Chov divokých kachen v režijní honitbě LS Javorník

Chovu kachny divoké se věnuje celá řada uživatelů honiteb. Podívejme se na severní Moravu, kde tomuto druhu pernaté zvěře věnují pozornost v režijní honitbě LS LČR Javorník.

HONITBA ČERNÁ VODA

Honitba Černá Voda leží na samém severu Moravy v oblasti Žulovské pahorkatiny. Ze tří stran je obklopena hradbou Rychlebských hor, na sever k polským hranicím se otevírá do Slezské nížiny. Celková výměra honebních pozemků je 1763 ha, z toho připadá 998 ha na lesní půdu, 665 ha na zemědělskou půdu, a po 50 ha na vodní plochy a na ostatní pozemky. Normované kmenové stavy spárkaté zvěře jsou stanovené pro zvěř srnčí (119 kusů) a daňčí (20 kusů). Vyskytuje se zde samozřejmě i dnes všudypřítomná černá zvěř. Kromě toho se v honitbě dříve, vzhledem k její geografické poloze, zcela běžně vyskytovala, kromě druhů nyní normovaných, také zvěř jelení a mufloní. Zvláště při vysoké sněhové pokrývce scházela jelení zvěř z horských poloh za snadno přístupnou potravou.

Přibližně před dvaceti lety se skončilo s umělým odchovem a vypouštěním bažanta. Ukázalo se totiž, že podmáčené a zatopené lokality jsou vhodnější pro intenzivní chov kachny divoké. K tomuto účelu se přizpůsobilo zařízení bývalé bažantnice. Velkou zásluhu na chovatelských úspěších má manželka místního lesníka, paní Tvrdá, která svojí pečlivostí dosáhla v chovu kachen špičkové úrovně. Počet vypouštěných kachňat se v některých letech blížil téměř 6000 kusů. Pro jejich chov byla upravena soustava rybníků na vodním toku procházejícím honitbou. K lovu se vybudovala lovecká stanoviště na březích, ostrůvcích i na vodní hladině.

Do transformace lesního hospodářství v roce 1992 fungovala Černá Voda jako režijní honitba Lesního závodu Javorník (dále LZ), který zde provozoval myslivost a současně i rybniční hospodaření. Tento stav trval do konce března 1993 - do vzniku nových honiteb. Vznik a fungování nové honitby bylo zpočátku komplikované. Honitba byla nejprve pronajata ve výběrovém řízení, avšak pro problémy, které vznikly mezi nájemcem a subjektem hospodařícím na rybnících, a posléze i z důvodů neplnění podmínek výběrového řízení se od 1. 8. 1994 přistoupilo k přechodu honitby do podoby režijní honitby LS Javorník. Po mnoha dalších jednáních se podařilo prosadit zásadu jednoho vykonavatele mysliveckého i rybářského práva. Jde o dvě různé činnosti, které se však v praxi velkou měrou prolínají, a tak by bylo nerozumné je od sebe oddělovat.

CHOV A LOV KACHEN DIVOKÝCH DNES

Aby nedocházelo k nadměrnému zatížení přírodního prostředí, snížili jsme každoročně vypouštěný počet kachňat na přibližně 3000 kusů. Nakupujeme je ve stáří šesti týdnů a ihned po převozu do honitby je vypouštíme. Způsob vypouštění je velmi důležitý. Dříve jsme kachňata vypouštěli na březích rybníků, později jsme je převáželi v přepravních bednách loďkami na ostrůvky, ale kachňata byla často zpět na břehu rybníka rychleji než se stačila vrátit loďka. Poté při hledání zelené pastvy bloudila v okolí rybníků, kde je likvidovala škodná zvěř a také “škodící” lidé. Proto kachňata nyní vypouštíme na oplocené ostrůvky, kde je dostatek krmiva. Pletivo z ostrůvků po několika dnech postupně odstraníme. Za tento krátký čas mladé kachny poznají, kde je jejich domov a kde jsou v bezpečí. Takto se nám podařilo snížit ztráty a v konečném důsledku i zvýšit slovitelnost až na 70 %.

Od počátku doby lovu je létavost kachen na větších rybnících vynikající. Horší zkušenosti máme na malých vodních plochách obklopených lesními porosty, kde kachny nic nenutí k leteckému tréninku.

