Bezoárové kameny

S tímto pojmem se setkáváme jen zřídka a málokdo ví, co vlastně označuje. V předžaludcích, žaludcích i střevech nejčastěji přežvýkavců se někdy najdou tzv. bezoárové kameny, myslivcům častěji známé pod názvem kamzičí koule. Jsou to většinou kulovité útvary, jejichž základem jsou nestravitelné části potravy jako větévky, pryskyřice, srst olizovaná a spolknutá s potravou apod. Ty jsou nejprve vláknité a svůj kulovitý nebo mírně válcovitý tvar získávají pohybem žaludečních stěn. Na tomto základu se usazují další organické složky a anorganické soli, z nichž se uvolňuje vápník, který vytvoří na povrchu tělesa pevný hladký povlak. V naší zvěři se najdou bezoárové kameny velikosti čočky až holubího vejce, někdy i několik. Většinou se na ně přijde náhodně, protože je v žaludcích a ve střevech nikdo nehledá.

Perské slovo bazahar, z něhož vzniklo naše slovo bezoár, znamená protijed. Bezoárový kámen se totiž v Orientu pokládal za látku, která měla magickou a léčivou moc a sloužila i jako amulet proti všem chorobám. Užíval se roztlučený na prášek anebo v roztoku.

Historie bezoárových kamenů sahá až do pravěku, kdy se vnitřnosti zvířat (ale někdy i lidí) pokládaly za zdroj božských informací. Ze stavu a z obsahu vnitřností věštili kněží primitivních národů, ale i římští haruspikové, budoucí události. To mělo pro život drobných loveckých skupin, žijících v nepřátelském světě a ve stálém boji se zvěří, nedozírný význam. Každý nález bezoárové koule se vysvětloval jako šťastný pokyn božské bytosti.

Dřívější léčitelství vykládalo téměř všechny tělesné i duševní choroby jako otravu životních šťáv. Roztlučené bezoárové kameny se proto používaly jako lék proti otravám všeho druhu, proti nevolnosti, bolestem, poruchám trávení, proti epilepsii a dokonce proti zlým duchům.

Podle bezoárových kamenů dostala své jméno koza bezoárová, v Orientu rozšířená v několika geografických odrůdách, v jejichž orgánech byly často nalézány.

Ve střední Evropě byly dostupnější bezoárové kameny z kamzíka - proto kamzičí koule - a především z kozorožce. Vysoká poptávka po nich ohrozila koncem středověku kozorožce téměř vyhubením. O bezoárových koulích kozorožců se tvrdilo, že umožňují průhled zdí a tomu, kdo je nosí u sebe, zabezpečují ochranu proti zranění sečnou, bodnou i střelnou zbraní. A to se tvrdilo ještě začátkem 19. století!

Jaké vážnosti se bezoárové koule těšily je možné vidět z toho, že v některých muzeích se dochovaly bezoárové kameny zasazené do drahých kovů a zdobené drahokamy. Pocházejí ze 16. a 17. století.

Dnes snad už konečně aspoň v Evropě víme, že léčivá moc bezoárových kamenů, stejně jako v Africe rohu nosorožce, v Asii jeleních pantů atd. patří do oblasti pověr. Ale přesto by při vyvrhování přežvýkavé zvěře stálo za to podívat se do žaludků, které se v lepším případě předkládají psům, v horším se odstraňují s výhozem. Možná, že někdo bude mít štěstí a takový "kámen", odborně označovaný jako konkrece, najde a ozdobí jím svoji sbírku trofejí.

Ale vraťme se ještě na skok k bezoáru. Jmenuje se tak zvolna tuhnoucí žlutohnědá nasládle vonící tekutina, která se hromadí ve vnitřním koutku oka, zvaném slzník. Bezoár mají jen některé druhy přežvýkavců. Nejznámější je u jelena, ale má ho i daněk a muflon. Srnčí zvěři chybí. Převážně v době říje roztírá zvěř výměšek slzníku - bezoár - jako pachové znamení o větve a kmeny. Bezoár, někdy také nazývaný světlomaz, je tedy něco docela jiného než bezoárový kámen.

Ctirad Rakušan

Tisk

Další články v kategorii Ekologie

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics


Kalendář


Podporujeme utipa.info