Výstava trofejí a shozů z oblasti Orlických hor

Orlické hory oddělují na severovýchodě Čech labskou rovinu od Kladské kotliny. Jejich hlavní hřeben s desítkou vrcholů s nadmořskou výškou nad tisíc metrů (nejvýše se vypíná Velká Deštná do nadmořské výšky 1114 m) se táhne od severozápadu k jihovýchodu přibližně v délce 40 km. Toto území s více než 19 tisíci hektary lesní plochy skýtá dobré životní prostředí pro jelení zvěř. Vlastní jelení oblast zaujímá plochu téměř 26 tisíc hektarů, z čehož připadá 14 970 hektarů na lesní a 10 200 hektarů na zemědělskou půdu. Tady a v přilehlých lokalitách v okrese Rychnov nad Kněžnou je 15 honiteb patřících do jelení oblasti. Pět dalších honiteb s výskytem jelení zvěře leží mimo tuto oblast.

Loňský plán lovu v honitbách jelení oblasti byl 380 kusů jelení zvěře. Ve skutečnosti bylo uloveno 330 kusů, v honitbách mimo tuto oblast se nepodařilo o jeden kus splnit předpokládaný plán lovu, který byl 16 kusů. Normované kmenové stavy představují na Rychnovsku celkem 168 kusů, nasčítáno k 31. březnu 2000 bylo dohromady 430 kusů. V letošním plánu lovu se předpokládá s odstřelem ve výši 375 kusů jelení zvěře, z čehož na jeleny v I. věkové třídě připadá 76 kusů, ve II. věk. třídě 15 kusů a ve III. věk. třídě 3 kusy. Laní se má ulovit 158 a kolouchů 121.

S trofejemi jelení zvěře z Orlických hor se lze každoročně setkat při okresních chovatelských přehlídkách. Jde pochopitelně o úlovky z předchozí lovecké sezóny. Iniciativní skupina orlickohorských jelenářů však přišla s nápadem na uspořádání výstavy trofejí za delší období, aby tak bylo možné si udělat obrázek o tom, co se v Orlických horách vyskytovalo a bylo uloveno v delším časovém horizontu.

PROČ POŘÁDAT PŘEHLÍDKU TROFEJÍ A SHOZŮ?

“Naším záměrem bylo soustředit na jedno místo a ve stejnou dobu hodnotné nebo zajímavé trofeje získané za dobu, kam až sahá naše paměť. Abychom tyto úlovky jednou viděli pohromadě a aby se s nimi mohli seznámit nejen ostatní myslivci zblízka i zdaleka, ale i veřejnost. Tedy všichni, kteří mají blízký vztah k myslivosti a k Orlickým horám,” uvedl hlavní organizátor výstavy trofejí, která se konala 5. - 8. května t. r. v Orlickém Záhoří, Antonín Špinler, revírník s. p. Lesy České republiky. “Výstavu jsme proto pojali šířeji. Jednak jsme přizvali polské kolegy, aby i oni vystavili u nich získané trofeje, protože jelení zvěř migruje přes státní hranice. Takže se vlastně jedná o výstavu mezinárodní. Dále jsme si řekli, že by bylo dobré vystavit i jelení shozy, zvlášť proto, že některé z nich nikdo jiný kromě nálezce neviděl. To platí především o těch silnějších. O kom jsme věděli, že má doma něco hodnotnějšího, že jde o shozy z nějakého silného jelena, na toho jsme se obrátili, a mohu říci, že nám všichni vcelku ochotně vyšli vstříc. Tak se nám podařilo uspořádat výstavu, která vypovídá o tom, jaká jelení zvěř v našich našich a polských lesích v horách “běhala”, co se podařilo ulovit a z jaké zvěře jsou k dispozici pouze shozy. Vystavené trofeje i shozy svědčí o původu zdejší současné populace jelení zvěře. Soustředili jsme padesát jeleních trofejí a přibližně stejný počet jeleních shozů. K doplnění obrazu o našich honitbách a o zvěři v nich žijící jsme vystavili také významnější trofeje mufloní, srnčí a černé zvěře.”

K poznámce o tom, že Orlické hory se považují za slabší jelení oblast, která postrádá silné jeleny, Antonín Špinler vyslovil následující názor:

“Stále tu jeleni jsou a mezi nimi jsou i opravdu silní jedinci. Počet starších jelenů ve druhé a ve třetí věkové třídě se však podstatně snížil a tato tendence i nadále pokračuje. V celkovém počtu zvěře převažuje holá a jeleni první věkové třídy. Z posouzení předložených shozů vyplývá, že trofejová hodnota současné jelení populace v naší oblasti klesá.”

NEJSILNĚJŠÍ A NEJZAJÍMAVĚJŠÍ TROFEJE

Nejsilnější trofejí na výstavě v Orlickém Záhoří byly parohy jelena uloveného přibližně 10 km od našeho Trčkova za hraniční řekou Divokou Orlicí směrem na Polonicu Zdroj lovcem Romanem Haczekem. Trofej dvaadvacateráka zdobila zlatá medaile díky bodové hodnotě 210,48 b. CIC.

Zaslouženou pozornost vzbuzoval exponát, kterým byl úlovek Antonína Špinlera z roku 1990 v lesním oddělení Trčkov. Při prvním hodnocení po ulovení získala trofej šestnácteráka ve věku patnáct let 205,42 b. CIC. Na připravené výstavě trofej doplňoval ucelený soubor shozů přibližně od čtyř let věku jelena. Od roku 1979 do roku 1990 - s výjimkou parohů shozených v roce 1988 - je shromáždil a k vystavení poskytl hajný Josef Líbal, který měl v uvedeném období na starost trčkovské lesy. Protože se proslechlo, že chybějící pár shozů našel tamní chovatel ovcí, požádali jej organizátoři o zapůjčení shozů na výstavu. Tyto shozy byly samostatně nainstalovány vedle trofeje jelena, který je nosil, a doplnily tak vystavený soubor v ucelený komplet, čímž se podařilo názorně zdokumentovat vývoj jelena po stránce trofeje. Vystavená kolekce tak mnohým návštěvníkům umožnila porovnat postupný vývoj paroží a odhadnou, i věk, ve kterém trofej dosáhla vrcholu.