Společné hony organizujeme tak, aby byly pro lovce zajímavé, měly spád a příjemně vyplnily celý den. Na větších rybnících střelce převážíme loďkami na jejich stanoviště a k přepravě mezi rybníky používáme upravenou traktorovou vlečku.

Nevýhodou je, že nemůžeme lov na kachny nabídnout zahraničním poplatkovým lovcům v měsíci listopadu, kdy sem jejich skupiny přijíždějí na hony do bažantnic a určitě by rádi přivítali další zpestření lovecké nabídky. Vzhledem k nutnosti přelovení rybniční soustavy na přelomu října a listopadu, již totiž musí být v té době lov odchovaných kachen ukončen, takže v listopadu jsou rybníky již vypuštěné. V celkovém výřadu je počet kachen pocházejících z volnosti zanedbatelný a nedosahuje ani 5 % z celkového uloveného množství.

Podle “stálých” poplatkových hostů, kteří se do naší honitby vracejí již mnoho let, však předpokládám, že jsou u nás spokojeni.

MYSLIVOST PRO NÁS NENÍ JEN CHOV KACHEN

Myslivecké hospodaření se spárkatou zvěří nevybočuje ze zkušeností, které mají myslivci v jiných honitbách. U nás lze poměrně dobře hospodařit se srnčí zvěří, i když jsme zatím nezískali žádné, po bodové stránce hodnotné, trofeje. Dosažení dobrých výsledků v chovu trofejové daňčí zvěře je však nemožné bez spolupráce s uživateli okolních honiteb. Přesto, že lovíme pouze holou zvěř, nemáme v naší honitbě kromě špičáka obeznaného žádného staršího trofejového daňka.

Obdobná situace je i v případě černé zvěře. Lov mladých kusů se daří, avšak dospělý jedinec je vzácností.

Při výčtu přítomných druhů zvěře nelze pominout kromě kachen další drobnou, i když její význam je spíše zanedbatelný. Lov zajíce se pro nenaplněné normované stavy neprovádí a bažant se od doby zrušení umělého odchovu v honitbě nevyskytuje.

V rybničním hospodaření se po počátečních potížích s nedostatkem vybavení a malými zkušenostmi podařilo dosáhnout stavu, kdy veškeré práce zajišťujeme vlastními zaměstnanci. Na tomto místě bych rád využil příležitosti k poděkování profesionálním rybářům z Rybářství v Uničově, vedených panem Horákem, za pomoc a předané zkušenosti.

A CO DÁL?

Hlavním programem honitby je udržet tradici chovu a lovu divokých kachen, kterou doplňujeme rybničním hospodařením. Každoročně na rybnících upravujeme ostrůvky, zpevňujeme okraje břehů proti eroznímu působení vody a zřizujeme budky pro kachny. Snažíme se maximálně tlumit škodnou.

Se spárkatou zvěří chceme hospodařit tak, aby nedošlo k překročení normovaných stavů a vzniku neúnosných škod na mladých lesních porostech. Nehodláme proto dovolit jelení a mufloní zvěři, která není v honitbě normována, aby se zde rozšířila. Rádi bychom však zkvalitnili chov černé zvěře. V zájmu omezení škod působených divočáky na zemědělských plodinách budeme rozšiřovat počet políček pro zvěř a zřizovat krmeliště, kde by pro ně byl zajištěn dostatek potravy po celý rok. V této souvislosti si nemohu odpustit poznámku: přestože je v současné době dost státních pozemků zemědělsky nevyužívaných a je zájem na nich udržovat políčka pro zvěř, lze toto legálně řešit pouze na základě nájemní smlouvy a za úplatu. Za pronájem se sice platí nepodstatné finanční částky, ale jde o princip. Proč není možné pronajmout si plochy pro tyto účely bezplatně?

V rámci “Programu 2000 - zajištění cílů veřejného zájmu u LČR” se snažíme vytvářet vhodné zázemí pro četné návštěvníky krásné lokality. Rovněž uvažujeme o obnově části naučné stezky, která zde před 25 lety existovala. O náměty není nouze a věříme, že se nám podaří i jejich realizace.

Ing. Pavel Hájek