavského arcibiskupa o povolení vysadit kamzíky i na tomto panství. Arcibiskup vydal souhlas a ještě ve stejném roce byla založena obůrka na území dnešního revíru Vidly, lesní správy Karlovice ve Slezsku. Byla postavena v nadmořské výšce okolo 900 metrů nad mořem a měla severní i jižní expozici. Do obůrky byla dána zvěř rovněž z rakouských Alp a to z revírů Neuberg-Rax Alpe a Höllen Gebirge. Jeden kus byl dovezen i z Vysokých Tater, ale ten krátce po transportu uhynul. Obůrka byla funkční od roku 1929 do roku 1939 a bylo do ní celkem vysazeno 11 kusů kamzičí zvěře. Jeden kus v roce 1929, 2 kusy v roce 1930, 3 kusy v roce 1931 a posledních 5 kusů v roce 1935. Přírůst v obůrce za celé její funkční období činil 15 kusů a uhynulo zde 7 kusů. V roce 1939 bylo 21 kusů kamzičí zvěře vypuštěno do volnosti, kde postupně splynuly s populací na panství Řádu Německých rytířů. Sloučíme-li obojí vysazení kamzičí zvěře v jednu akci, můžeme konstatovat, že celý proces vysazení trval od roku 1913 do roku 1939, tedy 27 let, a že celkem bylo do jesenické přírody vypuštěno 42 kusů kamzičí zvěře. Shodně po 21 kusech na obou panstvích. K žádnému dalšímu zazvěřování již v budoucnu nedošlo.

Tento výklad velmi stručné historie kamzíků v Jeseníkách byl v katologu uveden proto, aby si každý uvědomil, myslivci i laická veřejnost, že cesta kamzičí zvěře do těchto hor nebyla jednoduchá a podle toho by se s ní mělo i zacházet a hospodařit, a také bylo zdůrazněno, že v rukách a svědomí uživatelů honiteb jsou dva zásadní atributy dalšího vývoje kamzíků v Jeseníkách. -

- Cílevědomé a rozumné hospodaření s touto zvěří s dodržením cílových stavů stanovených pro oblast. Jsou to stavy únosné z pohledu škod zvěří na lesním hospodářství, i z pohledu ochrany rostlinných společenstev. Cílem by mělo být zvýšení průměrného věku populace s přiblížením se poměru pohlaví 1 : 1. Zvýšením průměrného věku a dobře prováděným průběrným odstřelem automaticky narostou i průměrné bodové hodnoty trofejí, tedy kvalita chované zvěře.

- Nezodpovědné a kořistnické jednání uživatelů honiteb by mělo za výsledek znesvěcení práce více než tří generací lesáků a myslivců, kteří se na rozvoji kamzičí zvěře v Jeseníkách podíleli.

Vývoj normovaných (cílových) kmenových stavů, jarních kmenových stavů, letních kmenových stavů, odlovu, odchytu a úhynu za období roků 1968 až 1999

Ing. Jiří MLČOUŠEK