DO NOVÉHO TISÍCILETÍ S ETICKÝM KODEXEM MYSLIVCE

Naše současná společnost je mimo jiné charakterizována poklesem vážnosti právních norem a v některých případech i absencí norem etických, a to navzdory tomu, že se o právním vědomí a etice neustále hovoří. Tato skutečnost se samozřejmě odráží i v různých pospolitostech a zájmových skupinách, velkou rodinu myslivců nevyjímaje.

Českou myslivost, stejně jako myslivost v ostatních evropských státech, čeká v nadcházejícím tisíciletí mnoho obtížných úkolů. Jedním z nich je přesvědčit veřejnost o tom, že myslivost je i v současné době důležitým prvkem ve společnosti, který si zaslouží nejen, aby byl společností akceptován jako zájmová činnost, ale aby byl uznáván a ctěn jako důležitý faktor, přínosný pro společnost a stát, neboť má v péči o zvěř a při ochraně přírody nezastupitelné místo. Tento úkol je však splnitelný pouze tehdy, budou-li myslivci odborně zdatní a současně na vysoké úrovni po stránce etiky.

Proto i v pořadí již šestý seminář “Tradice v myslivosti”, který se uskutečnil v říjnu loňského roku v Lázních pod Zvičinou a byl pořádaný v rámci Svatohubertských slavností Řádem svatého Huberta, věnoval této problematice odpovídající pozornost. Na tomto semináři byl přednesen i referát “Etický kodex myslivce na prahu třetího tisíciletí”, jehož úvodní část byla věnována historii etiky v myslivosti. Za úvodem referát pokračoval návrhem “Etického kodexu Řádu svatého Huberta”, ve kterém byly v paragrafovém znění formulovány zásady myslivecké etiky.

Protože se Česká republika, a tím i česká myslivost, chystá v nadcházejícím tisíciletí ke vstupu do Evropské unie, a protože pouze jednotný postup mysliveckých společností Evropy může příznivě ovlivnit jak chování myslivců, tak i postoj a chování celé společnosti vůči myslivcům, Řád svatého Huberta navrhl a poté doručil Mezinárodní radě pro myslivost a ochranu zvěře (CIC) “Etický kodex myslivce”, který by byl závazný pro myslivce v rámci celé Evropy. Navržený kodex vychází z “Etického kodexu Řádu svatého Huberta”, protože etické zásady v myslivosti, tedy chování myslivců a postoje k přírodě a ke zvěři, by se v jednotlivých evropských státech neměly výrazně lišit.

Jestliže si se vstupem do nového roku dáváme různá předsevzetí, tím spíše bychom si měli dát předsevzetí při vstupu do nového tisíciletí. Zamysleme se tedy a pokusme se “Etický kodex myslivce” uvést do našich životů.

ETICKÝ KODEX MYSLIVCE, JAK JEJ PRO CIC DOPORUČUJE ŘÁD SVATÉHO HUBERTA

Článek 1

Myslivec zná, ctí a dodržuje zákonné předpisy upravující myslivost ve své zemi.

Článek 2

Myslivec ctí, dodržuje, prohlubuje a rozšiřuje všechny zvyklosti a tradice provázející myslivost a lov.

Článek 3

Myslivec se trvale vzdělává a poznávání přírody chápe jako svou vnitřní potřebu.

Článek 4

Myslivec dbá svých práv a oprávněných zájmů ostatních myslivců, ale i práv a oprávněných zájmů celé společnosti.

Článek 5

Myslivec dbá o čistotu mravů myslivecké společnosti své země a chová se tak, aby mohl být vzorem pro celou společnost.

Článek 6

Myslivec chápe zvěř jako neoddělitelnou a nepostradatelnou součást přírody jako celku a jako nenahraditelnou součást našeho života.

Článek 7

Myslivec prokazuje zvěři úctu, kterou si zaslouží, stará se o ni, chrání ji a cítí odpovědnost za péči o ni.

Článek 8

Myslivec chápe účast na lovu jako čest, které se mu dostalo od přírody, a podle toho se na lovu chová.

Článek 9

Myslivci nesmí zvěř sloužit pouze jako terč a lov nesmí sledovat jen ekonomické aspekty, nebo být jen prostým zdrojem střelecké zábavy.

Článek 10

Myslivec při své činnosti spolupracuje s ostatními členy společnosti, s organizacemi domácími i zahraničními.

MUDr. LUDMILA VONDRÁČKOVÁ