Budeme znát brzy zajíce jen z umělého odchovu?

Je všeobecně známou skutečností, že naše pole a louky jsou čím dále tím více ochuzovány o mnohá zvířata tvořící v nedávné minulosti pestrou směsici druhů. Některé již zcela z přirozeného prostředí vymizely, jako např. křepelky, jiné jsou silně ohroženy (koroptve, bažanti).Z řady savců obývajících naši krajinu je v současnosti nejvíce ohroženým druhem zajíc polní (Lepus europaeus, Pallas). Mezi hlavní příčiny nízkých stavů zajíců patří změny přirozeného prostředí, nadměrné hnojení nitráty a jiné. Negativně působí klimatické změny (zajícům vyhovují průměrné hodnoty teplot a srážek našeho mírného podnebí) i nedávné povodně. Svůj podíl na úbytku zajíců má přemnožení predátorů, ale důležitou regulační funkci má člověk - lovec.Průměrné úlovky tohoto zvířete dosahovaly v období let 1966 až 1976 v Čechách kolem milionu kusů ročně. Například v roce 1973 se slovilo 1 214 000 kusů. Převedemeli uvedené množství na potravinu, představuje to přibližně 3000 t kvalitního masa. Oproti tomu v letech 1998 a 1999 činil odlov pouze asi 70 000 kusů. V posledních letech se vedly různé polemiky o příčinách vymizení zajíce z přírody a o tom, co dělat na záchranu tohoto druhu. Zůstávají však pouze na akademické úrovni, bez výstupů použitelných v myslivecké praxi a navíc jsou některé informace zcela zcestné.Odstrašující je příklad z mysliveckého tisku, kde se objevilo, že lovit je možno už za dva roky po vypuštění mladých zajíců do přírody.Dnes vzniká situace, která klade otázku, zda chceme v našich přírodních podmínkách zajíce ještě vídat, natož pak lovit a zda nemáme přikročit k podpoře umělých chovů. Ze snahy mysliveckých organizací v Evropě o rozšiřování chovu v zajetí lze usuzovat, že stav nouze zaječí zvěře už nastal. Jiskřička naděje byla vykřesána letos v červnu, kdy uspořádal myslivecký spolek v Rychnově nad Kněžnou seminář o chovu zajíce pro zazvěřování honiteb.Hojná účast a návrh pro založení Sdružení chovu zajíce polního v ČR naznačuje určitá pozitiva do budoucna.