150. výročí narození prof. dr. Viléma Sallače, tvůrce proslulé sbírky paroží jelenovitých z celého světa

Vilém Sallač se narodil 25. března 1852 v Poličce. Po studiích na gymnáziu a filosofické fakultě UK v Praze nastoupil jako středoškolský profesor na malostranském gymnáziu. V roce 1882 získal místo na německém lesnickém učilišti v Bělé pod Bezdězem jako nástupce botanika dr. Emanuela Purkyně (syna Jana Evangelisty Purkyně). Přednášel kromě botaniky též zoologii, mineralogii a geologii a vedl botanická a entomologická praktika.

Prof. Sallač využíval všech možností, které mu škola poskytovala, k vědeckému studiu. Zabýval se ornitologií; podnítil mladou lesnickou generaci k fenologickým pozorováním, jejichž výsledky zpracoval v několika obsáhlých studiích. Pomáhal dr. A. Hořicovi v budování ornitologické sbírky, která je dnes uložena v Národním muzeu a představuje nejbohatší kolekci české avifauny.

Později se věnoval studiu jelenovitých. Jako inspirace mu posloužila práce ředitele berlínského přírodovědného muzea prof., dr. Matchie o rozšíření jelenovitých z roku 1899. Sallačovi se podařilo shromáždit mimořádně rozsáhlou sbírku paroží jelenovitých z celého světa. Jako základ použil sbírku trofejí, kterou vytvořil jeho tchán, rytíř Ferdinand Fiscali. Většinu exemplářů získal prof. Sallač na základě bohatých osobních kontaktů z evropských zoologických zahrad a přírodovědných institutů, koupí od preparátorských firem nebo darem od šlechticů, kteří mu je přivezli z tehdy populárních loveckých výprav do exotických zemí.

Poprvé svou sbírku vystavil v roce 1908 v Praze na 60. valné schůzi České lesnické jednoty. Velkou pozornost sbírka vyvolala na mezinárodní výstavě ve Vídni v roce 1910. Sallač se snažil získat paroží se znaky charakteristickými pro jednotlivé rody a druhy, nikoli extrémně mohutné trofeje. Mezi nejvzácnější exponáty patří jelen Schomburgkův, jelen bělohubý, huemul jižní a severní, pudu jižní a severní, sika jižní, jelen hangul, jelen milu, axis kalamianský, axis baveánský, sambar skvmitý, barasinga, jelen lyrorohý, jelen korsický a jelen berberský.

Kromě paroží sbíral prof. Sallač i souroží dutorohých. Tato kolekce není zdaleka tak bohatá, jako sbírka jelenovitých, přesto obsahuje některé dnes již vzácné druhy, jako jsou např. gazela písková, přímorožec arabský, antilopa jelení, tahr jihoindický, zubr kavkazský, kozorožec núbijský a kavkazský.

Sbírka sloužila prof. Sallačovi i jako materiál pro vědeckou práci. Závěry svých rozsáhlých srovnávacích studií, v nichž se zabýval genetikou tvorby parožní koruny, shrnul v knize "Die Kronenhirsche und Mendelschen Gesetze" (Praha 1912). Vzbudila značný ohlas, kladný i kritický. Hlavním Sallačovým odpůrcem byl J. Beninde. Prof. Sallač měl smůlu, že ve své vědecké práci vycházel z chybného předpokladu, že na hmotnost a členění paroží lze uplatňovat Mendelovy zákony. Dnes víme, že se jedná o kvantitativní znaky podmíněné geny malého účinku. Jednoduché dědičné založení byt' jen některého znaku paroží nebylo potvrzeno. Rovněž v systematice nemá stavba paroží tak velký význam, jak se dříve předpokládalo. Celý složitý systém genetiky vývoje paroží vypracovaný Sallačem upadl v zapomnění.

U prof. Sallače je nutno ocenit, že přestože byl nucen zabývat se přírodními vědami v plné šíří a navíc byl zaneprázdněn administrativními úkoly a veřejnou angažovaností (byl kustodem školních přírodovědných sbírek a botanické zahrady, v letech 1899 - 1901 působil jako prozatímní ředitel a v letech 1901 - 1912 jako zástupce ředitele školy, v letech 1899 -1913 redigoval "Spolkový časopis pro lesnictví, myslivost a přírodovědu"), dokázal vytvořit dílo, kterému patří významné místo v české zoologii.

Sallačovy odborné znalosti byly oceněny po 1. světové válce, kdy byl po 6 letech od svého penzionování povolán do Prahy, aby tam jako soukromý docent ČVUT pomáhal budovat Vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství. Přednášel dendrologii, vybrané kapitoly z biologie lovné zvěře a lesnické entomologie. Zemřel ve věku 75 let, 2. června 1927 v České Lípě.

Sbírku zakoupila po Sallačově smrti Československá myslivecká jednota a instalovala ji v Lesnickém a mysliveckém muzeu v Brně. Krátce byla vystavena v expozici Československého zemědělského muzea v Praze na Letné v období 1948 - 1950. Od roku 1967 je sbírka umístěna v loveckém zámku Ohrada v Hluboké nad Vltavou. Reprezentativní výběr paroží jelenovitých uspořádaný podle zoogeografických oblastí je součástí stálé expozice myslivosti, zbylé exponáty jsou uloženy v depozitáři. Část z nich mohli v loňském roce zhlédnout návštěvníci výstav Natura Viva v Lysé nad Labem a Země živitelka v Českých Budějovicích. Ing. Miroslav Čeněk

Myslivost č. 3/2002