Boj o vody u konce

Ač Senát sliboval vrácení návrhu zákona o vodách schváleného sněmovnou s množstvím pozměňujících návrhů, nakonec jej schválil. Po podpisu prezidentem by měl od 1. 1. 2002 nahradit stávající zákon o vodách č. 138/1973 Sb. a navazující předpisy. Co obnáší? Předně velký počet změn charakteru přenesení povinností z prováděcích předpisů do zákona a sjednocení emisních limitů, procedur měření, způsobů evidence apod. s požadavky EU. Eurobyrokraté prý budou spokojeni. I když jde početně zdaleka o nejvíce změn, jejich praktický dopad bude malý. Některé mohou i uškodit. Např. povinnost pravidelných kontrol kvality vod ke koupání může vést k ukončení provozu části zařízení a následnému koupání se na divoko v závadnějších vodách částí koupánímilovných občanů. Záměr vodohospodářů omezit povinnost ochrany vodních (hydrologických) poměrů jen na zemědělskou půdu a zavést povinnost upravovat vodní toky, údajně k ochraně před povodněmi, fakticky k zhoršení jejich průběhu, ve sněmovně neprošel. Ochrana vodních poměrů bude i nadále platit na celém území ČR a některými konkretizacemi, např. zákazem zanechávání suchého koryta mezi jezem a vyústěním k pohonu užívaných vod, ji i mírně prohlubuje. Nový zákon o vodách zakazuje nevodohospodářskou výstavbu v záplavových územích, tj. v územích ohrožovaných povodněmi. Je veřejným tajemstvím, že neodpovědná výstavba v záplavových územích v uplynulých asi 160 letech byla hlavní příčinou, proč povodeň 1997 přišla ČR na ohromnou částku odhadovaných asi 63 mld. Kč ekonomických škod, o zmaření 50 lidských životů nemluvě. Zákaz výstavby v záplavových územích je zásadním zlepšením proti dosavadnímu zákonu. Doufejme, že bude v praxi dodržován, resp. pokračující výstavba v záplavových územích po povodni 1997 je těžko pochopitelným hazardem. Organizační zabezpečení protipovodňové ochrany nový zákon v zásadě přebírá z nařízení vlády č. 100/1999 Sb. Ovlivňují ji i zákony o řízení za krizových situací. I přes výše uvedená zlepšení protipovodňová ochrana není řešena na úrovni doby, neboť počítá jak s technickými prostředky protipovodňové ochrany, tj. přehradami a hrázemi, přestože jejich účinnost je omezená a při velkých povodních bývají kontraproduktivní, tak ekologickými prostředky, tj. zvyšováním retenční schopnosti krajiny a vymísťováním nákladných lidských aktivit ze záplavových území. Technická ochrana před povodněmi je přitom řešena zjevně nedůsledně. Např. o manipulačním řádu přehrad se jen říká, že je a kdo ho schvaluje. Že by měl v rámci možností slaďovat hlediska hydroenergetická, plavební, rekreační, protipovodňová a vodárenská, v něm chybí. Lze čekat, že budou pokračovat ostré střety mezi vodohospodáři, jež dosud obvykle poškozují ekologické způsoby protipovodňové ochrany, a ekology, kteří ekologické způsoby protipovodňové ochrany prosazují.

Vytváříme ojedinělé hybridy

K vážnému zhoršení ochrany vod dochází rozdělením kompetencí. S jistým zjednodušením se řízení kvantitativního nakládání s vodami přesouvá na ministerstvo zemědělství, a ochrana čistoty vod, podmínek pro jejich přirozenou akumulaci a protipovodňová ochrana zůstávají pod ministerstvem životního prostředí. Tento ve světě ojedinělý kříženec zřejmě potvrdí platnost zákonů profesora Parkinsona, tj. zvýší počet úředníků a sníží efektivnost jejich práce. Totiž, většina ministrů, poslanců a senátorů nepochopila, že hospodářské řízení vodního hospodářství znamená řídit výkonné vodohospodářské organizace, tj. podniky vodovodů a kanalizací, podniky Povodí, dále Lesy ČR a Meliorační správu, zatímco vodoprávní úřad vydávající povolení a zákazy by měl být řízen z ministerstva životního prostředí. Přípravu nového vodního zákona provázely ostré mnohaleté spory jednak mezi ultraliberály a vodohospodáři, jednak mezi tradičními vodohospodáři a vodohospodáři - ekology.

Ministr Fencl vulgarizuje

Spor "vodohospodáři - ekologové" zásadně prohloubila povodeň 1997, kde tradiční koncepce protipovodňové ochrany zkrachovala a tradiční vodohospodáři se odmítli poučit. Kompromis se tak rodil těžko. Společný návrh nového zákona o vodách ministerstev zemědělství a životního prostředí podtrhl ve vládě ministr zemědělství Fencl. Hrubou vulgarizací objektivní potřeby oddělovat od sebe hospodářské a ekologické stránky řízení vodního hospodářství vybojoval rozbití relativně jednotného řízení vodního hospodářství. Vláda ČSSD tak svůj předvolební slib vrátit ministerstvu životního prostředí kompetence, odňaté mu za předchozích pravicových vlád, "naplnila" dalším omezováním jeho kompetencí. Výsledkem, je, že klady a zápory nového zákona o vodách se přibližně rovnají, resp. ČR sice splní požadavky EU, ale ochraně vod ČR schválený zákon o vodách moc nepomůže. Nesplněné předvolební sliby vlády Miloše Zemana se ale netýkají zdaleka jen ochrany vod.

JAN ZEMAN