Chalupáři se bojí právem

Špatné zkušenosti s myslivci a záměr vlády rozšířit jejich pravomoci zákonem o veřejné stráži vystrašily chalupáře. Znají sklony leckterých vesnických myslivců napodobovat westernové pistolníky. Vědí své o mysliveckých rázných akcích, kdy z hospod vyrazili po výkřiku, že černá je právě v tom či onom lánu kukuřice, do nějž pak stříleli jako u Verdunu. Mnozí z chalupářů na tyto rumem posilněné myslivce doplatili ztrátou čtyřnohého miláčka, kterého jim zastřelili jako údajnou škodnou pár desítek metrů od jejich chalupy.

Tyto smutné zkušenosti ovšem nejsou jedinou stranou mince. Už proto, že vláda zamýšlí vydat část v zásadě policejních pravomocí další velké skupině lidí, kteří policisty nejsou a nebudou. Aniž si zřejmě položila zásadní otázku, nakolik je vhodné vytvářet ozbrojené skupiny lidí vybavené pravomocemi nad ostatními občany mimo policii a armádu. Aniž zřejmě zvážila mnohem lepší řešení. Tím je zvýšení početního stavu policie a podstatné posílení policie technikou. Tak, aby praví strážci zákona byli schopni a povinni zakročit do několika minut přímo na místě konfliktu.

Přes veškeré výhrady je však třeba uvést, že vládní předloha zákona o veřejné stráži, ať už je jakkoli problematická, není projevem svévole sociálnědemokratického kabinetu. Předlohou zákona vláda jen splnila úkol, který jí před dvěma lety zadal parlament a jenž nás přibližuje zvyklostem členských zemí Evropské unie. Tam mají rovněž jedinou stráž, a nikoliv pět jako v České republice.

Na poslancích a senátorech bude nyní záviset konečná podoba předlohy. Měli by rozhodnout nejen o zákoně samém, nýbrž také o zvýšení stavu policejního sboru a jeho dovybavení technikou. Tak, abychom mohli policisty hodnotit podobně jako hasičské a zdravotnické záchranáře třeba i podle rychlosti, s níž dokážou přijet na místo kriminální či jiné události.