Švýcaři neochotně pošilhávají po unii

Vláda v Bernu pokládá za nejbližší možný termín případného vstupu do EU rok 2008

Praha/Bern, 29. 12. 2000

Veskrze pozitivně ohodnotil výsledky nedávného summitu v Nice nejrozšířenější švýcarský deník Blick, když se zamyslel nad tím, co by vrcholná schůzka EU přinesla zemi helvetského kříže, pokud by byla členským státem unie. Švýcarsko by v Radě ministrů EU obdrželo deset křesel, tedy stejně jako sousední, o něco lidnatější Rakousko, a mohlo by se stejnou vehemencí uplatňovat právo veta v otázkách daňové, azylové, migrační a sociální politiky, jež obyvatelstvo helvetské federace tradičně sleduje bedlivým okem.

Závěry summitu přijala s uspokojením rovněž vláda v Bernu a tamější hospodářské kruhy. Švýcarsko se také vůbec poprvé účastnilo Evropské konference konané v jihofrancouzském letovisku za účasti šéfů vlád "patnáctky" i nejvyšších představitelů dvanácti kandidátských zemí a Turecka v předvečer vrcholné schůzky unie. Švýcarský ministr zahraničí Joseph Deiss pak ve středečním rozhovoru pro ženevský deník Le Temps potvrdil, že hlavním tématem zahraniční politiky jeho země bude v první dekádě nového tisíciletí právě vstup do EU. Šéf švýcarské diplomacie naléhal na to, aby vstupní rozhovory s Bruselem zahájil Bern co nejdříve, neboť si je velmi dobře vědom toho, že čím kompletnější bude podoba nové Evropy, tím obtížnější bude pro vládu jeho země změnit ji ku obrazu svému.

Švýcarsko čeká v březnu příštího roku referendum, ve kterém se obyvatelstvo šestadvaceti helvetských kantonů vysloví na základě petiční akce, jež shromáždila za tímto účelem nezbytných sto tisíc podpisů, právě k otázce vstupu do unie. Deiss ovšem považuje referendum za předčasné a za pravdu mu dávají také poslední průzkumy veřejného mínění, ve kterých se proti členství Švýcarska v EU vyslovuje přibližně šedesát procent respondentů. Bernská koalice sociálních, křesťanských a liberálních demokratů přitom v listopadu oznámila, že jejím cílem je přistoupit k unii v roce 2008. Příslušnou žádost sice Švýcarsko oficiálně předložilo již v roce 1992, nikdy ale v tomto směru nezahájilo vstupní jednání. Ve stejném roce odmítli švýcarští voliči v referendu, aby se jejich země stala součástí Evropského hospodářského prostoru, do nějž vedle zemí EU náleží také Norsko a Island, stejně jako sousední Lichtenštejnsko.

Helvetská federace představuje uprostřed Evropy po dlouhá desetiletí válkami, politickými a hospodářskými otřesy netknutý ostrov prosperity, a to i ve srovnání s relativně bohatými členskými státy unie, jako jsou Německo, Rakousko či Francie. Švýcarsko letos navíc zaznamená nejlepší hospodářský výsledek od roku 1991, neboť se očekává, že jeho hrubý hospodářský produkt přesáhne tři procenta. Ekonomický boom se nutně projevil také na poklesu nezaměstnanosti, která nyní činí necelá dvě procenta, a na stejné úrovni je ostatně i míra inflace.

Právě výše HDP v přepočtu na jednoho obyvatele, která představuje více než dvojnásobek dvou a půl tisíce dolarů, a tedy průměrné hodnoty tohoto ukazatele v zemích EU, je jedním z hlavních argumentů odpůrců vstupu Švýcarska do unie. Ti se v posledních letech shromáždili pod prapory ultrapravicové Švýcarské lidové strany (SVP), která ve všeobecných volbách v říjnu loňského roku získala 22,6 procenta hlasů a stala se tak první politickou silou v zemi. Předseda SVP Christoph Blocher také neváhal využít sankce, které po vstupu ultranacionalistických Svobodných do vlády ve Vídni EU letos v únoru vyhlásila proti Rakousku, aby demonstroval, co mohou Švýcaři očekávat od "levicových byrokratů" z Bruselu, totiž nejenom "vyšší daně, více státu a více cizinců", nýbrž také "méně svobody" v ohledu na témata blízká srdcím evropské krajní pravice.

Radim Klekner