V zájmu dobré věci a popularizace myslivosti v Orlických horách se podařilo shromáždit i trofeje, které se obrazně označují jako “půďáci” a které dříve při mapování historie orlickohorské jelení oblasti chyběly. Teprve nyní přispěly k vytvoření skutečného obrazu. I když se po výstavě exponáty vrátily k těm, kteří je poskytli, dokumentace barevnými fotografiemi je k dispozici. V této souvislosti je vhodné uvést následující názor na výstavu: “Je to významná událost. I proto, že se sem dostaly exponáty, které jejich nálezci před ostatními tajili. Hajní si přestali závidět a naopak sem přinesli a jeden druhému předvedli shozy, o kterých se dříve ani nevědělo. To je průlom, který se mi líbí,” pochvaloval si Libor Matiáš, který patřil k pořádající skupince nadšenců. Lze tak dodat, že výstava svedla dohromady nejen trofeje, ale i lidi.

Mezi další zajímavosti patřila trofej jelena čtrnácteráka s bodovou hodnotou 201,70 b. CIC, který byl uloven v roce 1991 v honitbě uhřínovského sdružení. Vedle něho bylo možné vidět další zajímavé trofeje - raritního vidláka, dvanácteráka v bodové hodnotě 185,37 b. CIC, osmeráka se 157,15 b. CIC a další dvě trofeje se 178,79 a 181,53 b. CIC. Tito jeleni byli uloveni u Říček, Luisina údolí a u Deštného.

K trofeji nepravidelného dvanácteráka, který byl uloven u Orlického Záhoří a jehož bodová hodnota dosáhla 158,8 b. CIC, byly připojeny jeho shozy od roku 1995 do roku 1999, kdy došlo k jeho ulovení.

Soubor vystavených shozů nosil jelen, který pocházel z Malé Strany a při ulovení v roce 1996 byl dvanácterákem v bodové hodnotě 211,20 b. CIC. Parohy tohoto, v době ulovení devítiletého, jelena na výstavě v Orlickém Záhoří chyběly, neboť v době jejího konání byly připravené k vystavení na přehlídce trofejí Natura Viva 2000 v Lysé nad Labem.

K zajímavým trofejím patřily parohy připomínající takřka daňčí lopaty. Jelen, který je nosil, byl uloven na Tetřevci nedaleko Orlického Záhoří v roce 1983 a trofej byla ohodnocena 191,45 b. CIC. Až na výstavě se vedle trofeje objevil jeden shoz.

“Našli jsme ho až u nás dole u Skuhrova a vím o tom, že druhý do páru má pan Jansa z Rychnova, který ho našel u Uhřínova. Vím o tom, že mezi lidmi je od toho jelena víc shozů, sám mám ještě jeden malý. Stálo by za to, dát je na výstavě všechny dohromady k sobě,” mínil František Mráz ze Skuhrova nad Bělou.

Závěr organizátorů výstavy k tomu zazněl v tom smyslu, že co není, může být. Co se nepovedlo tentokrát, může se povést při příští podobné výstavě orlickohorských trofejí a shozů.

Další případ ojediněle nalezeného shozu měl dokonce mezinárodní rozměr. Trofej čtrnáctiletého jelena, kterého ulovil v září roku 1993 polský lesník Lešek Szmolarz, doplnil český revírník Antonín Špinler shozem, který v červnu téhož roku našel v našem příhraničním Trčkově.

K VIDĚNÍ BYLO NEJEN PAROŽÍ JELENŮ

I když výstavě dominovaly trofeje a shozy královské jelení zvěře, stojí za zmínku, že byly vystaveny rovněž toulce muflonů v bodových hodnotách 218 a 230,55 b. CIC, hlava šestiletého kňoura uloveného u Jadrné, který měl páráky dlouhé 24,5 cm. Obdiv budily rovněž zbraně kňoura ze Suché, které se mohly honosit bronzovou medailí. Návštěvníci si mohli prohlédnout trofej srnce šesteráka z deštěnské honitby s vysokými a silnými parůžky, ohodnocené stříbrnou medailí. Vypreparovaný tetřívčí kohoutek připomínal dobu, kdy za Líbalovou hájovnou nedaleko Orlického Záhoří bývalo hojně obsazované tetřívčí tokaniště. Pro laickou veřejnost bylo jistě zajímavou ukázkou “dovednosti” přírody trofej srnce “parukáče”.

“Kdo si výstavu prohlédl, tak viděl krásu, se kterou se nikde takto pohromadě nesetká. Výstava neměla chybu,” vyslovil své mínění Josef Bačík z Mysliveckého sdružení Uhřínov pod Deštnou.

Patřil tak k početné skupině návštěvníků, mezi nimiž byla i výprava polských myslivců. Většina návštěvníků, kteří vystavované exponáty obdivovali, nabyli rovněž přesvědčení, že společná výstava trofejí a shozů by měla mít své pokračování. V tom panovala mezi nimi a organizátory oboustranná shoda, stejně jako v názoru, že v případě uspořádání výstavy šlo o dobrý nápad, který se podařilo dotáhnout do konce.

Ludvík Lesný