Recepturu Becherovky znají jen dva lidé

V roce 1805 přijel za léčbou do Karlových Varů hrabě Pletenberg-Mietingen. S ním přijel do Varů i jeho osobní lékař, Angličan Frobrig. Zatímco se jeho pán léčil, on se věnoval míchání bylin a alkoholu v lékárně Josefa Bechera. Když Frobrig Vary opouštěl, zanechal Becherovi kus papíru s několika vypsanými bylinami. V roce 1807 přišel Josef Becher s originálním likérem podporujícím trávení. Prodával ho jako kapky, které se jmenovaly Carlsbad English Bitter nebo Original Karlsbader Becherbitter. Tajemnou kombinaci bylin prozradil Becher pouze svému synovi Johannovi. Ten zavedl typické ploché lahve s vlastními vinětami.

Dlouhé generace likérníků

Později se Becherovka dostala pod správu Johannova syna Gustava Bechera. Ten začal likér prodávat i s malými kalíšky a nechal si recepturu patentovat. V roce 1901 zdědil trůn rodu Becherů Gustavův bratr Rudolf. V čele firmy zůstal až do první světové války. V té době se sláva likéru rozšířila za hranice rakouskouherského císařství. Becherovka se pila i v Egyptě. V roce 1925 vystřídal Rudolfa další člen rodiny Alfred, který Becherovku začátkem druhé světové války předal své dceři Heddě. Každý, kdo v průběhu let vlastnil recepturu, si ji trochu pozměnil. Vlastníci byli totiž zároveň zkušení likérníci. Výroba likéru pokračovala i za války. V roce 1945 byla rodina Becherů odsunuta a Becherovka se stala národním podnikem. V této době došlo ke změně názvu firmy z "Johann" na "Jan" Becher.

Johann není Jan

V roce 1976 prodala Hedda recepturu včetně práva na vlastnictví viněty a lahve do Berlína Emilu Underbergovi (známému výrobci likérů a sektů). Práva se týkala pouze likéru Johann Becher. Underberg v roce 1999 prodal veškerá práva nynějším vlastníkům Karlovarské Becherovky. Proslýchá se, že za dvě miliardy korun. Hlavním důvodem byly neustálé soudy, které se týkaly jak označení, tak především odbytišť. Do té doby nesměla Karlovarská Becherovka na německý a švýcarský trh. Tam působil Underberg. Ke konci 50. let byl novým ředitelem podniku jmenován Václav Lupínek. Jeho úkolem bylo Becherovku zavřít. Lupínek však firmu nezavřel. Naopak rozšířil výrobu ještě o nealkoholické nápoje (z třetího výluhu bylin na becherovku stáčel nápoj zvaný Karlovarka). V roce 1952 probíhal o becherovku soud v Haagu. Československo zastupoval jeden z nejstarších znalců obchodního práva doktor Souček. Spolu s ním se procesu zúčastnil i Václav Lupínek. Domů se vrátili jako vítězové licence na výrobu Becherovky zůstala Československu. Lupínek a jeho syn, kteří jako jediní znali složení bylin a poměry při míchání, nesměli od té doby cestovat v jednom autě. Originál receptu byl uložen v sejfu na ministerstvu zemědělství. Za ministra Kubáta se ale ztratil.